Režie:
Otakar VávraScénář:
Otakar VávraKamera:
Jan StallichHudba:
Jiří SrnkaHrají:
František Smolík, Marie Brožová, Nataša Tanská, Terezie Brzková, Meda Valentová, Alena Kreuzmannová, Rudolf Hrušínský, Jaroslav Mareš, Josef Vinklář (více)Obsahy(1)
Filmová adaptace novely Marie Pujmanové Předtucha zachycuje první lásku a citové zmatky dospívající dívky. Nelibě nese to, že jí rodiče zasahují do života, a je ráda, když odjedou na vědecký kongres do ciziny. Až když z rozhlasu zaslechne zprávu o srážce vlaku, ve kterém měli rodiče cestovat, uvědomuje si nezastupitelnou roli pevného rodinného zázemí. Doba okupace, v níž novela vznikla, v ní odrážela atmosféru nejistoty a úzkosti, ale i význam pevné rodinné soudržnosti, pomoci jednoho druhému. Námět zaujal Miroslava Cikána, který začal v roce 1944 točit film s Janou Dítětovou v hlavní roli. Tento projekt však zůstal nedokončen. Až Otakar Vávra v roce 1947 natočil podle novely stejnojmenný film. Roli patnáctileté Jarmily svěřil nadané Nataše Tanské. Otce hrál František Smolík a roli matky Marie Brožová. Ve filmu rovněž hrála Terezie Brzková, dále Rudolf Hrušínský st. a Josef Vinklář. Film Předtucha byl za pozorného zájmu kritiky uveden na Mezinárodním filmovém festivalu v Locarnu v roce 1948. (Česká televize)
(více)Recenze (46)
Rudolf Hrušinský patrí medzi absolútnu špičku hercov, ktorí sa zlatým písmom zapísali do histórie českej kinematografie. Charizmatický, talentovaný herec, ktorý dokázal presvedčivo stvárniť celú plejádu charakterov a rôznorodých postáv. Má môj obdiv a rešpekt. Preto som zalovil vo svojom bezodnom video archíve, aby som si ho pripomenul v niektorom z jeho starších filmov, ktoré som doposiaľ nevidel. Siahol som po titule "Predtucha", ktorý v roku 1947 natočil režisér Otakar Vávra. Dvadsaťsedem ročný Rudolf Hrušinský si tu strihol rolu záhadného zvodcu, čo sa za pomoci svojho zvláštne podmanivého kúzla snaží získať lásku a oddanosť mladej, nevinnej, naivnej dievčiny. Je to herecký koncert krásnej Nataši Tanskej a úlisného Rudolfa Hrušinského. **** ()
Konečně se mi podařilo shlédnout jediný Vávrův snímek, který pro mě byl dlouhou dobu prakticky nedostupný. Po konci války tento režisér natočil sérii kvalitních a různorodých filmů a Předtucha určitě není v této řadě žádnou cézurou. Po filmařské stránce zručné dílko s několika zajímavými subjektivními scénami, zajímavá dusivá atmosféra a závěrečná gradace a uvolnění na svoji dobu působí svěže. Kamera občas vytváří lyrické efekty, ve vypjatém závěru zase zvolna přechází v lehce noir nádech a tím výborně podporuje děj. Co se týče citových zmatků protagonistky, je škoda, že film nešel více do hloubky, setrvává spíše na povrchu a ve zkratce, snové scény jsou velmi jemně náznakové - buď by se hodil větší důraz na detail a jemnější odstíny, větší důraz na subjektivní pochody, nebo tvárnější herečku. Nataša Tánská je poměrně dost afektovaná a dospívající zmatenou dívku spíše hrubě tesá, než jemně vykresluje. Naštěstí v průběhu děje dokáže trochu z této manýry vybočit a poté, co se její předtucha naplní získává její výkon hned jiný a sympatičtější odstín a i její závěrečná proměna je uspokojivá. Tento film však pro mě stojí na jiných hercích: démonický Rudolf Hrušínský dokáže svou aurou a znepokojivostí ukrást celou scénu pro sebe, Terezie Brzková přechází mezi jednotlivými náladami její zajímavé postavy doslova jako baletka a rovněž výkony protagonistů obou Jarmiliných bratrů působí velmi přirozeně, především Josef Vinklář už před osmnáctkou dokázal, že v něm dřímá velký talent. Vávra natočil lyrizující psychologickou romanci, které sice chybí jemné odstíny a drobnokresba, ale i tak má osvěžující náboj a i přes ostřejší kontury navozuje autentický dojem a rozhodně je vzdálená chladnému akademismu, s kterým je Vávrovo jméno spojováno. Určitě jeden z těch ne zrovna zaslouženě zapomenutých českých filmů. ()
Jádro nedorozumění spočívá viditelně v historických reáliích. Byla doba, kdy děti - i dospělé - rodičům vykaly, byla také doba Třetí republiky, do níž je Vávrův film situován, a jinak žili a stýkali se mladí lidé; nacházeli se kdesi uprostřed mezi upjatou puritánskou morálkou ještě počátku minulého století a tzv. sexuální revolucí šedesátých a sedmdesátých let. Toto období zachycuje Vávra znamenitě i prostřednictvím přediva vnitrorodinných vztahů a sílícího, ale zdaleka ne plně emancipovaného ženství, jak je ve třech generacích ztělesňují Brzková, Brožová a Tanská. PŘEDTUCHA je mezičlánkem v časové řadě filmů ŘEKA - OHNIVÉ LÉTO - TURBINA - PACIENTKA DR. HEGLA a navazuje na STŘÍBRNÝ VÍTR a MĚSÍC NAD ŘEKOU. Je to zajímavá a pro historii naší kinematografie hraného filmu šťastná a úspěšná epizoda. ()
Solidní příspěvek k lyrickým tendencím čs. filmu a záslužné dokončení projektu, který byl roztočen ještě během války u National Filmu Miroslavem Cikánem. Takto se Vávra dostal znovu k předloze Marie Pujmanové a navázal tak svou verzí Předtuchy na Pacientku dr. Hegla. Je to skvělý film o mladých lidech a jejich citovém zrání, výborní jsou všichni v čele s Tanskou, Marešem i Vinklářem.. Zajímavé jsou scény česání chmele a psychologie staršího lamače srdcí v podání Hrušínského. Román vyšel poprvé v roce 1942. ()
Já uznávám, že ten příběh je víceméně všelijaký a ne zrovna excelentní. Ale jak je krásně nasnímaný, to u barevého filmu ani nejde. Jen ty záběry na nasvícenou tvář Natašy Tanské, která jakoby zářila, jen ty záběry přírody v protisvětle. A ten chameleonský výkon Rudolfa Hrušínského je skvělý. Oproti němu ostatní postavy vypadají dost ploše a tezovizě, zvláště kladný hrdina Jaroslava Mareše. ()
Galerie (2)
Photo © Československý státní film
Zajímavosti (5)
- Exteriéry byly nafilmovány v Písku, Dolních Mokropsech, Postoloprtech u Loun, na hradu Potštejn, na Žatecku a v pohoří Alpy ve Švýcarsku. (sator)
- Snímek Předtucha byl natáčen již v roce 1944 režisérem Miroslavem Cikánem, ale nebyl dokončen. (sator)
- Rudolf Hrušínský (Toufar) počas nakrúcania filmu v Potštejne prežil románik s peknou dievčinou z vidieka - Milenou. Milena s Rudolfom počala nemanželského syna Pavla. (Raccoon.city)
Reklama