Předtucha

Rudolf Hrušinský patrí medzi absolútnu špičku hercov, ktorí sa zlatým písmom zapísali do histórie českej kinematografie. Charizmatický, talentovaný herec, ktorý dokázal presvedčivo stvárniť celú plejádu charakterov a rôznorodých postáv. Má môj obdiv a rešpekt. Preto som zalovil vo svojom bezodnom video archíve, aby som si ho pripomenul v niektorom z jeho starších filmov, ktoré som doposiaľ nevidel. Siahol som po titule "Predtucha", ktorý v roku 1947 natočil režisér Otakar Vávra. Dvadsaťsedem ročný Rudolf Hrušinský si tu strihol rolu záhadného zvodcu, čo sa za pomoci svojho zvláštne podmanivého kúzla snaží získať lásku a oddanosť mladej, nevinnej, naivnej dievčiny. Je to herecký koncert krásnej Nataši Tanskej a úlisného Rudolfa Hrušinského. **** (24.10.2023)

Solidní příspěvek k lyrickým tendencím čs. filmu a záslužné dokončení projektu, který byl roztočen ještě během války u National Filmu Miroslavem Cikánem. Takto se Vávra dostal znovu k předloze Marie Pujmanové a navázal tak svou verzí Předtuchy na Pacientku dr. Hegla. Je to skvělý film o mladých lidech a jejich citovém zrání, výborní jsou všichni v čele s Tanskou, Marešem i Vinklářem.. Zajímavé jsou scény česání chmele a psychologie staršího lamače srdcí v podání Hrušínského. Román vyšel poprvé v roce 1942. (20.12.2012)

Podlehnout pokušení je tak snadné... Kontroverzní dílo levicové spisovatelky Marie Pujmanové (1893 – 1958) si cestu ke svým čtenářům hledalo poměrně komplikovaně, částečně také proto, že mnohá témata zůstávala vzdálená konvenčním typům. Předtucha je příběh o dospívání, o nejcitlivějším věku lidského života, kdy dochází k duševnímu i fyzickému přerodu, ale i o překonávání strachu a hledání smyslu života. Filmový štáb v čele s režisérem Otakarem Vávrou, kameramanem Janem Stallichem a hudebním skladatelem Jiřím Srnkou proměnil poněkud enigmatický rozměr literárního textu ve vizuálně působivý a emocionálně silný obraz dívčího světa. Vedle osmnáctileté Nataši Tanské, jejíž jemný portrét lyrického mládí, svazovaného dusivou maloměstskou konvencí a zvyklostmi, učaruje i současnému divákovi, nelze pominout Hrušínského Toufara, cynického světáka a svůdníka, který miluje lehkovážné hrátky s láskou. Na závěr dejme slovo samotné spisovatelce: Napsala jsem Předtuchu, abych ukázala lidem, že i události, které se zdají být katastrofální, mohou po všech úzkostech skončit šťastně. Chtěla jsem zde říci, že za žádných okolností nesmíme zoufat. (25.01.2010)

Veľmi krásne zobrazené dospievanie. Hlavne jazyk a správanie mladých hrdinov vyznieva autenticky. A to sa nestáva často vo filmoch o mladých. => neznižujú hodnotu diela zveličením alebo infantilnosťou. Je krásne vidieť súdržnosť mladých vo vtedajšej dobe, pri dnešnej tendencii k individuálnosti. Som rada, že dej nezrýchľovali ale nechali nás trápiť sa spolu s rodinou. Trápiť sa ponad zábery búrky, psa, nálady. A tak sa mi to páčilo. (V prípade, že sa vžijem do príbehu, tak som rada, za koniec dievčatinho príbehu. Že našla svoju cestu a samu seba a nepoddáva sa iným.) (11.01.2013)

Film, který šel zcela mimo mě. Pokud účelem tvůrců bylo mě znudit, tak se jim to povedlo dokonale. Čekat takovou dobu na scénu, kdy má hlavní ženská postava vizi katastrofy vykolejení vlaku (předtím se naprosto nic v celém filmu neuděje), je opravdu síla. Zvláště když se o katastrofě jen mluví. Díky za 86 minut o ničem. V červených číslech za co? Za přeblafnutí hlavní mužské postavy v tunelu pornohvězdou.To v knížce ani ve filmu nebylo. To jsem tam přidal já a Larry Flynt, ale Vávrovi se to nelíbilo, a tak to skončilo na podlaze střižny. V té nudě by se to stejně ztratilo 0% (06.01.2012)