Rozina sebranec

Obávám se, že s každou další reprízou se z Roziny stává stále horší a horší film. Postavy jsou jen prázdné šablony bez nejmenšího vývoje, rádoby opulentní výprava je ve skutečnosti jen jediným líbivým prostorem, skutečně zajímavých kostýmů je jen minimum. Glázrová, Boháč, Štěpánek, Pivec i Kreuzmann se utápějí v absurdních scénách, které by se za normálních okolností tak rády popasovaly s Cechem nebo s Pardubicemi, ale nedaří se. Respektive "normální" okolnosti už nenabízeli ani tzv. bezčasí Protektorátu, ale vše fungovalo jen a jen proto, aby se točilo dlouho a s co nejpočetnějším ansáblem. Z lidského hlediska to byl sympatický krok, z uměleckého hlediska se nezadařilo. Opakování zadní projekce s motivem řeky také nebylo šťastným nápadem, ale co skutečně nemohu přejít, je naivní líčení "Italů" a fakt, že Rozina po postřelení neměla krvavou skvrnu na šatech. Pakliže budu předpokládat, že se na výsledném filmu podepsal neuvážený střih, věřím, že jisté naděje na skutečně zajímavé historické drama tu byly. A pakliže bychom se dočkali možnosti dozvědět se více o motivacích jednajících postav, bylo by to téměř ideální. Takto mi z celku vychází nečekaně kladně pouze Vášová ve vedlejší roli. (23.02.2009)

Historickou filmovou fresku podle románu rakovnického gymnaziálního profesora Zikmunda Wintera (1846 - 1912) můžeme považovat za poslední vrcholné dílo zlatého věku československé kinematografie. Režisér Otakar Vávra, inspirován mnohými soudobými zahraničními vzory, vytvořil ve své době moderní velkofilm, který v divácích vyvolával silné emotivní vzrušení, umocňované také mimořádným hudebním dílem Jiřího Srnky. Pozoruhodná byla kromě jiného i drsná syrovost obrazu, usilující o dokonalé vyjádření středověkého způsobu života. Herecké obsazení bylo nadmíru exkluzivní. Marie Glázrová vložila do Roziny velkou citovou hloubku a erotický půvab, kterým dokonale zúročila všechno to, co se na jevišti i před kamerou dosud naučila. Štěpánek, Kreuzmann, Boháč, Pivec i Saša Rašilov vytvořili velkolepé lidské portréty mužů, vyhledávajících z různých důvodů společnost temperamentní Roziny. Vávra osudovým filmem o nalezené krásce položil v době plné lidských a politických nejistot pevný základ k pozdějším historickým velkofilmům, charakterizujícím podstatnou část jeho poválečné tvorby. Uskutečnění pozdní, poválečné premiéry bylo záměrně zinscenováno jak tvůrci, tak především vedením Lucernafilmu v čele s Milošem Havlem, pro kterého natáčení Vávrova filmu znamenalo poslední uměleckou spolupráci s českou kinematografií. Nejdůležitější motivem pro všechny zúčastněné, spolehlivě uchráněné před totálním nasazením, byla potom šťastná a radostná premiéra v osvobozené republice. (05.10.2008)

Zřejmě film, který nejvýrazněji předjal svým pojetím pozdější Vávrovy velkofilmy padesátých a sedmdesátých let. Komponován více ve wintrevském než v jiráskovském stylu pojednává ve více tradiční než soudobé filmové řeči soudobé nosné sociální téma jako hlavní myšlenku (v pozadí jako bychom tušili Hugův CHRÁM MATKY BOŽÍ) díla, jehož výpravě a vlastně i scénáři nelze nic vytknout. Poučné a pro někoho i burcující. (27.08.2007)

Skoda ze Karel Chrocht je konspiratorsky picus, ktory veri ze zydy planuju picoidy ako NWO ..... ma inak dobre komentare a casto /hlavne u polizziotteschi filmov/ sa niet o co opriet. No ale Karel teda veri picoidam kvalitnym. No a par slov aj k filmu - Vavra bol rezisersky talent o tom zadna, kulisy 17. storocia sa maximalne podarili, tempo vyborne, dialogy na urovni ...... u mna len o troch u slabsie nez Cech Panen Kutnohorskych . 70 % (04.05.2019)

Na začátku jsem se zamiloval do Roziny, ale v průběhu filmu mi začala lízt na nervy a přestala mi být úplně sympatická. Stejně tak mě lezl na nervy Nikolo. A prostě, když člověk necítí žádný sympatie s hlavníma postavama, tak se na film těžko kouká. Jediný, kdo stojí za zmínku byl Štěpánkův převor, ten byl dobrej, ale bohužel tam skoro nebyl. Atmosféra skvělá, natočený taky moc pěkně, konec velice působivý, ale jinak bohužel příběh nic moc, místy hodně velká nuda. (05.11.2010)