Rozina sebranec

Vávra tímto snímkem ještě více než Cechem panen kutnohorskách výrazně mění žánr historického snímku - již žádná uhlazenost, didaktická popisnost a vlastenecky pietní přístup, ale nelichotivý obraz pobělohorské Prahy plný špíny a stísněných koutů i jejích roztodivných obyvatel, kteří působí velmi živě. Rozina mezi ně zapadá, svým temperamentem vystupuje z věčně srocených davů a hned působí svou bezprostředností, která záhy začne přerůstat z pocitů zklamání a zbytečnosti až do zcela negativní role, jež musí být v pozoruhodném a působivém závěru vykoupena. Glázrová sice nijak herecky neexceluje, ale je výborným typem, který dobově zapadá a svou tváří zachraňuje co se dá, výborně k ní sedí Boháč jako ohnivý Ital. Z hereckých výkonů však na mě přeci jen více působila zajímavě obsazená Vášová a hlavně bezchybný Pivec. Navíc Vávra vykazuje opět kvalitní filmové řemeslo, často využívá táhlé prolínačky, což dobře navozuje atmosféru, Zázvorkovy stavby jsou úchvatné a ateliérovost v celkově stísněném a temném prostředí nikterak neruší. Rovněž Srnkova hudba skvěle navozuje dobu, hlavně když se ozvou rozverné píšťaly. Přesto se mi o něco víc líbil následující snímek Nezbedný bakalář, který je herecky daleko vyrovnanější a stavby a osvětlení vytvářejí kouzelnější, leč stylizovanější dojem. (03.01.2010)

Historickou filmovou fresku podle románu rakovnického gymnaziálního profesora Zikmunda Wintera (1846 - 1912) můžeme považovat za poslední vrcholné dílo zlatého věku československé kinematografie. Režisér Otakar Vávra, inspirován mnohými soudobými zahraničními vzory, vytvořil ve své době moderní velkofilm, který v divácích vyvolával silné emotivní vzrušení, umocňované také mimořádným hudebním dílem Jiřího Srnky. Pozoruhodná byla kromě jiného i drsná syrovost obrazu, usilující o dokonalé vyjádření středověkého způsobu života. Herecké obsazení bylo nadmíru exkluzivní. Marie Glázrová vložila do Roziny velkou citovou hloubku a erotický půvab, kterým dokonale zúročila všechno to, co se na jevišti i před kamerou dosud naučila. Štěpánek, Kreuzmann, Boháč, Pivec i Saša Rašilov vytvořili velkolepé lidské portréty mužů, vyhledávajících z různých důvodů společnost temperamentní Roziny. Vávra osudovým filmem o nalezené krásce položil v době plné lidských a politických nejistot pevný základ k pozdějším historickým velkofilmům, charakterizujícím podstatnou část jeho poválečné tvorby. Uskutečnění pozdní, poválečné premiéry bylo záměrně zinscenováno jak tvůrci, tak především vedením Lucernafilmu v čele s Milošem Havlem, pro kterého natáčení Vávrova filmu znamenalo poslední uměleckou spolupráci s českou kinematografií. Nejdůležitější motivem pro všechny zúčastněné, spolehlivě uchráněné před totálním nasazením, byla potom šťastná a radostná premiéra v osvobozené republice. (05.10.2008)

V tomto případě nemám žádných výtek ani námitek. Vávra dokázal v roce 1945 natočit film, jež svou propracovaností předběhl dobu alespoň o dvacet let (u nás). Táhne si diváka dějem, představuje mu jednotlivé postavy s nimiž divák srůstá, aby se z nich pak stali padouši a divák zůstal rozerván. Na to nebyl v té době nikdo zvyklý! Svět filmu byl charakterově černobílý a Vávra na Barrandov vnesl svěží vítr. On to nevynalezl, ale skvěle použil. Navíc oceňuji alespoň zčásti ctít realitu 16. století, i když je na pozadí příběhu v podstatě nedůležitá. Jedním slovem skvělý film ze zlatého fondu naší kinematografie...100% (05.08.2012)

Trpký historický film o lásce a zradě z období před povstáním českých stavů. Zdeněk Štěpánek je nejhlubší postavou této balady a jeho něžná a moudrá slova, vždy rozvážného a spravedlivého převora, mne chytla za srdce. Vávra a skvělý Srnka jsou dalším báječným duetem našeho filmu. Závěr tragického Rozinina příběhu mne pak zaujal zásahem staropražských bezpečnostních oddílů proti drancující mrzké lůze, jenž je společensky výchovnou tečkou. (05.06.2016)

Na začátku jsem se zamiloval do Roziny, ale v průběhu filmu mi začala lízt na nervy a přestala mi být úplně sympatická. Stejně tak mě lezl na nervy Nikolo. A prostě, když člověk necítí žádný sympatie s hlavníma postavama, tak se na film těžko kouká. Jediný, kdo stojí za zmínku byl Štěpánkův převor, ten byl dobrej, ale bohužel tam skoro nebyl. Atmosféra skvělá, natočený taky moc pěkně, konec velice působivý, ale jinak bohužel příběh nic moc, místy hodně velká nuda. (05.11.2010)