Vykopávky

(VIDĚNO 17.2.) "We die and we decay. We don't live on." "I'm not sure I agree. From the first human handprint on a cave wall, we're part of something continuous. So, we don't really die." ________ Britské drama 'Vykopávky' je typickou melodramatickou filiálkou, která skrze specifickou poetiku a decentní řemeslné zpracování utváří fascinující lyrické podobenství a plnohodnotný archeologický snímek, kde není nouze o oživlé mumie, valící se balvany, a samozřejmě komorní pasáže s vařením zeleninových vývarů. Z hlediska narace je tento nový příspěvek do evropské filmotéky streamovacího gigantu Netflix melancholickým pásmem s velmi fluentní gradací, kterou scénáristka Moiry Buffini zkomponovala se sofistikovanou něhou, a s jejíž pomocí zároveň adaptuje beletrizované prameny sepsané na základě skutečných události, které zaznamenal spisovatel John Preston.... V příběhu, jak je již dle samotného názvu vidno, primárně figurují archeologové bádající po významných artefaktech anglosasů ukrytých uvnitř mohyl v okrese Sutton Hoo - v podstatě Indiana Jones naruby. Přestože se děj laicky řečeno točí okolo maníků, kteří doslova hledaj cetky v zemi, režisér Simon Stone dokázal okolo tohoto zprvu monotematického námětu bilaterálně vystavět centrální i sekundární dějové (ačkoliv přímočaré a lehce zkratkovité) linky a epizody, a následně je determinovat formou tří dějových aktů - jejichž konflikt má sice nulový arbitr či mnohdy nevyřčené abstrakce, přesto Stone a Buffini dokáží svou konzistentní filmovou řečí diváka bezprecedentně upoutat jednotlivými osudy postav - jichž se ujaly taková herecká esa britské filmové scény jako sympaťák Ralph Fiennes, Carey Mulligan, anebo moje crush Lily James - a autenticky je zakomponovat do frustrujících tenzí předválečné éry.... Byť 'Vykopávky' mohou být v jednotlivých kvalitativních nuancích lehce hyperbolické, jsou v konkluzi bez sebemenších pochyb nesmírně vizuálně půvabným, esteticky opojným a poeticky půvabným dílkem v kterém vévodí nevšední expresivní kamera Mikea Eleyho a subverzivní hudební doprovod Stefana Gregoryho. Snímek zároveň v neposlední řadě slouží jako symbolická alegorie o pomíjivosti lidského života - takže o obskurní vykopávku se rozhodně nejedná, poněvadž u mnoha cinefilů se bezpochyby vyhrabe do žebříčku nejlepších filmů tohoto roku.... // VERDIKT: 8,2 špachtlí z 10 // (01.03.2021)

Naštěstí to není jen o tom, že by se Ralph Fiennes dvě hodiny hrabal v hlíně a se štětečkem odkrýval poklady vykopaného pohřbu v anglosaské lodi. Máme totiž rok 1939, Evropa se děsí toho, co ten chlapík s drobným knírkem pod nosem plánuje a životem zkoušená majitelka rozlehlých pozemků povolává amatérského archeologa, nadšence a samouka, aby zjistil, co se na pod nimi ukrývá. Objev je to značný, což samozřejmě vyvolá zájem archeologů z několika muzeí. Pak ale příběh dvou (krapet ztracených) lidí jen tak plyne, nic moc vzrušivého se nestane a jejich vášeň pro historii ještě jaro nedělá. A jelikož je jejich vztah spíš profesionální, a pak přátelský, naznali pantátové z Netflixu, že by bylo fajn přihodit nějakou tu romantickou linku. Tudíž se na scéně objevuje Lily „Popelka“ James, která má choutky, ale její manžel jaksi ne. Stejně jako další odbočky to moc nefunguje, respektive to diváka nijak neodrovná. Což naopak nelze říct o vizuální stránce. Kamera z anglického venkova je totiž velmi pěkná, spolu s hudbou (začínající Stefan Gregory) divákovi nabízí místy až strhující atmosféru. A Carey Mulligan mi v posledních letech sedí čím dál víc. (05.03.2021)

4* Tenhle film v současné době patří nejspíš k nejsledovanějším v mé filmové sociální skupině, tak jsem neodolal a musel jsem ho vidět taky a rozhodně nelituju, protože podobné malé lidské filmy se silnými příběhy docela můžu. Ani to není film přímo o archeolozích, ale o "vykopávkařích", jak si asi tihle nadšenci spíš říkají ;-)). Především je to pocta lidem, kteří se o něco zasloužili a bez nich by to nešlo, ale přitom se o nich nikde moc nemluví a slávu si přivlastní jiní. Ke konci to mírně sklouzává k sentimentalitě, ale zase tak moc mi to nevadilo a k tomu filmu to sedí, takže nemám důvod ho nedoporučit dále. [ PŘÍBĚH: 2 /// SMYSL: 1 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 3 /// NÁLADA: 1 /// ART: 1 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] - motto na závěr: v této práci nejde o minulost, ale o budoucnost, aby příští generace věděly, odkud pocházejí a aby věděly, co je pojí s předky. (05.04.2021)

„Vykopávka,” konkrétne táto, a nie zrovna malej veľkosti, týkajúca sa 27 metrov dlhej, anglosaskej, pohrebnej lodi zo 7. storočia, vyrobenej z vychýreného, dubového dreva, ktorú na rozsiahlom pozemku statkárky Edith Pretty, našiel a vykopal amatérsky archeológ, Basil (John Wait) Brown. Trochu následne priblížim samotné miesto náleziska, ktoré sa nachádza v anglickom Suffolku, na vidieckom panstve v Suttone Hoo. A ešte pridám i čas. Je rok 1939, teda pár mesiacov, či trebárs týždňov predtým, ako vypukne 2. svetová vojna. Spočiatku je hlavným strojcom nálezu najmä tento (ne)vzdelaný človek, ktorý síce predčasne opustil školu iba vo dvanástich rokoch, ale to ešte nemusí automaticky znamenať to, že by bol nejakým negramotným hlupákom, skôr presne naopak, myslí mu to viac, než perfektne, inak by sa zrejme nemohol potom vzdelávať sám, čím sa neskôr takým trochu, povedzme, že (a)typickým SAMOUKOM stal, ktorý dokonca možno tromfne aj takého »profesionála« z Cambridgu, ktorý mu lezie do kapusty ! V podstate sa to celé točí len okolo týchto archeológov, do toho sa tiež primieša samotný, zdravotný stav E. Pretty, alebo jej bratancovi Rorymu Lomaxovi hrozí povolávací rozkaz k nastúpeniu k legendárnemu kráľovskému letectvu - Royal Air Force a podobne. Apropo, niektoré vedľajšie linky boli nadbytočné. / Na snímku je asi najzaujímavejšie filmové obsadenie, v ktorom sa krásne vyníma britská, herecká smotánka, v ktorej najviac dominuje rodák z Ipswichu, Ralph Fiennes, ktorý naprosto zatienil i celý zvyšný ansámbel, kedy strhaná Carey Mulligan, a ani okuliarnatá Lily James, ma extra neoslovili, z ich strany to bol taký obyčajný priemer, i keď u Mulligan si jej celkovú strhanosť vyžadoval scenár, čo je ináč totálnym opozitom - Nádejnej mladej ženy. Ďalej. Kompozícia obrazu kameramana Mikea Eleyho, vraj pripomína súčasnú prácu režiséra Terrencea Malicka s Emmanuelom Lubezkim, zatiaľ čo títo dvaja páni zachádzajú často až do extrému, v tomto prípade to vonkoncom nie je až tak do očí bijúce, jedná sa o takú miernu inšpiráciu. Pochválim taktiež i decentnú hudbu Stefana Gregoryho + montáž sheffieldského strihača Jona Harrisa, mohla byť o čosi kvalitnejšia. Na jedno pozretie snímok Simona Stonea určite ujde. (03.02.2021)

Co je toto? Poctivý film, který se nesnaží o laciné drama - neodhanete dějový vývoj zkrátka podle toho, jaká možnost je nejvíc dramatická, i kdyby nedávala smysl? Ona tedy ve filmu je jedna dějová linka - o Rorym a jeho přítelkyni - kterou odhadnout můžete, ale film není o těchhle dvou. Téma filmu je smrt a dědictví, které tu po nás zůstane, přičemž ale není podané humpolácky a neřve ho do tváře. Příjemné překvapení a celé je to takové... mile tradičně anglické. (09.06.2021)