Matrix Revolutions

První třetinu filmu si člověk připadá jako kdyby naskočil na rozjetý vlak a neseděl v něm; jako by se jen vezl na audiovizuální vlně a poslouchal klasicky hádankovité a chvílemi už poněkud prudící dialogy, ale víceméně nijak vnitřně nerezonoval s příběhem. ___ Autoři nemilosrdně počítají s tím, že se chytáte a vcítíte, což u někoho přijde po třetině filmu (můj případ), u někoho v polovině a u někoho vůbec. Reloaded ještě mohl fungovat jako samostatný film s volně rozprostřenými hádankami, ale Revolutions už ne. _____ Wachowští přišli "jenom" s toužebně očekávaným, nesmírně čistým, perfektně a překvapivě logickým doťuknutím. Ekonomie vyprávění eliminuje zbytečné dohady a směřuje k jedinému cíli. Všechny linie se postupně propojují a nakonec do sebe dokonale zapadnou. ______ Řešení je chytré (ve smyslu dobře zkonstruované) i moudré, a bez nadsázky můžu říct, že má filozofickou hloubku a přináší také potřebnou katarzi. Nekoná se tedy žádný kýčovitý "superhepáč", protože příběh o balanci protichůdných sil se ani nemůže převážit jenom na jednu stranu. _______ Co se týče akce, přestřelka ve stavu beztíže je hodně cool (možná i prostorově lépe zkomponovaná než přestřelka v jedničce), bitva o Zion, v níž desítky lidmi řízených bojových robotů střílí tisíce chobotniček, je dlouhatánská, bombastická, kupodivu i krvavá a špinavá (u matrixovské akce novum) a většinou vás ani nenapadne, že jde takřka o 100% počítačové generované obrazy. Souboj se Smithem je už vyloženě sekvence z jiného světa a zajímá mě, kolik lidí, kteří nikdy neviděli žádnou anime, ji stráví. Pokud znáte aspoň Akiru, budete v sedmém nebi. ______ Abych to shrnul: čtyř a půl hodinový kolos Reloaded/Revolutions považuju za to nejlepší, co se letos urodilo v Hollywoodu a trilogii Matrix řadím k těm vůbec nejlepším sci-fi, jaké kdy byly natočeny. _____ A propos - postava bezúčelného, ale z lásky vzniklého programu holčičky Sati, která umí tvořit krásné věci, je pro mě geniální personifikací ducha celého díla. Evoluce ducha dosahuje vrcholu, když začne myslet a tvořit z estetických pohnutek. (30.10.2003)

"Everything that has a beginning has an end". Po naprosto famózním Reloaded přichází Revolutions, který již nelze chápat jako samostatný film, neboť bez úvodu plynule navazuje. V Revolutions je ubráno na mnohavrstevnosti výměnou za spění k jasnému a logickému konci. Více prostoru v normálním světě a méně mystických hrátek v Matrixu, vyložené karty na stůl a prapodivná dohoda se stroji - to jsou možné zápory, které ubírají na diváckém přesvědčení a atraktivitě. Jsou však (dle slov Nea) nevyhnutelné a neméně fascinující (mimochodem když mluvím o fascinaci, závěrečný souboj v dešti je čistý orgasmus), záráží akorát o stupínek horší dialogy, do kterých se místy vkrádá patos, ale i přes to všechno, pro člověka chápajícího trilogii nemůže být Revolutions zklamáním. 9/10 (31.01.2008)

Oh my god no!! Chraň nás před podobnýma vocasárnama! Nevím do jaký míry moje hodnocení ovlivňuje fakt, že do příběhu a pojetí série Matrix jsem se nikdy nedostal, ale bylo to z každým dalším dílem horší a horší. Co naplat, když je pro mě něco odpad, tak je to odpad. Za to, že to byla naštěstí jenom trilogie dám 5% (05.02.2015)

Kapky pořád padají, hrdinové zůstávají stejní, ale ten kód se nám nějak změnil. Je sice zelený, ale nepadá dolů plynule. Zadrhává se a místo po kvalitní dějové linii plyne po neopodstatněných proslovech, nevěrohodných dialozích a smutně nefunkčních akčních scénách. Když si při počínání v Sionu vzpomenu na dokonalost prvního dílu, na přesně definované postavy a na nezapomenutelné dvě hodiny, na které se dá dívat pořád dokola bez toho, že by ztratily kouzlo, je až nespravedlivý pocit, že mě Wachovskis fatálně podvedli a navždy mi zkazili jeden nezapomenutelný příběh. Morpheus se stal pouhou motivační figurkou, Niobe sama o sobě nemá roli, ať už zachraňuje kohokoli a jen hmatatelné pouto Nea a Trinity mi dává pocit jisté životnosti. A ani perfektní závěrečný souboj mi onen zkažený dojem nenapraví. Program provedl neplatnou operaci a bude ukončen. (13.07.2005)

Kdybych měl být upřímný, o žádné pokračování jsem nestál. Vše, co jsem potřeboval, se jedničkou uzavřelo a pocit dokonalého uspokojení jsem si nechtěl nechat vzít. Dialogy stejně jako ve druhém díle vypadají, jako kdyby si tvůrci z diváka dělali legraci. Asi by někdo namítl, že se všechno dá vysvětlit a vše má svůj smysl. Jenže já se chci u Matrixu bavit. Udržet v hlavě celý koncept je navíc poměrně obtížné. Filosofické cákance ze dvojky nejsou nikterak zúročené, prostě nabalujeme další scény a vrstvy, až se nám v tom všem nechce vůbec přehrabovat. Navíc mi přijde, že ve trojce jsme už v úplně jiném žánru, realistická sci-fi je pryč, Neo a spol. jsou v jakémsi fantasy patvaru, atmosféra je definitivně tatam, akce prakticky vůbec nestrhne. Co na tom, že na velký fight se připravují obří dvounozí roboti, kterým ubozí přihrávači rozvážejí na jakýchsi trakařích náhradní munici (ano, přesně tak). Za chvíli tahle pasáž omrzí, což se u jedničky u žádné akce říct nedalo. Ani finální monumentální souboj při přihlížení stovek agentů Smithů nestrhne. Žádná revoluce, průměrný kus, který nenutí se k němu vracet. Neříkám, že se třetí díl vyloženě nepovedl, ale prostě se neuvěřitelně vyvedla jednička. A od té se všechno odvíjí. (07.09.2016)