Narvik

Impozantně stavěný protiválečný film, který by mohl být pro ostatní filmaře vzorem. Příběh Norska, který ve válečném marastu zůstal neutrální, ale protože měl pro výrobu zbraní tolik potřebnou železnou rudu, začali se tam dít věci. Snímek vkusně ukazuje válku nejen z politické, ale hlavně i z lidské stránky. Narvik se stal fyzicky svědkem konfrontace mezi německými a anglickými jednotkami, čímž tam nezůstal kámen na kameni. Norská strana se dostala do nelehké situace, a tak je hodně těžké posuzovat, co udělali dobře a co špatně. Nejzásadnější je to u postavy Ingrid Tofte, která může diváky rozdělit na dva tábory. Má obyčejný strach o sebe a své blízké, což ji vede k neúmyslnému zapojení s válkou. Její čin v zájmu ochrany svého dítěte může být kritizován i chválen, ale jak se říká, po bitvě je každý generál. Zachovala by se jako ona každá matka? Cílem filmu bylo dát obětem duši, což se povedlo. Jak se tímto příběhem ukazuje, nacionalismus existuje, a to blíže k vlasteneckému než národnímu eposu. Avšak s mírou a citlivostí. Scénář je zpracován nadstandardně dobře. Popisuje několik příběhů, které dávají smysl, aniž by se vzájemně rušily. Po technické stránce není co vytknout. Snad jen odstřel mostu by mohl být o něco dramatičtější. Každopádně se jedná o pevný vlastenecký snímek, který zviditelňuje svůj národ a dává najevo humanizaci svých postav. Události jsou založeny na příbězích skutečných lidí, jen jsou prožívány fiktivní postavou výše zmíněnou Ingrid Tofte. Emoční atmosféra je jasně daná, ale zase se v ní tolik netlačí na pilu, jak je běžné u hollywoodské produkce. I tak se do filmu nedostalo všechno, což je svým způsobem samozřejmé. Ono by to zase dalo spíše na seriál než na film, ale aby to u diváků vytvořilo alespoň nějaký obrázek, jak to tam vypadalo, vcelku to stačí. Pro Norsko se jedná o zásadní film své historie a my se alespoň, byť z části, zase něco dozvíme. (21.02.2023)

Hlboko podpriemerný film, ktorý v závere spomenie že sa jedná o najväčšiu bitku na území Nórska. Teraz v krátkosti historické fakty: "Realita bola nakoniec ešte prívetivejšia. Za necelých dvadsaťštyri hodín obsadili nemecké jednotky nielen Oslo, ale aj Kristiansand, Stavanger, Trondheim, Egersund, Horten, Bergen, Arendal a takisto aj samotný Narvik.". Bitka statočných Nórov trvala neskutočných 24 hodín, a aj keď film popisuje neskoršie udalosti v rozmedzí 14.4.1940 až 28.5.1940, keď sa sily predovšetkým spojencov v počte 25.000 vojakov vylodili v spomínanom Narviku na celom filme je evidentný pokus Nórov vyrovnať sa s vlastnou minulosťou, kolaboráciou kráľovskej rodiny no predovšetkým Vidkuna Quislinga s nacistickou Treťou ríšou. A to sa nepodarilo. V podstate ide o rodinný príbeh, s občas dobrou akciou, inak však poriadne spackaný. Na zlaté časy a filmy ako Most cez rieku Kwai, Nepriateľ pred bránami, Prežili sme Ardeny či Stalingrad budeme už zrejme iba spomínať a téma druhej svetovej vojny sa zdá potrebuje poskytnúť už nový pohľad na túto etapu ľudských dejín, ako sa to podarilo povedzme vo filme Jojo Rabbit. (13.02.2023)

Válečných filmů ze severu se během posledních pár let objevilo docela dost a mezi špičku řadím filmy Max Manus, Bombardování a Kříž cti. Narvik je spíše takovým průměrným válečným dramatem, na kterém bych pochválil hlavně dvě věci - pro mě neznámý fakt, že Norům se podařilo, byť na velmi krátkou dobu, porazit německé jednotky a získat tak město zpátky a za druhé bych vyzdvihnul i to, jak tvůrci filmu pokládají divákovi jasnou otázku, jak se dívat na postavu Ingrid - jestli ji brát za kolaborantku (tlaky ze strany spojenců, práce v hotelu pro němce) nebo jako osobu, která se jen snaží ochránit svou rodinu ve velmi těžké době. Najde se tu i pár bojových scén, ale nic velkého. Solidní válečný příspěvek od netflixu, ale kvůli kvalitnější konkurenci si na tento film časem nejspíše ani nevzpomenete...6/10. (15.03.2023)

[60%] Narvik se nedá moc kritizovat, hlubší zápory tam nevidím, ale jako celek to moc nefunguje. Jen jednotlivé scény, především ty akční. Co se týče postav, je to takové chladné jak psí čumák, zejména ta ženská ústřední postava. V mnoha scénách mi to nepřišlo němci tak kruté jak by to mělo být, ale asi to bylo točené mírným a trochu jiným úhlem pohledu. Po technické stránce je to docela slušné, světlé chvíle film má, ale víc bych v tom neviděl. (14.02.2023)

Čekal jsem nějakou bezva špionáž ze severu, skrývačky, sabotáž, tajný plán, dechberoucí záběry norské přírody, tak jak to Norové umí. Místo toho frázovitost, patos, trochu slušné válečné akce. Němci mluví německy, Francouzi francouzsky, Britové britsky, a Norové, aby se to nepletlo, taky anglicky. A nejhorší je, že hlavní ženská postava je hnusná zrzavá hilda co zradí Spojence, zatímco její známá (typologicky Jana Pidrmanová), se ve filmu jen mihne. Nejsympatičtějším hercem je pak borec co hraje německého konzula Fritze Wussowa. (23.01.2023)