Night Stalker: Hon na sériového vraha

Netflix tyhle dokudrama opravdu umí. Opět je to po stránce řemesla naprosto bez výhrad. Sledujeme zde řádění sériového vraha v okolí Los Angeles v 80tých letech pohledem dvou kriminalistů, kteří měli celý případ na starosti. Nejvíce téhle sérii ubírá fakt, že to ke konci ztratí drive a po dopadení vraha se vytrácí jakási mýtika nebo démoničnost, kterou od začátku tvůrci budují. Další netflixovská dokumentární serie, kterou stojí za to vidět a ze které běhá mráz po zádech. (24.02.2021)

Ricardo „Richard“ Muñoz Ramirez. Sériový vrah, sexuálny deviant, ktorý má na svedomí (preukázateľne) 13 obetí. "Netfilx", no najmä fanúšik dokumentov tohto druhu sa nemusí nijak obávať. USA je nevyčerpateľná studňa psychicky narušených jedincov, na ktorých príbehu, no najmä obetiach, si "Netfilx" do "skonania" môže budovať svoju temnú PR. Ich dokumenty s obdobným obsahom sú proste vďaka autentickým podkladom, ktoré majú na rozdiel od konkurencie k dispozícii - TOP. "ID" sa môže s tými svojimi inscenovanými krimi dokumentami doslova rozkrájať. Proste nedá sa konkurovať .. (14.01.2021)

Spousta typicky amerického patosu, gest a vzhledem k obecně známé neschopnosti amerických kriminalistů potírat činnost sériových vrahů i přehnané heroizování jejich "schopností". Na druhé straně pak démonizování jednoho vychrtlého ultrazbabělého zmrdečka, který si beze zbraně netroufl ani na patnáctiletýho kluka, takže to svoje pentagramové peklo ordinoval hrdinskou střelbou do spících mužů,  rozespalých žen či alfasamecky dominantní sexualitou vůči dosluhujícím seniorkám. Škoda, že namísto těch nevinných obětí neskončily dobodané všechny ty Ramirezovy nadržené groupies, zasypávající jeho vězeňskou celu svými uměleckými akty a návrhy k sňatku. To by se myslím k logice věci slušelo mnohem víc. 60% (04.10.2021)

Krásně chytlavý plakát, jeden z top sériových vrahů, co řádili v minulém století v Americe. Populární tak, že se po něm pojmenoval i známý basák, ale tve, tyhle ty rádoby dokumenty od Netflixu jsou všechny na jedno brdo jak copy/paste. Všechny 3 díly sledujeme typicky americky patetický monology vyšetřovatelů a pozadí jejich životů, což vůbec nikoho nezajímá. Všechno slyšíme pouze z jejich zaujatýho rádoby slzopudnýho pohledu a o Ramirezovi konkrétně se dozvídáme velmi, velmi málo. Až v poslední epizodě mu dají prostor, ale opět poskrovnu. Žádné rozhovory s ním, pouze namluvené hlášky v podobě titulků přes obraz. Pár dobových záběrů ze zatýkání a soudu, jinak velké marketingové hovno. Totální vojeb diváka. (14.05.2021)

Mnozí kamarádi a známí nechápou, jak můžu mít rád horory. Proč se dobrovolně vystavuji něčemu podle nich negativnímu, z čeho je mi úzko a po čem se bojím. Marně se jim snažím vysvětlit, že horory pro mě nejsou negativní, necítím se po nich úzko a že jsem z nich maximálně trochu “rozcitlivělej”, co ale platí ještě více o kvalitních dramatech, na které koukají i oni. Snažím se jim vysvětlit, že horor je žánrová zábava, postavená na umu režiséra hrát si s divákem, s jeho emocemi a současně s filmařskou formou, která u nich vyžaduje daleko větší inovaci než u těch nejkvalitnějších vztahových dramat. Hororů můžu vidět pět za den a třicet za filmový festival. O to víc mě baví a jsem po nich o to více hladový. Protože chci pobývat ve fantaskním světě neomezené představivosti jejich tvůrců, které se co do rozmanitosti může rovnat pouze žánr sci-fi. ____ Co ale je pro mě horor ve stejném smyslu slova, jak ho vnímají všichni ti nechápající odpůrci žánrového hororu, jsou věci jako tahle minisérie. Vystavěné nikoliv na fantazii kreativních nadšeneckých filmařů, ale na reálném podkladu dokumentaristicky odkrývající nepochopitelnou anomálii, škodný element našeho světa zosobňující ultimátní hnus a zlo. Věci jako tento seriál mi stačí vidět jednou za rok. Předtím to byl maďarský film Saulův syn. Taky reflektující realitu a taky paradoxně bez přívlastku “horor” mezi jeho oficiálními žánry. (21.01.2021)