Beze strachu

Mám rád, když režiséři mají svůj autorský rukopis, má ho nejen Ingmar Bergman, ale ovšem i Peter Weir. Přitom není dobré považovat jejich filmy za pouhé variace jednoho tématu. Přitom záleží hlavně na divákovi, které "podání" mu sedne více a které méně... Z jiné strany: jako kluk jsem po železném žebříku (nejspíš už tam není) vylezl na polorozbořenou věž lipnického hradu s tím, že se na horní plošině (2 x 2 m?) postavím. Zmožený strachem jsem vylezl nahoru, ale postavit se jsem už nedokázal... Peter Weir se snaží zobrazoval přechodové vztahy bytí a nebytí, života a smrti. Přitom předem není známo, kam tato situace směřuje, do čeho se vyvine. Jaké to jsou okovy, které nás poutají k životu. (24.04.2018)

Po dlouhém přemýšlení jsem nakonc slevil a filmu dal čtyři hvězdičky. Šok mi totiž vnukl samotný konec filmu, který je naprosto úžasnou záležitostí a mistrným kouskem režiséra, skladatele a scénáristy, kteří poslední scénu převedli do naprosto odzbrojující podoby. Ta poslední scéna je tak výrazná, že jsem absolutně ztratil pojem, o kom vlastně celý ten film je. Protože celou dobu sleduju nějaké příběhy a vlastně si vůbec neuvědomím, že hlavním prvkem je právě Jeff Bridges. Nádherný film o lidských pocitech a hlavně strachu ze života vyprávěný neuvěřitelně lidsky, až jsem se kolikrát bál sledovat další průběh filmu. (10.11.2011)

Psychologické drama muže, který ztratil nejen strach ze smrti, ale také záchrannou brzdu pudu sebezáchovy. Max je architekt a podaří se mu přežít leteckou katastrofu při které pomohl zachránit několik dalších cestujících. Všichni jsou na něho pyšní a mají ho za velkého hrdinu, ale na jeho osobní život to bude mít velmi neblahý dopad. Přestal totiž mít strach ze smrti a pud sebezáchovy vzal za své a tak začíná podnikat věci, které by nikdy předtím neudělal, rodina a jeho přátelé pro něj přestávají existovat a jeho manželství se ocitá v krizi. Do jeho života vstupuje posléze psycholog od letecké společnosti jehož prostřednictvím se seznámí s ženou, která sice havárii rovněž přežila, ale o život při ní přišel její malý syn a ona je touto tragédií velmi psychicky poznamenána Setkání těchto dvou lidí je osudové. Nepochopil jsem tak nějak záměr režiséra Petera Weira a dost dobře nevím co chtěl natočit. Ve filmu jsou náznaky několika žánrů najednou, ale ani jeden není dost dobře dotažen. Po zajímavě nastoleném úvodu je film jen jakousi hloubavou křečí, které chybí životnost a především zajímavý rozměr. Jeff Bridges nehraje nijak strhujícím způsobem a nudný rytmus filmu na dobrém zážitku taky nepřidal. Sice je to film pro náročného diváka, ale to bych moc rád věděl co si ten z něj odnesl, když já se u něj soustavně nudil. Mě film totiž vůbec neoslovil ačkoliv daný námět pro mě před shlédnutím představoval zajímavý potenciál. Je sice pěkné, že hlavní hrdina byl beze strachu, ale já byl bez diváckého prožitku, a to už tak pěkné není. Mé hodnocení: 20% (28.03.2013)

Další z těch filmů, který rozhodně neměl mát dvě hodiny, protože se to vleče jak šnek na suché cestě. Sice tu teda jsou nějaké pokusy o atmosféru, ale ty se Weirovy z nějakého záhadného důvodu nepovedly, což je na režiséra, který natočil neskutečně atmosférické filmy jako Piknik na Hanging Rock a Poslední vlna, dost nemile překvapující. Námět to má zajímavý, ale fakt na ty dvě hodiny není. Taky jsem čekal nějaká větší zdělení, než jenom carpe diem a to, že se člověk nemusí bát smrti (což je tady jenom naznačeno bez nějakých hlubších rozborů). Taky jsem se vůbec nedozvěděl, kvůli čemu se Max přestal bát smrti, prostě to tady přijde úplnou náhodou, bez nějakého vysvětlení. Z celého filmu mě zaujalo jenom pár scén (nejsilnější byl ale závěr), kamera, herecké výkony, hudba a samotný nápad, ale jinak už nevím. Na Weira to bylo bůhvíproč i celkem takové... chladné. Nemůžu si pomoct, ale přišlo mi to tak, a to je Weir jeden z mých nejoblíbenějších režisérů. 3* (22.03.2020)

O tom, jak probíhá znovuzrození - čím musíte projít, než se srovnáte s tím, co vás potkalo ... i sami se sebou. Příběh na vás nespěchá, atmosféru buduje zvolna a nenápadně. Problém je v tom, že když vás dostane, klidně si přijde závěrečná "jahodová" scénka a celé pracně vystavěné koncepci tak trochu podtrhne nohy ... alespoň u mě to tak z nějakého neznámého důvodu fungovalo. ----- !!! MOŽNÝ SPOILER !!! ----- Tím nechci zpochybňovat náhlou a bouřlivou alergickou reakci, neboť projevy alergií jsou nevyzpytatelné a závisejí na mnoha faktorech - myslím, že na prvních místech jsou množství a koncentrace alergenu, taky četnost jeho setkání s alergikem ... a věřím, že i stav mysli. Objektivně vzato bylo finále zvládnuté velice dobře - a jeho pointa byla docela originální, ale čistě subjektivně mi prostě "nesedlo" ... 3,5* (11.11.2011)