Zelená karta

„Na ten pohovor se připravte. V pondělí večer bude po všem. Začneme připravovat rozvod.“ - „Už aby to bylo!“ Ale žádná kaše se nejí tak horká, jak se uvaří…I přes hrozbu prozrazení a odlišnost ústředního páru jde o moc příjemnou, pohodovou romantickou komedii (atmosféru pomáhá dotvářet i skvělý soundtrack, v němž převládá nevšední mix interpretů jako Mozart či Enya). Člověk se u ní spíš po většinu času usmívá, než že by se přímo za břicho popadal, ale je tu celá řada drobných, vtipných scén (zapálené mluvení o rostlinách, objednávání v restauraci, setkání s imigračními úředníky, společné nakupování, alternativní klavírní koncert, focení, psaní dopisů atd.). Ale důraz je hlavně na romantiku, a chemie, jiskření (i když mnohdy je to spíš hromobití) hlavního páru funguje na výbornou, navíc se vše vyvíjí postupně, přirozeně, křehce. A konec se opravdu povedl. Film léty jen zraje a já po mnoha zhlédnutích navýším na slabších 5*. Tuhle poctivou, milou „romanťárnu“ opravdu můžu. „Jste ženatý, Georgi?“ - „Já? No, já...obvykle ne.“ (14.09.2012)

Nic moc jsem od filmu nečekala a po celou dobu trvání jsem se učila a napůl sledovala film. Nijak zvláště mne nezaujal, ale k učení mi připadal docela příjemný. Nemohla jsem jinak a srovnávala ho s jihokorejským snímkem Daenseoui sunjeong, který je založen na stejném tématu, kdy se jedna osoba kvůli získání práva na pobyt v zemi rozhodne vdát se či oženit se. A musím říci, že u Daenseoui sunjeong bych se učit asi nedokázala... Ale i přesto příjemný film. (20.12.2009)

Ona bola najskôr len akási newyorská záhradkárka, zatiaľ čo trebárs on bol skôr len akýmsi francúzskym skladateľom, pričom jeden z nich bude čochvíľa azda potrebovať i tzv. ZELENÚ KARTU → pečiatku od § imigračného úradu § v zmysle potvrdenia alebo zamietnutia karty o trvalom pobyte v U.S.A.; nakoľko sa zosobášili iba "pre oko," aby následne každý z nich z toho vskutku ťažil podľa svojich naprosto najideálnejších predstáv: Bronte túžila po veľkom skleníku, nachádzajúcom sa v ozaj priestrannom byte, k čomu potrebovala súhlas od prenajímateľov, ktorí hľadali naprosto seriózneho nájomcu, keď by priam najideálnejšie asi bolo, aby si napokon stihol na seba navliecť i chomút, a čo sa pre zmenu zase týkalo Georgesa, tak práve ten si potreboval obnoviť povolenie na pobyt, kde by sa tým pádom mohol aspoň i naplno realizovať v „krajine neobmedzených možností,” pritom spočiatku to tak príliš extra ani nevyzeralo; teda o to to budú mať oveľa ť a ž š i e, pretože ich "manželský sľub" bol doposiaľ len predstieraným, no i napriek tomu im očividne prinášal určité výhody, kedy určite netreba podceňovať ani tieto "kancelárske krysy," ktoré si čochvíľa prídu túto situáciu konečne preveriť, čo bola v podstate i ústredná línia udalostí a vzťahov, a to konkrétne v tomto, čisto autorskom projekte od austrálskeho autora - Petra Weira so sympatickým obsadením v podobe Depardieua & MacDowellovej, medzi ktorými to tak láskyplne neiskrilo, ako som si totiž sprvoti predstavoval, a to ani nehovoriac o prichádzajúcich a odchádzajúcich postavách, ktoré pôsobili celkom od veci. → páčilo sa mi finále, keď by som si vedel predstaviť, že by sa začalo až presne vtedy s pomalou retrospektívou rovno na začiatok, ako to podobne už učinilo i kultové spracovanie v podaní Mementa...? • Scenáristická výplň zväčša pôsobila akosi dosť chabo s hluchými miestami a s miestami aj s celkovým tlačením na pílu, čo rozhodne vzbudzovalo zreteľné rozpaky v rámci celku, a to úvodná sekvencia s bubnujúcim afroamerickým chlapcom, sa ešte snažila diváka navnadiť na dynamickú atmosféru, čo nie vždy i plne fungovalo. ← viacej si [u]držať odstup od vedľajších, plochých postáv + ústredné si viac pripustiť k telu = podstatne hmatateľnejší výsledok! • Áno, vôbec nemôžem poprieť ani to, že by som predsa nebol mierne sklamaným. • Jednoznačne najslabší titul od daného tvorcu, aký som doteraz zhliadol. (27.06.2024)

Ikonická romantická komedie Petera Weira s úchvatnou Andie MacDowell a geniálním Gérardem Depardieu. Je to neskonale vtipné, chvílemi satansky hrubé (především ve chvílích střetu francouzského hrubiánu se "zelenou" Newyorčankou), člověk se baví od začátku do konce a na závěr pláče, aniž by se však musel za své slzy stydět. Udělat dobrou romantickou komedii je umění. Weir dokázal, že toto umění ovládá, leč mu v tom zásadně pomáhá ústřední dvojka, pohříchu neoceněna Oscary. Zelená karta je filmem z radosti pro radost. Moc rád si ji zas někdy vychutnám. (31.08.2017)

Peter Weir natocil uz spoustu lepsich filmu, to je bez debat, ale ja mam tenhle film celkem rad. Pro me to je nadprumerna romanticka komedie s nekomplikovanym dejem, ktery ale dava prostor pro spoustu romantickejch i komedialnich prvku. Herci jsou prijemni Gérard Depardieu i Andie MacDowell hrajou pekne a dobre se na ne diva. Hlavne ze zacatku, kdyz se jeste spis nesnasi, je to hodne dobry, pak kdyz uz je to spis jen romantika film trosku ztraci, ale presto nadprumer. (05.06.2005)