Zelená karta

Ona bola najskôr len akási newyorská záhradkárka, zatiaľ čo trebárs on bol skôr len akýmsi francúzskym skladateľom, pričom jeden z nich bude čochvíľa azda potrebovať i tzv. ZELENÚ KARTU → pečiatku od § imigračného úradu § v zmysle potvrdenia alebo zamietnutia karty o trvalom pobyte v U.S.A.; nakoľko sa zosobášili iba "pre oko," aby následne každý z nich z toho vskutku ťažil podľa svojich naprosto najideálnejších predstáv: Bronte túžila po veľkom skleníku, nachádzajúcom sa v ozaj priestrannom byte, k čomu potrebovala súhlas od prenajímateľov, ktorí hľadali naprosto seriózneho nájomcu, keď by priam najideálnejšie asi bolo, aby si napokon stihol na seba navliecť i chomút, a čo sa pre zmenu zase týkalo Georgesa, tak práve ten si potreboval obnoviť povolenie na pobyt, kde by sa tým pádom mohol aspoň i naplno realizovať v „krajine neobmedzených možností,” pritom spočiatku to tak príliš extra ani nevyzeralo; teda o to to budú mať oveľa ť a ž š i e, pretože ich "manželský sľub" bol doposiaľ len predstieraným, no i napriek tomu im očividne prinášal určité výhody, kedy určite netreba podceňovať ani tieto "kancelárske krysy," ktoré si čochvíľa prídu túto situáciu konečne preveriť, čo bola v podstate i ústredná línia udalostí a vzťahov, a to konkrétne v tomto, čisto autorskom projekte od austrálskeho autora - Petra Weira so sympatickým obsadením v podobe Depardieua & MacDowellovej, medzi ktorými to tak láskyplne neiskrilo, ako som si totiž sprvoti predstavoval, a to ani nehovoriac o prichádzajúcich a odchádzajúcich postavách, ktoré pôsobili celkom od veci. → páčilo sa mi finále, keď by som si vedel predstaviť, že by sa začalo až presne vtedy s pomalou retrospektívou rovno na začiatok, ako to podobne už učinilo i kultové spracovanie v podaní Mementa...? • Scenáristická výplň zväčša pôsobila akosi dosť chabo s hluchými miestami a s miestami aj s celkovým tlačením na pílu, čo rozhodne vzbudzovalo zreteľné rozpaky v rámci celku, a to úvodná sekvencia s bubnujúcim afroamerickým chlapcom, sa ešte snažila diváka navnadiť na dynamickú atmosféru, čo nie vždy i plne fungovalo. ← viacej si [u]držať odstup od vedľajších, plochých postáv + ústredné si viac pripustiť k telu = podstatne hmatateľnejší výsledok! • Áno, vôbec nemôžem poprieť ani to, že by som predsa nebol mierne sklamaným. • Jednoznačne najslabší titul od daného tvorcu, aký som doteraz zhliadol. (27.06.2024)

Odzbrojující romantika, na které se ani příliš nepodepsal zub času a která má i po těch letech své osobité romantické kouzlo (oproti příšerným limonádám typu Pretty Woman, z nichž bublinky stoupají protivně až někam do nosu...). Vynikající herci (zvláště neobyčejné charisma Gérarda Depardieu dodnes nevyprchalo), naprosto geniální casting (chemie mezi křehkou kráskou a neotesaným zvířetem robustní postavy překvapivě dobře funguje a jejich spojení byl velmi rafinovaný tah), řemeslně dokonalá Weirova režie, účelové a účelné propojení romance a komedie... (25.01.2007)

Ikonická romantická komedie Petera Weira s úchvatnou Andie MacDowell a geniálním Gérardem Depardieu. Je to neskonale vtipné, chvílemi satansky hrubé (především ve chvílích střetu francouzského hrubiánu se "zelenou" Newyorčankou), člověk se baví od začátku do konce a na závěr pláče, aniž by se však musel za své slzy stydět. Udělat dobrou romantickou komedii je umění. Weir dokázal, že toto umění ovládá, leč mu v tom zásadně pomáhá ústřední dvojka, pohříchu neoceněna Oscary. Zelená karta je filmem z radosti pro radost. Moc rád si ji zas někdy vychutnám. (31.08.2017)

Na adresu tohoto filmu nemůžu říct naprosto nic špatné, ode mne dostal plných pět hvězd a to zejména proto, že to co předvedla ústřední dvojice, byla naprostá herecká dokonalost, samozřejmě bráno tak že se jedná o komedii, která má primárně pobavit, ale má i svůj hluboký lidský podtext! Byl jsem strašně rád, že jsem na tento film narazil, protože se mi dlouhá léta různými osudovými okamžiky vyhýbal a viděl jsem ho, až po obrovské spoustě televizních repríz. Nadšení bylo oprávněné a proto je mé hodnocení, alespoň podle mě zcela na místě! (05.01.2015)

Andie a Gérard. Střešní byt se skleníkem. Chemie pracující na plné obrátky. Charizma francouzského (sice tloustnoucího, ale co jako?:) chlapíka, který vlastní jeden z nejtypičtějších nosů filmového plátna ruku v ruce s přirozenou krásou americké ženy s nádhernými, kudrnatými vlasy. Lehký, inteligentní humor, v jehož stylu se nese celý film, dialogy i atmosféra. Nejvíce mě rozesmála scéna, kdy za Bronte a Georgem přijdou dva pracovníci z imigračního oddělení. Oba dva se sotva poznali a mají vyprávět o svém manželství a o tom, jak se poznali. Tato situace přináší geniální rozehrávání a instinkty ze strany Bronte a George. Okouzlující je rovněž scéna ze závěru filmu, kdy se na sebe oba několik sekund dívají přes sklo kavárny. Beze slov, pouze pohledy a lehké úsměvy. V nich dokázali říct vše. Konec filmu mě sice plně neuspokojil, ale scény před ním mi daly alespoň to, nač jsem po celý příběh čekala. Pro mě téměř geniální snímek. (29.12.2011)