Pobřeží moskytů

Ford si krom slavného Indiana Jonese už v životě zahrál i pěkných pár pošuků a Fox je jedním z nich. Ačkoliv jsem tyhle lidičky co odešli žít někam jinam mimo civilizaci, blíže přírodě či Bohu (jak chcete) vždycky obdivoval a rád o nich četl knihy, vím, že bych do toho nešel. Civilizace si mně už zkrátka naplno podmanila a ano možná jsem i srab a pecivál :-). Sebrat děti, manželku a odjet kamsi do džungle jen kvůli svému osobnímu problému s civilizací chce notnou dávku sobectví a neskutečnou dávku pochopení nejen manželky, ale i dětí. Manželka Foxe mu byla tak oddaná, že to hraničilo s hloupostí a chvilkami jsem pokukoval nad její hlavu zda jí tam už neraší svatozář. Začátel filmu byl celkem sympatický a já mám tyhle filmy z džungle rád, takže jsem byl nadšen i exotickými lokacemi. Jenže pak Fox začne po vzoru Járy Cimrmana vymýšlet jeden vynález za druhým a z poházeného smetí po prchnuvších osadnících sestrojí rodině prakticky vše, chyběla tam snad jen mikrovlná trouba... Domorodci samozřejmě nemají nic jiného na práci než mu radostně postavit dům, to vše za příslibu jakéhosi socialistického vlastnictví všeho až to vyroste, nebo se to řádně vykrmí... Nebudu spoilerovat, ale od mega vynálezu jsem už na film koukal mírně skepticky a druhá smeťáková lokace na pobřeží to už fakt nemohla zachránit. Konec je prapodivný a já já tomu všemu prostě nevěřil. Takže sorry Harrisone ač jsi se snažil co to šlo, 3 kostky ledu jsou až až... * * * (11.11.2018)

Vesměs trochu zvláštní film. Určitě mu nelze odepřít myšlenku (spokojené žití i mimo civilizaci, život se má prožít, ne přežít atd.) ale vyzařovalo z něj něco, z čeho jsem neměl dobrý pocit. Přišel mi pochmurný, místy až depresivní, což asi nebyl účel filmu a především se zřejmě jedná o první film, v němž jsem nemohl vystát H. Forda. Možná stojí za to zamyslet se nad jeho názory, to ale ještě neznamená, že je musí prezentovat způsobem hodným léčení. Pokaždé, když se projevil, mě film bavil čím dál míň. Za myšlenku a emoce zůstávám na 65% a ani o chlup víc. (19.04.2012)

Můžeme uniknout civilizaci kolem nás, ale nikdy neunikneme civilizaci v sobě. Weir natočil podle Schraderova scénáře napínavé, vypravěčsky důmyslné podobenství, které spíš nastoluje určité otázky, než aby se snažilo vše logicky vysvětlit (např. ochotu, s jakou manželka přijme nápad odstěhovat se kamsi do džungle). Přestože od začátku vidíme, že Fordova bezohledná otcovská postava je spíš padouch než hrdina, jeho syn a zároveň vypravěč příběhu, si jej dlouho idealizuje, je podobně zaslepený jako otec. Postupně mu ale dochází, jak pokrytecky se jeho rodič chová, jak se stává zosobněním přesně těch hodnot, jimiž navenek pohrdá, a jeho mimoobrazový komentář se stává kritičtějším a osamostatňuje se. Proto lze Pobřeží moskytů sledovat jako příběh o zrání člověka, který se namísto následování dogmat učí používat vlastní kritický úsudek. Těch možností výkladu je ale díky nejednoznačnému scénáři a ambivalentním postavám víc. 80% Zajímavé komentáře: SeanLSD, Visáč, InJo, mosem (03.10.2005)

║Rozpočet $25miliónov║Tržby USA $14,302,779║Tržby Celosvetovo $14,630,000║ Peter Weir vie načať fakt originálne a vo svojej podstate silné témy, čo vo svojej hĺbke sú minimálne na zamyslenie, pokiaľ nie na ich praktizáciu ale to by sme museli byť cieľavedomí ako "fanatická" postava Harrisona Forda, ktorému som samozrejme po celý čas fandil aby sa mu jeho sny o slobode a voľnosti od rýchleho priemyselného sveta precpaného všetkým možným a zbytočným podarili. Miestami zachádzal dej až do možných extrémov a tým viac vťahuje sledujúceho do deju, doslova takého novodobého Robinsona Crusoe, kde výdobytky techniky slúžia pre ľudí a nie len na úžitok bohatých a celkovo biznisu. /80%/ (20.09.2009)

Na papíře to vypadalo velmi slibně - Weira mám rád, exotická prostředí taky, filmy o naivních útěcích od civilizace taky... Přesto to nezafungovalo. "Pobřeží moskytů" má zajímavou atmosféru, ale zápletka je přitažená za vlasy, po celou dobu pořádně nenaskočí a nakonec dospěje do přemrštěného finále. Posledním hřebíkem do rakve bylo jako vždy ultrahnusné synťákové kvílení Maurice Jarre'a. No nic. Odškrtnuto, brzy (snad) zapomenuto. (15.03.2016)