Piknik na Hanging Rock

Ze začátku jsem vůbec neměl chuť vidět takovýto film, ale nakonec to stálo za to. Představte si, že se jdete s kamarády projít do lesa a třičtvrtě se vás nikdy nevrátí a ani vaše tělo nenajdou. Možná to takhle zní trošku uboze, ale v tomto filmu to funguje perfektně a nutno říct, že některé nenásilně vykonstruované okamžiky mohou lehce svojí zdánlivou banálností dohnat člověka k ryze hraničním prožitkům. (06.07.2011)

Film vydechující takovým tím zastřeným, melancholicky poetickým feelingem, jenže na jeho popředí se toho příliš neděje, nepřijde žádné mrazení z mysteriózna, nic výjimečného. Spoustě z vás zřejmě imponovala atmosféra, v mém případě se nic takového nestalo a tím pádem se mě to vůbec nijak netknulo. Přišlo mi to obsahově prázdné a stejně upjaté, jako samo prostředí onoho internátu (a je mi celkem jedno, zda to byl účel či nikoliv). (04.04.2011)

Opravdu hodně zajímavý film, Peter Weir tady dokázal vtáhnout diváka do místa i času, ve kterém se fillm odehrává. Za pozornost stojí podmanivá režie, povedený soundtrack a hlavně nádherná kamera. Přesto má film trochu, vlastně hodně, nevyvážené tempo - první půlhodinu nuda a čekání, co přijde, druhou půlhodinu strhující tempo a mrazení v zádech, a pak už film jen tak dojíždí. Ale povedené drama to rozhodně je, hypnotické, tajemné a zvláštní. Nevím, jestli to je nebo není spoiler, každopádně následující radím přečíst až po shlédnutí filmu..................Ve skutečnosti se nic takového nikdy nestalo, film (i kniha, podle které byl natočen) je čirá mystifikace. Ale krásná. (03.02.2005)

Poetický příběh vyprávěný čarovnými obrazy s precizními kompozicemi je plný slunce, a přesto z něj čiší chlad. Tajemnou atmosféru podtrhává hudba (Bruce Smeaton) a především dva hudební nástroje - klavír a Panova flétna (Gheorge Zamfir). V temných pasážích střídá hudbu táhlý ruch v podobě jakéhosi hukotu. Symboly jsou buď v obraze (letící hejna papoušků, labuť, potok, barva oděvů a doplňků) nebo se o nich mluví(rudý mrak nad hlavou, ohnivá koule letící směrem od skal). Kam během výletu pod skálu zmizely dívky i vychovatelka? Propadly se do skal? Byly uneseny? Nemají v tom prsty mimozemšťané? Nebo vkročily branou do jiného světa? Pátrání po nich je zoufalé a zdá se beznadějné. Lambertová v roli Mirandy byla krásná a tajuplná, z Robertsové v roli ředitelky školy vyzařovala ledová hrůza. Pomalý film, pomalé záběry, hypnotická hudba. Nic pro milovníky akce. Věděl jsem, do čeho jdu, a tak jsem spokojený. (17.03.2020)

Úvodné minúty majú v sebe ľahkosť a vzdušnosť, aká by sa dala prirovnať k anjelovi namaľovanému nejakým prerafaelitom. Len čo som si to pomyslel, vo filme zaznela veta: "Už to mám, Miranda je Botticelliho anjel!" /Botticelli samozrejme nebol prerafaelita, ale obrázok jedného iného maliara tohto smeru uvidíme na konci filmu/. Mystérium tohto filmu je skrátka neopísateľné. Weir sa dotkol čohosi, čo je ťažké vysloviť, nieto ešte zhmotniť na celuloide. Intenzívny zážitok! (28.09.2006)