Truman Show

Vzoprenie sa konvenciám diktovaným štátom, zákonom idúcim po ruke korporácii a manipulatívnej obchodno-reklamnej praxi médií predstavovanej osobou riaditeľa televíznej stanice. On je zákon, štát aj obchod, on určuje réžiou tv programu celý život človeka od narodenia. Truman, ktorý pochybuje ,už raz počul o skutočnej povahe sveta v ktorom žije, len nemá dostatok relevantných informácií. Veľmi zaujímavá myšlienka s filozofickým presahom je čiastočne zabitá koncom, idealizujúcim ľudstvo do nepravdepodobne humanistických polôh. Širšia poznámka na okraj: Základný námet (v demokracii máte šancu na alternatívu väčšinovo servírovanej pravdy ale nemáte veľké možnosti na zdôvodnenie slov prečo práve alternatíva?) vystihol už Noam Chomsky v jednom zo svojich dokumentov: pustia vás do televízie, vy na médiami podávanú pravdu poviete úplne opačný názor, ktorý sa sám osebe zdá byť výplodom chorého mozgu, na jeho vysvetlenie však máte len dve tri vety (minúty) a automaticky vás majú za čudáckeho radikála, pretože protinázor vášho tvorí nielen celý obsah spravodajstva vysielaného po zvyšok roka ale aj väčšinu najsledovanejšej zábavy. To čo urobil Truman za risk ale vždy stojí. Za risk skúsiť urobiť čokoľvek v zhode s vlastnou vôľou, a prostým sedliackym rozumom pri nepodľahnutí mediálnym rebríčkom, všeobecne uznávanou mienkou, objektívnou kritikou, poklesnutým vkusom akýchkoľvek moderátorov, písaným zákonom a reklamným usmernením, teda čokoľvek v zrejmom protipohybe s hlavným prúdom. Z jeho unifikovanej výslednice a najmä z konkrétnych každodenných prejavov ide totiž niekedy taká sila až to mrazí. (14.02.2005)

Ty záběry, kdy ukazovali řadové domky v tom jejich "prej dokonalým" světě jsem měl co dělat, abych nezačal zvracet. Už ty reklamy v průběhu filmu ("KOMU TO PROBOHA ŘÍKÁŠ?") mi připomněly současnost. ("NENÍ TO SHAKESPEARE, ALE JE TO GENIÁLNÍ.") Není to geniální, jen se na tom dají geniálně rychle vydělat prachy. Někomu taky může připadat geniální slepit film z vtipů, dokud nezajde do kina a nezjistí, že z toho vyšlo cokoliv, jenom ne to, co by se dalo nazývat filmem. (-VÍŠ, CO SE ŘÍKÁ? ŽE UMŘEL! -PODÍVEJ SE, MÁME VYSOKOU SLEDOVANOST!) - a to vysílali jen blbý, jeden osamocený titulek na prázdné obrazovce. V průběhu snímku Truman Show dávali na n@vě dva bloky reklam. Jedna z nich byla lživá a nutila lidi, aby si koupili její produkt za každou cenu. Často se říkávalo, že lidé už si na ty reklamy zvykli a nevadí jim, když si během nich uvaří třeba kafe, no jo, ale ta délka bloku při rychlosti dnešních rychlovarných konvic by stačila tak na tři až pět káv!!! A já "se slzou v oku" vzpomínám na dra Železného, jeho naučné pořady (kouzlo tohoto oblbování ještě dlouho někdo nepřekoná) a stále si říkám...NEŽIJEM MY ČÁSTEČNĚ UŽ DRAHNOU DOBU V TAKOVÉ NAŠÍ MILÉ MALÉ TRUMAN SHOW???!!! (04.02.2004)

Vědět tak, kam Andrew Niccol na ty nápady chodí. Co film to perla, ať už ho režíruje sám, nebo napíše scénář. Tedy ve skutečnosti stačí dívat se na svět okolo sebe s otevřenýma očima. Jak se říká o knihách, že nejlepší je taková, o které máme pocit, že jsme ji už četli, tak o filmech platí to samé. V Gattace i tady jsem slavil vítězství lidské vůle nad systémem, který jsme si sami zbudovali k tomu, abychom se sami odřízli od reality a uzavřeli do iluzí. Vyvěrá z toho taková naděje a víra v člověka, že mě to opravdu dojímá. S1mOne už je k lidstvu mnohem skeptičtější a naopak zobrazuje vítězství iluze nad skutečností. To zas potěší cynickou složku lidské osobnosti. Terminal se opět vrátil k vítězství člověka. Je vidět, že optimistický konec lze natočit bez přehnaného patosu a kýčovitosti, a přitom může být stejně úderný a působivý jako nějaká tvrdá překvapující pointa (nejvíc mě takový konec dostal v knize Piknik u cesty). Ale to jsem se dostal od filmu někam k filosofování, takže zmíním vynikající režii Petera Weira (s Niccolem si evidentně padli do noty), výkon Eda Harrise, Laury Linney a Jima Carreyho a ostatně všech ostatních "členů štábu" skvěle podávajících telenovelové neherectví, krásnou Nataschu McElhone a skvělou hudbu neuvěřitelně podbarvující celý film. Film navíc obsahuje několik skutečně skvělých scén, jako lidi stojící a čekající na povel nebo Carrey bušící na stěnu svého "dokonalého světa." Beru film jako takovou výzvu stát se pány svého osudu. A teď "kdybychom se neviděli dobrý den, dobrý večer i dobrou noc..." (21.11.2005)

Humorný začátek filmu, myšlenkově silná prostřední část a neuvěřitelně emotivní závěr s vynikajícím Jim Carreym. Prostě film show na špičkové úrovni ve všech oblastech. Zkuste si právě teď představit, že celý Váš život sleduje tisíce kamer a vysílá se celej váš život v televizi, kde to sleduje miliony lidí. Mrazí vás, co ? Cítíte to ponížení z toho, že žijete svůj život podle vůle někoho jiného? Jestli jo, tak jste si tem film prožili stejně jako já, tedy velmi silně a emotivně. (18.11.2007)

Typicky cenný příklad filmu, na kterém můžeme hledat další a další překvapení i po několikerém zhlédnutí. Invaze médií do života obyčejného člověka v monstrózním nonstop přímém přenosu, který je každodenním chlebem pro miliony čumilů, kteří už zřejmě zapomněli na to, že by mohli žít své vlastní životy. Jen on sám, hlavní hvězda téhle zvrácené show, netuší, že „žije“ na monumentálním jevišti. Originální námět a scénář (dnes už dávno prověřený Andrew Niccol), který osciluje mezi několika žánry, je provokativní, ironický i dojemný. Inteligentní drama Petera Weira má ale především komplikovanější strukturu, než by se na první pohled mohlo zdát (protože je samozřejmě jasné, že Truman na vše přijde a nenechá to jen tak), má také vynikajícího Jima Carreyho, který se od všech těch taškařic posunul vlastně vůbec poprvé k charakternímu herectví (až pak následoval Muž na Měsíci, Majestic nebo Věšný svit neposkvrněné mysli). Tohle nesmí chybět ve sbírce doma na poličce!! (08.03.2013)