Rok nebezpečného života

Zrejme najslabší Weirov počin ktorý stroskotáva na slabom príbehu. Nekonečné zdĺhavé zábery v ktorých sa nič nedeje v kombinácii s rôznymi tancami a inou zábavou ma dokonale nudili takmer celú prvú polovicu filmu, v ktorej sa okrem jednej zaujímavej demonštrácie neudialo prakticky nič. Za pozornosť tak stojí akurát záverečná 30 minútovka v ktorej sa dej konečne začal hýbať dopredu. Mel Gibson a Sigourney Weaver podali štandardné výkony avšak vďaka minimálnej psychológii postáv divák nemá možnosť s nimi sympatizovať. Tú ich romancu som im skrátka neveril pretože chýbali momenty v ktorých by sme pozorovali ich rodiacu sa lásku. Tu sa skrátka zoznámia, prejde zopár nenadväzujúcich scénok a dialógov úplne odveci a zrazu sa ľúbia. Dobrá hudba a zopár zaujímavých skratkovitých scén zachraňujú čo sa dá. Nebyť toho dramatického zlepšenia pred koncom bolo by to len za 2*. 55% (19.03.2009)

"Je zlé byť komunistom? Čo je zlé na tom, že chcem niečo zmeniť?"...Na filmoch je fajn, že sú určitou výpoveďou v danom čase, ktoré už nezostarnú. Roky ubehli, ale Mel Gibson je tu tak mladý, až to prekvapuje. Vždy bol a je sympaťák a svoju rolu zvládol s prehľadom. U Sigourney Weaver som zvyknutý skôr na súboje s mimozemšťanmi než na zvodné pohľady, ale uveril som jej. Príbeh novinára, ktorý hľadá story a článok svojho života tu už bol mnohokrát, ale P. Weir to napriek tomu dokázal divákovi solídne predať. Chyby sa nájdu, ale nudným by som ho nenazval, možno málo dramatickým. Škoda, že režisér trochu v závere nepritlačil. Hudba Jarreho splnila účel, ale až použitá Vangelisova skladba ma dvihla zo sedačky. Nádherne tam sadla. Možno to bude práve tou použitou skladbou, kvôli ktorej som sa rozhodol prikloniť k slabším štyrom hviezdam. 70%. (29.09.2013)

Atraktívne prostredie aj herci (mladý Gibson sa s tou svojou tváričkou o filmovú budúcnosť strachovať asi naozaj nemusel:)), zaslúžené ocenenenie pre Lindu Hunt a tak trochu hollywoodsky záver (ktorý sa však dá zniesť). Mimochodom, myslím, že Gibson tu predvádza svoj najlepší výkon (spolu s tým vo filme "Signs"). (26.09.2011)

Je to zvláštní - film o diktatuře a začínající občanské válce, kde se vlastně skoro vůbec nestřílí a vůbec je tu krutost režimu spíš cítit než vidět. Weir umí udělat atmosféru a podařilo se mu to i tady,. Úplně je fyzicky cítit to vedro, bída, pot, gin tonic (bez ledu) a přitažlivost Sigerney Weaver. Když už jsme u herců, všichni tři v hlavních rolích jsou skvělí - zvlášť v mužské roli obsazená Linda Hunt jako javánský trpaslík. Celkově: je to dobrý film, který zaujme hlavně atmosférou. Mohl být o kousek kratší, ale je je to zvladatelné (byť pro milovníky rychlé akce to může být nuda). Gallipoli mně asi bavilo víc, ale i tak se mi to líbilo. (09.07.2011)

Režijní kvality Peter Weir má, o tom žádná. Tentokrát nabízí příběh o bídě, strachu a zoufalství slamů, propocených košilích a nefunkčních klimatizací a hlavně nepokojných dnech uprostřed jedné revoluce. Plíživé vyprávění představuje drzouna Mela Gibsona coby zahraničního dopisovatele Guye. Ten stojí před rozhodnutím, zda zveřejnit zásadní zprávu, ačkoliv by informace ukázala na jeho zdroj. Rok nebezpečného života ztroskotává na tom, co jinak zdobí Weirovy filmy – na příběhu. Ten je až překvapivě jednoduchý. Drama hledá napětí zejména v mezilidských vztazích nebo v davech rozbouřených lidí. Významný představitel australské nové vlny tak nabízí jen minimum scén, které by byly samostatně napínavé nebo jakkoli vyhrocené. Několik orosených čel a párů vyděšených očí možná napínavou scénu může podpořit, emoce ale na plátně scházejí. Ani vztah mezi Billym a Guyem není cítit osudovostí, stejně se dá uvažovat také nad milostným vzplanutím mezi Jill a Guyem. Nic na tom nemění ani výborný herecký výkon Lindy Hunt (Billy), která si jako první herečka, která ztvárnila mužskou roli, odnesla Oscara v kategorii herečka ve vedlejší roli. (26.09.2012)