Režie:
Helena TřeštíkováScénář:
Helena TřeštíkováKamera:
Vlastimil Hamerník, Martin Kubala, Ivan Vojnár, Stano Slušný, Jan Šuster, Hynek Ciboch (více)Obsahy(1)
Sledujeme třicet let ze života ženy, kterou si v roce 1989 režisérka Helena Třeštíková vybrala ve zdravotnické škole v Praze do svého časosběrného dokumentu Sestřičky. Optimistická a aktivní Karolína se nikdy nevzdává, ani když vše vypadá téměř beznadějně... Karolína je jako studentka dost divoká. Miluje rock a škola jí nebaví. Začne si s drogami, ocitne se v protidrogové léčebně a přeruší studium. Ale své závislosti se zbaví, do školy se vrátí a maturuje o rok později. Hned po maturitě se Karolína rozhodne, že zdravotnictví není její parketa, a stane se asistentkou v realitní kanceláři. Je výmluvná a empatická, a tak se jí daří. Méně se jí ovšem vede v partnerských vztazích. Po rozchodu s kolegou z realitky se musí na čas vzdát podnikání v oboru a prodává v obchodě s bytovými doplňky. Po čase se do realitního podnikání vrátí. Opět je úspěšná. Zařídí si vlastní byt v centru a obklopí se psy a kočkami. Protože se touží odstěhovat z Prahy, s přítelem si koupí ruinu za městem a plánuje její rekonstrukci. Snaží se otěhotnět, ale dozví se, že je neplodná. Vrhne se na opravy venkovského domu. Když spadne střecha a přítel zmizí, Karolína je na všechno sama. Po krátkém vztahu nečekaně otěhotní, přítele však opouští. Narodí se jí dcerka. Svobodná matka s ruinou na krku se nevzdává a horečně a nadšeně buduje dál. Mezi řemeslníky pracujícími na domě se objeví truhlář Pavel a Karolína nachází muže svých snů. Společně definitivně opouštějí Prahu a stěhují se do částečně opraveného domu. Přestože lékaři tvrdili, že další otěhotnění je nepravděpodobné, Karolíně se narodí ještě jedna dcera a nakonec i Pavlův vytoužený syn. Do domácnosti přibývají další psi a kočky, dům se stále dodělává. Pavel a Karolína se berou. Karolína je příklad optimistické a aktivní ženy, která se nevzdává, ani když vše vypadá téměř beznadějně. (Česká televize)
(více)Recenze (72)
Karolína je hustá.....naučila se brát věci, jak přicházejí a poprat se s nimi. Rozhodla se nevzdávat....její energie a odhodlání k tomu všemu v životě je skoro k neuvěření....a možná právě proto, se jí daří........i proto jí přeju, aby se jim, celé její lidské a zvířecí rodině, dařilo i nadále (a třeba se dočkáme nějakého pokračování po dalších 30ti letech) :)...85% ()
Obdivuhodná mařka, která sází asi na jediný fungující životní koncept: z ničeho se neposrat, žít dneškem a uchovávat si optimistický přístup ke světu. Inspirující. Co se týká filmařské stránky, klasický a autorkou stále opakovaný přístup snímání časových skoků v životě sledované osoby. Rutina, od které se ale nedá odtrhnout. ()
Karolína je hodně v pohodě... ASi k tomuhle dokumentu budu mí dycky pěknou vzpomínku, na Prahu, kde mě vlastnoručně stříhal seňor Kozupich :o). Jako, klobouk dolů před režisérkou, že má chuť na podobný projekty, s někým se "srát" 30 let, to je mazec. Jinak dokument o holčině, která je hodně výřečná a která totálně bere život do svejch rukou. No a to co provedli s tou rujnou, to se jim fakt hodně povedlo. ()
Opět výborný časosběrný dokument. byl jsem zvědavý, jestli hyperaktivní pracovitá, schopná žena, chovající se jako chlap může mít úspěch v životě a nalézt životní spokojenost a zdá se, že ano. Mnoho věcí si divák musí jen domýšlet. Zajímalo by mě v jaké oblasti ruinu koupila kdy "je to tady tak krásné". Bylo příjemné sledovat, že jako jedna z mála žen se fyzicky moc neměnila ani netloustla. Když v šestnácti hrdinka říká „Můj největší problém momentálně je, že nemám 165 korun na vstupenku na koncert kapely Erasure.“, zcela ji chápu. V dalším střihu se Karolína zase octne bez partnera, je těhotná, má šest zvířat, dvě hypotéky, čeká ji rekonstrukce vyhořelého domu a umanutě a nezdolně říká, že vše zvládne. Přitom nemá feministické výrazy. Během celého dokumentu se neobjeví nikdo z jejích příbuzných. ()
Časosběrné dokumenty jsou myslím fascinující zvlášť pro nás, kteří jsme tak trochu (a dá-li Pánbůh) v polovině života. Téměř každého napadne: a jaký by byl ten můj film? Je to to známé : "Odkud pocházíme a kam jdeme?" U Karolíny je úžasné celkové vyznění - ještě v jejích (tuším) 36 letech to vypadá všelijak - svobodná budoucí maminka s ruinou statku a hypotékou na krku.... Karolína je ale optimistka, která se nejen nehroutí, ale taky nevzdává a za cca 10 let je všechno jinak. Celkově film vyznívá velmi optimisticky a doufám, že tak už to pro hlavní protagonistku zůstane. Konec mi připomenul citát konce jednoho (rovněž velmi optimistického) britského filmu: VŠE SE NAKONEC V DOBRÉ OBRÁTÍ A POKUD SE DOTEĎ NEOBRÁTILO, ZNAMENÁ TO, ŽE ZATÍM JEŠTĚ NEJSTE NA KONCI ! ()
Galerie (16)
Photo © Česká televize
Reklama