Režie:
Helena TřeštíkováScénář:
Helena TřeštíkováKamera:
Vlastimil Hamerník, Martin Kubala, Ivan Vojnár, Stano Slušný, Jan Šuster, Hynek Ciboch (více)Obsahy(1)
Sledujeme třicet let ze života ženy, kterou si v roce 1989 režisérka Helena Třeštíková vybrala ve zdravotnické škole v Praze do svého časosběrného dokumentu Sestřičky. Optimistická a aktivní Karolína se nikdy nevzdává, ani když vše vypadá téměř beznadějně... Karolína je jako studentka dost divoká. Miluje rock a škola jí nebaví. Začne si s drogami, ocitne se v protidrogové léčebně a přeruší studium. Ale své závislosti se zbaví, do školy se vrátí a maturuje o rok později. Hned po maturitě se Karolína rozhodne, že zdravotnictví není její parketa, a stane se asistentkou v realitní kanceláři. Je výmluvná a empatická, a tak se jí daří. Méně se jí ovšem vede v partnerských vztazích. Po rozchodu s kolegou z realitky se musí na čas vzdát podnikání v oboru a prodává v obchodě s bytovými doplňky. Po čase se do realitního podnikání vrátí. Opět je úspěšná. Zařídí si vlastní byt v centru a obklopí se psy a kočkami. Protože se touží odstěhovat z Prahy, s přítelem si koupí ruinu za městem a plánuje její rekonstrukci. Snaží se otěhotnět, ale dozví se, že je neplodná. Vrhne se na opravy venkovského domu. Když spadne střecha a přítel zmizí, Karolína je na všechno sama. Po krátkém vztahu nečekaně otěhotní, přítele však opouští. Narodí se jí dcerka. Svobodná matka s ruinou na krku se nevzdává a horečně a nadšeně buduje dál. Mezi řemeslníky pracujícími na domě se objeví truhlář Pavel a Karolína nachází muže svých snů. Společně definitivně opouštějí Prahu a stěhují se do částečně opraveného domu. Přestože lékaři tvrdili, že další otěhotnění je nepravděpodobné, Karolíně se narodí ještě jedna dcera a nakonec i Pavlův vytoužený syn. Do domácnosti přibývají další psi a kočky, dům se stále dodělává. Pavel a Karolína se berou. Karolína je příklad optimistické a aktivní ženy, která se nevzdává, ani když vše vypadá téměř beznadějně. (Česká televize)
(více)Recenze (72)
Časosběrný dokument (rozprostírající se na ploše 30 let) o životě jedné ženy. Třeštíková si dozajista vybrala zajímavou protagonistku, protože o zvraty neměla nouzi. Dalo by se říct, že v mnoha ohledech vyplnila typické předpoklady dnešního světa. Začíná to výběrem školy, kterou za ni typicky zvolili její rodiče, což je úkaz více než častý. Nejzajímavější však byly její vztahy. Pokaždé, když se zdálo, že našla „toho pravého“, tak se něco přihodilo a prásk!, přítel se raději zdejchnul a nechal jí na krku barák na zboření. Vůbec mě to nepřekvapilo u Martina, když o něm poprvé začala mluvit jako o „tom chlápkovi“. To zrovna nevypovídá o hluboké lásce. A po rozvodu se z žalu dát dohromady s dalším chlapíkem a hned si nechat udělat dítě? Může být větší klišé? :D Trochu omezené byly její názory v mladším věku ohledně jejích kolegů, kteří, protože nekouřili a nepili alkohol, byli nudní suchaři. Nebo že když jezdíte MHD, tak jste socky... na druhou stranu je to pochopitelné, ve 23 letech nemáte ještě ponětí o světě. A taky je to dáno povahou. Hřálo mě u srdíčka, že ve 39 našla konečně lásku svého života, vypadala velmi šťastně a spokojeně. Líbil se mi její přístup k životu. Nerozčilovala se nad maličkostmi a neřešila nepodstatné věci. V závěru, v segmentu, kdy bylo Karolíně 46 let, mi hodně svou povahou, ukecaností a důrazností hodně připomínala jednu členku mé rodiny. Každopádně manžel, 3 děti, 6 psů a 5 koček v jedné domácnosti, to bych vyskočil z kůže. Karolína očividně miluje pozornost a pocit, že se má neustále o koho starat. ()
Ty jo, Karolína je normálně superhrdinka. To, co všechno zvládá, to mi hlava nebere. Navíc bez toho, aniž by kdykoliv podléhala sebelítosti, nebo si stěžovala. Zaujal mě i její osobnostní vývoj. Od z počátku (alespoň na první dojem) trochu povrchní punkerky po úplně normální vyrovnanou ženskou s nadhledem (a nenormální výdrží:-) ). Byl to inspirativní dokument. Mimo vše nejpodstatnější například i tím, jak opravdu vkusně zrekonstruovat a zabydlet starou chalupu. Možná jen trochu škoda, že film vznikal s opravdu velkými časovými rozestupy. V případě Karolíny by ani delší stopáž nejspíš nebyla vyplněna vatou. ()
Karolínin životní příběh je fascinujícím důkazem, že i dnes existují lidé, kterým se slnil jejich sen. Nezdolná energie, vytrvalost, překvapující vyrovnanost a nakažlivý optimismus pomohly této neobyčejně silné ženě dosáhnout svého vytčeného cíle – úspěšné rekonstrukce zanedbaného venkovského sídla, v němž postupně nacházela uspokojení i naplnění svého života po boku milujícího partnera a tří zdravých dětí. Chce se říct: šťastná to žena! ()
Za Matouše bych snad dal i tu pátou... Připadal jsem si jak ten stařeček v Jáchyme, hoď ho do stroje, když se ptá manželů Koudelkových: Teda lidičky, jak vy to děláte, že se vám všechno tak daří? Štěstí se v životě usmálo nejen na Karolínu, ale smálo se i na paní Třeštíkovou. Takovej pěknej příběh se jí vyloupnul z té prvotní depky. ()
Možná, že za dalších 20 let bude Karolínin příběh zajímavý, ale dnes jen baví ty, kteří mají život nastavený v podobných mantinelech. Opravdu není nic obohacujícího na hodinového přehlídce rekonstrukce baráku. Tyhle malé velké příběhy zažívá spousty lidí a nikdo jim netleská. Ale dokážu si představit, že jakmile děti odrostou, začne ta idylka skřípat. Protože sen jednoho se automaticky nestává snem druhého. ()
Galerie (16)
Photo © Česká televize
Reklama