Režie:
Helena TřeštíkováScénář:
Helena TřeštíkováKamera:
Vlastimil Hamerník, Martin Kubala, Ivan Vojnár, Stano Slušný, Jan Šuster, Hynek Ciboch (více)Obsahy(1)
Sledujeme třicet let ze života ženy, kterou si v roce 1989 režisérka Helena Třeštíková vybrala ve zdravotnické škole v Praze do svého časosběrného dokumentu Sestřičky. Optimistická a aktivní Karolína se nikdy nevzdává, ani když vše vypadá téměř beznadějně... Karolína je jako studentka dost divoká. Miluje rock a škola jí nebaví. Začne si s drogami, ocitne se v protidrogové léčebně a přeruší studium. Ale své závislosti se zbaví, do školy se vrátí a maturuje o rok později. Hned po maturitě se Karolína rozhodne, že zdravotnictví není její parketa, a stane se asistentkou v realitní kanceláři. Je výmluvná a empatická, a tak se jí daří. Méně se jí ovšem vede v partnerských vztazích. Po rozchodu s kolegou z realitky se musí na čas vzdát podnikání v oboru a prodává v obchodě s bytovými doplňky. Po čase se do realitního podnikání vrátí. Opět je úspěšná. Zařídí si vlastní byt v centru a obklopí se psy a kočkami. Protože se touží odstěhovat z Prahy, s přítelem si koupí ruinu za městem a plánuje její rekonstrukci. Snaží se otěhotnět, ale dozví se, že je neplodná. Vrhne se na opravy venkovského domu. Když spadne střecha a přítel zmizí, Karolína je na všechno sama. Po krátkém vztahu nečekaně otěhotní, přítele však opouští. Narodí se jí dcerka. Svobodná matka s ruinou na krku se nevzdává a horečně a nadšeně buduje dál. Mezi řemeslníky pracujícími na domě se objeví truhlář Pavel a Karolína nachází muže svých snů. Společně definitivně opouštějí Prahu a stěhují se do částečně opraveného domu. Přestože lékaři tvrdili, že další otěhotnění je nepravděpodobné, Karolíně se narodí ještě jedna dcera a nakonec i Pavlův vytoužený syn. Do domácnosti přibývají další psi a kočky, dům se stále dodělává. Pavel a Karolína se berou. Karolína je příklad optimistické a aktivní ženy, která se nevzdává, ani když vše vypadá téměř beznadějně. (Česká televize)
(více)Recenze (72)
Časosběrný dokument (rozprostírající se na ploše 30 let) o životě jedné ženy. Třeštíková si dozajista vybrala zajímavou protagonistku, protože o zvraty neměla nouzi. Dalo by se říct, že v mnoha ohledech vyplnila typické předpoklady dnešního světa. Začíná to výběrem školy, kterou za ni typicky zvolili její rodiče, což je úkaz více než častý. Nejzajímavější však byly její vztahy. Pokaždé, když se zdálo, že našla „toho pravého“, tak se něco přihodilo a prásk!, přítel se raději zdejchnul a nechal jí na krku barák na zboření. Vůbec mě to nepřekvapilo u Martina, když o něm poprvé začala mluvit jako o „tom chlápkovi“. To zrovna nevypovídá o hluboké lásce. A po rozvodu se z žalu dát dohromady s dalším chlapíkem a hned si nechat udělat dítě? Může být větší klišé? :D Trochu omezené byly její názory v mladším věku ohledně jejích kolegů, kteří, protože nekouřili a nepili alkohol, byli nudní suchaři. Nebo že když jezdíte MHD, tak jste socky... na druhou stranu je to pochopitelné, ve 23 letech nemáte ještě ponětí o světě. A taky je to dáno povahou. Hřálo mě u srdíčka, že ve 39 našla konečně lásku svého života, vypadala velmi šťastně a spokojeně. Líbil se mi její přístup k životu. Nerozčilovala se nad maličkostmi a neřešila nepodstatné věci. V závěru, v segmentu, kdy bylo Karolíně 46 let, mi hodně svou povahou, ukecaností a důrazností hodně připomínala jednu členku mé rodiny. Každopádně manžel, 3 děti, 6 psů a 5 koček v jedné domácnosti, to bych vyskočil z kůže. Karolína očividně miluje pozornost a pocit, že se má neustále o koho starat. ()
Také se přikláním k názoru, že paní Třeštíková měla štěstí na výběr hlavní postavy. Karolína sice zpočátku nevypadala jako chodící atomovka, ale při otloukání životem se z ní prostě stala. Jistě by zvládla život bez chlapa, ale bylo na ní vidět, že je sice silná, ale nestojí o to být sama. Kdyby se nezjevil Pavel, určitě by si našla někoho jiného. Ale Pavel se našel naštěstí docela včas, takže si mohli dopřát i tak pěknou velkou rodinu. Gratulace. ()
Takhle funguje u lidí setrvačnost. Je to tak ve všem, tak proč ne v umění. Tento dokument je jednoznačně ve všem horší než jiné počiny paní Třeštíkové. Pořád je to dobré, ale není to jako Katka, René, Marcela atd. Přesto je hodnoconí zase vysoko a komentáře nadšené. Počátky jsou tady velmi zkrácené a život, který bych chtěl sledovat - drogy, odvykačka, problémy se školou, změna práce, rozchod s přítelem, který jí přivedl k životní profesi - to vše se odbyde v komentáři. Často v několika větách. Jiné, ne tak zásadní pochody, mají mnohem větší prostor, když se režisérka rozhodla, že stopáž nafoukne do celovečerní. Stavba domu a poslední partner není to, co bych v časosběrných dokumentech hledal. To si můžu pustit reality show Jak se staví dům. ()
Obdivuhodná mařka, která sází asi na jediný fungující životní koncept: z ničeho se neposrat, žít dneškem a uchovávat si optimistický přístup ke světu. Inspirující. Co se týká filmařské stránky, klasický a autorkou stále opakovaný přístup snímání časových skoků v životě sledované osoby. Rutina, od které se ale nedá odtrhnout. ()
forma: bomba; obsah: bomba; hlavní postava: bomba - nemám slov. tušil někdo, jaký poklad paní režisérka třicet let zalévala, opečovávala, hýčkala?? jaká neuvěřitelná hlavní postava se jí před očima vyloupne a všem uskuhraným, ufňukaným, asociálním a depresivním "matkám", "otcům" a "dětem" ze všech nablblých Vyměněných Slunečných Ulic vytře zrak?? ANO?? NE!!! ()
Galerie (16)
Photo © Česká televize
Reklama