Furiosa: Sága Šíleného Maxe

Napriek tomu, že v druhej polovici som sa už dosť solídne bavil, nezbavil som sa dojmu, že toto malo skončiť ako komiks vydaný súbežne s Fury Road. Fury Road bola fantastická vo všetkých tých náznakoch post-apokalyptického sveta, ktoré nikdy nedopovedala. Furiosa naopak dáva zbytočné odpovede na zbytočné otázky miesto toho, aby šla objavovať "pustatinu" a šialenstvo skrývajúce sa v nej. Nakoniec je to dobré remeslo, ale veľa nových vecí tu divák neuvidí. (26.05.2024)

Předchozí Zběsilou cestu řadím mezi tři nejlepší filmy natočené po roce 2000, ale Furiosa je pro mě zklamaní. Ten wow efekt pochopitelně nešlo zopakovat a že se Miller vypravěčsky vydal jiným směrem - od jedné velké autohoničky ke kronice pokrývající několik let - je v pořádku (byť ten předchozí přístup byl originálnější). Ale ta zběsilá intenzita Cesty tady citelně chybí, hlavně v akčních scénách, ale ani vyprávění není nějak strhující a ve výsledku je to jednoduchá vyprávěnka o pomstě, zasazená do zajímavého světa, který mi ale nepřišel skutečný a tím pádem po mě stekla i jeho krutost. Válka kmenů mohla být zajímavější a ani při komorním závěrečném zúčtování jsem nejásal, spíš jsem si říkal "Tak už ho konečně zabij...". Plus Hemsworth šaškuje a Anya nastupuje na scénu dost pozdě a tu drsňačku jsem jí věřil jen částečně. Snad to docením při dalších zhlídnutích. (22.05.2024)

Je to už dlouhých 9 let co jsme naposledy zavítali do Pustiny. Od té doby se přihodilo mnohé, avšak naděje v další dílek této šílené mozaiky stále doutnala žhavým uhlíkem ukrytá kdesi v zadním koutku filmového srdce. Jak se tedy legendárnímu režisérovi George Millerovi povedl návrat do těchto kýžených vod? Po návratu z kina mohu s velkým uspokojením konstatovat, že Furiosa všechny nedůvěřivce a posměváčky zadupává hluboko do radioaktivního písku, jelikož právě tento zářez dosáhl nemyslitelného – prorazil strop filmové dokonalosti a míří k ještě větším výšinám nežli jeho nahrubo vysoustružený předchůdce. Na rozdíl od "Fury Road" zde totiž vyjma precizních a úžasně nasnímaných akčních sekvencí (opět jsem sbíral spodní čelist z podlahy) dostáváme i lícující příběh, díky němuž najednou celý tento projekt působí svrchovaným a uceleným dojmem. Za zmínku rovněž stojí i scénář umně rozdělený do pěti kapitol, v nichž sledujeme postupný zrod známé Imperátorky tak jak ji známe ze snímku z roku 2015. V tomto bodě je také záhodno vypíchnout i herecké výkony, které přirozeným a zemitým dojmem dochucují již tak třaskavou atmosféru. Co tedy dodat na závěr? Jsem vážně velmi rád, že se George Miller rozhodl vydat komplexnější cestou a ukázal nám fungování tohoto světa se všemi jeho zvrácenými zvyklostmi. Díky tomu jsme totiž dostali diametrálně odlišný film, který sice stojí na stejných nohách jako jeho předchůdci, avšak v tomto případě dostáváme i něco navíc než jen fyzickou akci. Doufám, že Miller stále neřekl poslední slovo, jelikož jeho dravý režijní styl a přehršel tvůrčích nápadů, z nichž by každý bez přehánění vydal na samostatný projekt, by si ještě několik výletů mezi rozpadající se společnost určitě zasloužil. Ve skrytu duše se ale modlím, abychom zase nečekali tak moc dlouho. Výborná práce! (Viděno v kině CineStar IGY České Budějovice) „There will always be war. But to get home, Furiosa fought the world.“ (24.05.2024)

Dechberoucí festival perverzních nápadů Jirky Milera. Je prostě démon, anebo v předraqovém věku jede na nitru! Další pokračování jeho postapoporna s postiženými z australského automotoklubu je skvělou ukázkou toho, že i dnes, v dobách odporných digitálních mrdníků, může být film technicky dokonale moderní, a přitom stylem dokonale staroškolský. Už dlouho jsem neviděl něco tak nádherně natočeného, s krystalicky čistým obrazem, famózní kamerou, fantastickými exteriéry, mrazivou hudbou a třemi prdelemi úchylně perfektní až nádherně zvrácené analogové akce s minimem omalovánek. Jirka dokonce dokázal i další neuvěřitelnou věc, a sice, že filmu skoro neuškodil ani prkenný pozér Homothor, kterého Pan režisér dokonce donutil i párkrát nakrabatit čelo. Anebo to možná bude spíš tím, že toho Dementa, boha hromü, ve skutečnosti hrál skvělý velkobritský herec Mark Gatiss. Vcelku zajímavou markantou posledních dvou dílů se jeví to, že ústřední postava je tam de fuckto úplně k hovnu. Tudíž tak jako v předchozí Fůře na cestě zcela zbytečný Tomáš Tvrdýy jen tak celou hrací dobu nepodstatně čuměl jako tvrdé „y“, i tento díl by se klidně obešel bez obskurně odporné Aničky Krejčí – Radostné, která tu s očima na spáncích jen tak bezradně čumí každým po jiné mouše a sem tam prostě vystřelí jazyk a nějakou slupne, zatímco všichni ostatní mutanti, postapo potrati, animální hovada a jiné obludy parádně rozjebávají obskurní vehikly a vzájemně se brutálně koxují. No, rozhodně by jeden musel být řádně ozářený, aby uvěřil, že z takové zrůdičky by někdy mohl vyrůst seksy Theronovic Karlík! Ovšem to z mé strany není vůbec žádná výtka, byl jsem tou vizuálně dokonalou hn - hnn – hnnnnnn banalitou naprosto oblažen a uchvácen, až jsem měl po skončení chuť narazit volant i na vytuněnou dvouventilovou sekačku Stiga a s nějakým rozeným invalidou či retardem brutálně rozjezdit bankr na nejbližším golfovém potratišti. (28.05.2024)

"Zdravím všechny, jsem rád, že opět mohu diskutovat svůj potenciální nový film s vedením Warner Bros. Takže... minule jsem na to šel trochu akčněji. Jakože OK, akci bych pochopitelně nevynechal ani u další šance, tentokrát bych to ale rád pojal víc přes mytologii toho světa, atmosféru oktanové pustiny, a více rozvinuté postavy... co vy na to??" "Ve vší úctě, pane Millere, i kdybyste novou část Mad Maxe natočil jako komorní drama o počátku mutace těch divnejch albínů, tak Vám na to ty prachy dáme, protože tenhle svět je prostě šíleně (ehm) zajímavej, a baví nás, a Vy jste režisérský virtuóz numero uno." Uf, stihnul jsem to v kině! Tohle vidět zpětně jen v TV, tak si přeřežu šlachy dveřma od tahače. Za mě snad ještě o krapínek lepší než minule, ten hloubkový ponor do světa rozervané Austrálie je strašně super. [CineStar Anděl] (30.06.2024)