Živel

Hrdinský příběh o hasičích a záchranářích. To, čemu říkáme akt statečnosti, je pro ně jen běžná rutina, pokud si jen jeden dokáže zvyknout na smrtelné nebezpečí a extrémní riziko. Když se zdá, že lidé v tísni nemají nikoho, kdo by jim mohl pomoci, přicházejí záchranáři bojovat proti nemilosrdným přírodním silám. (10.08.2021)

Opět klasická ruská velkoprodukce. Katastrofický film, který má své momenty ale to jejich patetické zpracování budí spíše úsměv než napětí, nebo jakýkoliv soucit s hrdiny a jejich obětmi. Scéna z vrtulníkem asi měla být jedním z nejvypjatějších momentů, ale já se opravdu smál. Bez patosu a se sympatickými herci to mohlo být opravdu fajn. (21.08.2022)

Moderní ruské filmy jsou mé oblíbené guilty pleasure. V posledních letech natočily parádní akční scifi, horory, pohádkové fantasy apod. Bohužel po jejich válečné agresi mám nepříjemnou pachuť a myslel jsem, že už nic ruského neuvidím a minimálně to nebude vojenské... Tohle je 2 roky starý velkofilm o hasičích. Má to úroveň hrdinského patosu lvl. Armagedon a je tam i několik podobných scén řekl bych. Rozhodně se to nemůže rovnat s Kosinskiho Only the Brave, ale zábavné to popcornově je. A taky je to ultra kvalitní co se týká praktických efektů, ani náznakem jsem nikde neviděl digitál byť tam určo byl, oni fakt museli zapálit hektary lesa a nějakou vesnici.  Jestli vás fascinuje patos ruských gerojů, tak určitě doporučuju. Docela tam vládne neselhávající Konstantin Chabenskij 7/10 (09.09.2022)

Действительно ужасный фильм! To takhle Aleks Potřebný, vulgo balšój Ohon, zkouknul Armageddon, letící šutr vyměnil za táborák v tajze, důkladně jej vyfutroval co největším množstvím pičoidních situací za účelem demonsrace (sic!) ruského gerojství odhalujících doposud neprobádané hlubiny senkruvího patosu, kteréžto jsou tlačené ad dementum až tak moc, že jednomu mně již cca v půlce stopáže obě obočí přešplhala až někam na temeno hlavy (pročež tento snímek hodnotím jako větší sci-fi (s důrazem na fi) než předlohu), Bena Pokrfejse nahradil ještě otravnějším nehereckým pamrdem (a už jen sám fakt, že něco takového je vůbec možné, je myslím si objektivním důkazem toho, že Rusko je vskutku zemí neomezených možností) a voalá, cisterna velkoruské metyl samOhoňky je na světě (detailní recept viz Čonkin). A nejděsivější na tom bylo, že když už jsem se po vpravdě strhujícím finále (neboť jsem během jeho sledování uvažoval, zda strhávat si kombinačkama nehty by bylo méně bolestivé než tento zážitek) zvedal dojít se vyzvracet, zjistil jsem, že áftrmač s nezbytným klavírem má ještě čtvrt hodiny. (13.08.2021)

Pro leckterého našince, bolestivě trpícího všeobecnou a všeprostupující českou, potažmo evropskou změkčilostí a přizdisráčstvím, je jistě osvěžující mrknout se na to, jak to chodí v mužné patriarchální společnosti u našich vzdálených východních bratranců. Ale na druhou stranu musím popravdě přiznat, že i to ruské bohatýrské chlapáctví a gerojství, přehrávané a okázale do krajnosti šponované, se mi už časem začalo trochu zajídat. Mimo jiné i proto, že třeba jasnému sokolu Chabenskému, veliteli parahasičů, snad ještě hustějšímu než bude o rok později jistá parahasička Angelina, jsem ho příliš nevěřil. Ogoň je sice podívaná opravdu bombastická, jeho působivé triky si v ničem nezadají s hollywoodskými áčkovými blockbustery, avšak na hollywoodských principech je bohužel postavený i celý scénář, méně by bývalo bylo více. Já osobně bych notně ubral na teatrální dramatičnosti a přidal na zádumčivém dušezpytu a psychologii, jak to Rusové velmi dobře umí. Moje slabší čtvrtá rudá pěticípá hvězda je tedy hlavně za vizuál. (25.01.2022)