Třicet jedna ve stínu

Dalo se s tím pohrát daleko víc. A moc jsem se bál, že to skončí tak, jak to nakonec skončilo, protože to je podle mne taková scenáristická berlička, když neví, kudy kam a jak to zakončit v té skutečně psychologické rovině. Nakonec je to jen taková prvoplánová moralitka, v určité chvíli lehce odhadnutelná, a nic jiného navíc nenabídne. Natočené je to ale zajímavě, má to určitou skoro snovou atmosféru - jen mne teda štvala ta jazzová a nehodící se hudba na začátku - až hypnotickou chvílemi, nu to víte, 31 ve stínu... Slušné lokace a zajímavá skutečnost lázní vedle Strakovky, kde dnes nic není a plovárna je jen hotel s restaurací pro bohaté. Zajímavé je i to spojení českého prostředí a anglických herců, ale celkově mi chybí k té psychologii postav vědět o nich daleko víc, než jen pár flešbecků a listování albem fotek. (24.03.2022)

Ať se britští nebo ostatní českoslovenští herci snaží, jak chtějí, Rudolf Hrušínský opět podává tak úžasný výkon, že k němu všichni mohou jen vzhlížet. Jeho kontrolor Kurka, další z těch mlčenlivých, chladných a vnitřní boj svádějících postav, které mu tak šly, je rozhodně důvod, proč se na Třicet jedna ve stínu podívat. O moc víc důvodů už ale není. (21.08.2016)

Jiří Weiss, v tom krátkém období, kdy mohl točit u nás, se dal v určitý moment na společenské příběhy, šmrncnuté detektivkou, je v nich kritika socialismu a zároveň určitá psychologičnost nové vlny (i té francouzské). Jenomže všechny tyhle složky jsou nedotažené, (proč psal film z českého prostředí Angličan?), ani jedné se tvůrci pořádně nevěnují a Rudolf Hrušínský a konec, kdy si snímek trochu pohraje s časovými rovinami, už to nezachrání. 50%. (19.03.2020)

Velmi dobré psychologické drama s kriminální zápletkou. Více než o výši škody drobné socialistické rozkrádačky tady jde o křehký náhled do duše jedné zklamané ženy a poněkud tvrdší pohled do svědomí dvou mužů, kteří se nějakým způsobem podíleli na jejím osudu. Chválím skvělý výkon našich herců, zvláště pak Rudolfa Hrušínského, ale líbila se mi i Britka Anne Heywood v roli podezřívané prodavačky. Martin smutně temný témbr a vůbec celkový hudební podkres ještě zdůrazňuje neveselou atmosféru celého snímku. (28.07.2015)

,,Proč mi to chcete vysvětlovat? Já nejsem soudce..." První můj dojem při zjištění existenci tohoto filmu byl rozpačitý. Už jen to, že vznikl koprodukční film, kde britští(!) herci dorazili do ČSSR hrát role českých zaměstnanců a současně podvodníků v samobsluze s lihovinami, působilo jako absurdní kuriozita. Ovšem jen do chvíle, než se film skutečně nerozjel. Už počáteční atmosféra s hudbou Krautgartnerova orchestra s vokálem Marty Kubišové hodně upoutává a přesunutím z letního vedra do obchodního sklepu s vypnutým proudem začíná něco jako další film-noir po česku (13. revír, Hra bez pravidel). Ale není to jen vizuál plný kontrastů mezi světlem a tmou a zvuk (vedle scénické hudby i takové hučení lednice nebo tikající budík), co pozvedá průměrnou zápletku svým zpracováním hodně vysoko. Je to taky celkový způsob vyprávění ze strany režiséra. Jiří Weiss mě svým "psychologickým" vykládáním malého zločinu s tragickými důsledky již jednou dostal ve filmu Taková láska (1959) a tentokrát znovu. Jsme svědky postupného rozplétání vztahů a psychologie prostřednictvím následujícího děje, retrospektiv i vnitřní analyzy svědomí. A také pozoruhodné postavy inspektora v podání Rudolfa Hrušínského, působícího v jistých momentech jako zhmotnělé svědomí hříšníků. Přijde, zasáhne, odejde... ale stopy po křivdě a nespravedlivosti zůstávají. Konec není tradiční, jak by divák očekával, ale rozhodně nechá přemýšlet. Opět 60. léta v čs. kinematografii v plné parádě! 90% (23.06.2018)