Dracula

Zhlédnuto bezprostředně po dočtení Stokerova stejnojmenného románu. Srovnávat film se Stokerovým textem snad ani nemá cenu, komplikovaný románový děj je zde tak brutálně redukován, že téměř nezůstal kámen na kameni. Můj údiv vyvolalo již to, kdy jsem v úvodu překvapeně zjistil, že se na Draculův hrad nevydal Jonathan Harker, ale Renfield! (A to je ještě změna, kterou považuji za celkem vtipnou zkratku původního děje). Stejně tak asi nemá cenu vysmívat se staromódnímu hereckému projevu celého ansámblu nebo předpotopním trikům (z nichž primát trapnosti pravděpodobně drží všichni ti směšně pískající netopýři, kteří vypadají jako debilní suvenýry z pouti). Co mi ovšem vadilo už notně, byla úmornost, s níž se celý ten film - navzdory své relativně krátké stopáži - nekonečně vleče. O nějakém napětí, nebo nedejbože strašidelné atmosféře, nemůže být ani řeč, celá ta letitá podívaná je spíš místy rozkročena mezi starosvětskou roztomilostí a bezděčnou směšností (místy jsem si skutečně nebyl jistý, zda nesleduji parodii). Proto nemohu jít se svým hodnocením výše - ke konci jsem si vážně už nudou zoufal. To je přece u hororu zásadně špatně. Za sebe nemám problém napsat, že tohle je klasika, která mě obloukem minula. (08.09.2014)

Dracula ve své nejklasičtější podobě. Je pravdou, že dnes už vyděsí asi málokoho, ale právě on je pilířem nejen dalším snímkům s krvesajícím hrabětem, ale celkově horroru vůbec. Ve své době, kdy do filmu vstoupil zvuk, ke všemu platil za trhák a studio Universal zachránil před krachem. Už úvodní titulky mě ohromily díky použité Čajkovskiho hudbě z Labutího jezera. Krása. Výprava a herecké obsazení naprosto skvělé, Bela Lugosi je vážně démon a se svým slavným pohledem se tu zcela jistě vyřádil. Trochu mě udivilo, že tu chybí veškeré atributy, tolik zásadní pro všechny další upíří filmy. Žádné Draculovy tesáky, ani přímé záběry na prokousávání dívčích krčků, všechno je tu pouze v náznacích. Mým nejoblíbenějším Draculou tak proto zůstává ten od Hammeru z roku 1958. (05.04.2011)

Bezkrevná adaptace s nulovým tempem a spádem (zásluhou toho se i těch 75 minut zdá skoro nekonečných), statickou a nenápaditou režií a hodně nepřesvědčivými (čtěte: legračně přehrávajícími) herci (včetně Lugosiho). Absence hudby také příliš nepotěší. Zato výtvarná stránka a vůbec práce s mizanscénou je parádní (některé záběry jsou úžasné a atmosféra krásně staromilecky stylová), proto je taková škoda, že samotný děj je tak zoufale unylý a nezáživný (u filmu o Draculovi neprominutelná výtka). A co je to za upírský horor, když v něm není snad ani jeden záběr na upíří tesáky?!! 50 - 60 % (25.06.2010)

Společnost Universal vydala v nedávné době celou kolekci klasických černobílých hororů ze 30. - 50. let. Prvním v řadě, bráno chronologicky, je Dracula. Ze strany Universalu šlo v tehdejší době o poněkud riskantní experiment, ale vzhledem k tomu, že posléze vznikla další a další pokračování, a následně i mnohé následující filmy s jinými monstry, vyplatilo se. Režie Draculy se ujal Tod Browning, do té doby režisér spíše romantických příběhů, v hlavní roli upířího hraběte se rázem proslavil maďarský přistěhovalec Bela Lugosi.   Bram Stoker by možná v tomto filmu svého Draculu nepoznal – místo v Transylvánii se ocitáme v Maďarsku, postavy mají poněkud pozměněné role i osudy, ale to nic nemění na tom, že vznikla na svou dobu úctyhodná adaptace, plná temných příšeří, rozlehlých prostor plných pavučin a tajuplných schodišť, ale i zajímavého příběhu, kdy se Dracula přestěhuje do anglického opatství a začne se zajímat o zdejší možné oběti.   Obraz – samozřejmě ve formátu 1,33:1 (4:3) – prošel digitálním vyčištěním, i když vzhledem ke stáří se zde najdou chybky. O mnoho lépe si pochutnají uši na zvuku sice v Dolby Digital 2.0, ale rovněž vyčištěném. Tento původní zvuk neobsahuje hudbu, jen dialogy a ruchy. A tak jsme hned u prvního z bonusů, a to hudební stopy (doplněné samozřejmě o ony původní ruchy a dialogy), kterou složil fenomenální minimalista Philip Glass a jeho hudba skutečně naprosto souzní s duchem filmu, a navíc zní v Dolby Digital 5.1!   K filmu si můžete pustit komentář filmového historika Davida J. Skala, který nám prozradí mnohé zajímavosti o natáčení i hercích, o kulisách či kameře. Stejně tak následný více jak půlhodinový dokument představí různé zajímavosti z natáčení filmu, o hercích, o filmových i divadelních předchůdcích a následovnících tohoto filmu, a samozřejmě nemůže chybět povídání a ukázky o dalších „draculovských“ dílech.   Jako třešnička na závěr je zde množství plakátů, fotografií a také trailer. (06.06.2022)

První oficiální ztvárnění Drákuly na filmovém plátně se podařilo až Američanům. A ačkoliv měli po ruce hvězdu světového formátu, Belu Lugosi, nedokázali mě ničím jiným zaujmout. Fakt je, že příběh se inovuje a blíží originálu, ale když vezmu v potaz, že je vše tak nudné a nezáživné, nedokážu si představit, že právě tohle má být počátek hororu. Takřka o deset let starší Upír Nosferatu je daleko strašidelnější a originálnější než tento pokus stvořit něco lepšího než dokázali Němci. Fakt je, že Bela Lugosi se snaží a opravdu mu to jde. Právě scény s ním jsou to nejlepší, co tento film může nabídnout, a to je po pravdě veliká škoda, protože počet scén s ním je zapeklitě málo. A to je Bela Lugosi nejlepší Dracula vůbec, s čímž rozhodně souhlasím, i s tim, že ho nikdy nikdo nedokáže předejít, jenže když je ve filmu, ve kterém se divák těší jenom na něj a trpí nad filmem takřka celou stopáž jenom aby viděl jeho obličej, slyšel jeho hlas, zřejmě je něco špatně. (10.10.2007)