Uloupená hranice

Dva roky po válce a filmaři zfilmovali tenkrát hodně ožehavé téma mnichovské zrady. Uloupená hranice se odehrává v září 1938, kdy bylo napětí v pohraničních oblastech mezi našimi vojáky a sudetskými Němci hodně vyhrocené. Film ukazuje právě problémy a potyčky mezi oběma tábory. Z děje je cítit sklíčená atmosféra tehdejší doby, Jiří Weiss to dokázal natočit realisticky a je dobře, že tento film vznikl ještě před rokem 1948, protože v něm není žádná propaganda, soustředí se pouze na pocity a následné reakce statečných mužů, kteří se i přes všechny okolnosti nechtěli vzdát a chtěli bojovat. Příběh mi ale přišel místami trošičku nudný. Přesto je to snímek, který by neměl být zapomenut. Silný 3 hvězdy. (03.05.2011)

Nadčasový snímek nezatížený ještě ideologickými klišé o temném podzimu roku 1938. Počáteční neklid v pohraničí přerůstá v tísnivé napětí vrcholící ozbrojeným střetem. Weiss natočil uhrančivou baladu, kde lyrickou složku představují šerosvitné záběry krajiny. Slunce nořící se do černých mračen, hustá mlha prostupující stromy, tiché lesy v očekávání krveprolití, koruny borovic zmítané větrem na pozadí blížícího se večera. Nejhorší postavení měly smíšené rodiny, protože znamenaly nebezpečí pro obě strany. Fanatismus se nezastavil ani před obětováním vlastní krve. Temné a bezvýchodné. (21.06.2018)

Z dětství mi utkvěla pouze epizoda s koťaty, kdy kamarád Němec zabije druhého jen proto, že je to Čech. Weissovo válečné drama je postavené právě na konfliktu mezi Čechy a Němci, bohužel tento hlavní motiv přebije všechno ostatní. Myslím si, že při troše uvolnění by toto hlavní poselství spíše vyniklo a mělo lepší dopad. (05.01.2018)

Uloupené hranici škodí krátký odstup od zobrazovaných událostí a v hlavách stále ještě nevychladla emocionální vášeň z všeobecného pocitu zrady na národu. Je znát přesvědčený a částečně zaslepený levicový příklon a občas z toho i zabolí. Předností je dynamičnost děje, rozvětveného do všech možných směrů. Vlastenecký není nejvhodnější přívlastek, slovo nacionalistický je příhodnější k charakterizování filmového díla. Je to pochopitelné, ale i tendenční ve snaze po národním zadostiučinění. Klasická hlavní postava v příběhu schází. Prototypem statečného prostého Čecha se zdravým selským rozumem je dřevorubec Srbek (zajímavý Ladislav Herbert Struna). Odhodlaným hrdinou s hlubokou bolševickou zkušeností a přesvědčením je vojenský četař Vrba (Rudolf Deyl ml.). Lokálním rekem, snažící se udržet státní celistvost a pořádek, je vrchní strážmistr Prýmek (zajímavý Rudolf Široký). Nejrozporuplnější postavou je mladý snaživec Hans Langer (pozoruhodný Josef Maršálek). Své schizofrenní postavení smíšené rodiny řeší invenčním přístupem v souladu s děsivě blízkou budoucností strachu. Rozkošnou postavou je německý starosta Czapan (velmi dobrý Eduard Linkers) v nadsazené karikatuře přistiženého intrikána. Hlavní ženskou postavou je Hansova dobrosrdečná sestra Anna-Marie (zajímavá Milica Kolofíková), odmítající narůstající podněcování národnostní nenávisti. Nejrozpolcenější postavou je německý dřevorubec Langer (dobrý J. O. Martin) v neporozumění přicházející agrese. Nejnebezpečnější postavou je německý poštmistr Zeisler (dobrý Miloslav Holub), který svou slabost mávnutím kouzelného proutku mění v nebývalou krutost a odhodlání. Z dalších rolí: důvěřivý vrchní finanční strážce Antonín Brož (příjemný Saša Rašilov st.), bezstarostný četnický závodčí (sympatický Karel Effa), ochotný strážmistr Sychra (příjemný Vilém Pfeiffer), k smrti vystrašená Langerova česká manželka (velmi zajímavá Marie Nademlejnská), stará a nechápající Srbkova maminka (příjemná Terezie Brzková), Srbkova vitální dcera Jana (zajímavá Jana Koulová), zákeřně aktivní německý dřevorubec Eribach (Hynek Němec), manipulativní německá autorita Sturmführer Tidden (dobrý Karel Peyr), vůdčí osobnost nepřátelských mladých henleinovců Kurt Reichman (Robert Vrchota), Zeislerova přímá manželka Greta (šarmantní Elvíra Lammerová), či tragicky zodpovědný německý lesník Mahler (Vlastimil Brodský). Tvůrci se možná pokusili o širší a nezatížený náhled na národní trauma, ale díky času je objektivita nabourána. Vznikl nacionalistický epos, působivý ve svém důrazném zpracování. (06.04.2017)

Prvotina Jiřího Weisse a hned je poznat, že pan režisér nebude žádnej amatér, ale novátorský filmař. Uloupená hranice pojednává o tíživé situaci v Sudetech na podzim roku 1938, těsně před Mnichovskou dohodou. Drsná a šílená doba a Jiří Weiss ji zmapoval a zdokumentoval velice věrohodně. Na tohle téma je to ojedinělý film, natočený bez nějakých patosů a bolševických ideologií. Henleinovci versus čeští obyvatelé a vojáci. Je to zrůdnost, co se u nás ještě před válkou odehrávalo a jak jsme museli pohraničí pustit Němčourům. Ukázkový dokument z naší neveselé historie. Jiří Weiss ho natočil ještě takovým způsobem, že se jedná o akční snímek, od úvodních minut se rozjede ohromným tempem až do finále, kdy se Češi musí zřeknout svých hranic. Z hereckých tvářích rozhodně zaujme Josef Maršálek v roli fanatického poloněmce Hanse Langera, Eduard Linkers v roli bezpáteřního pana nadlesního Czapana, Saša Rašilov jako finančník Brož nebo Karel Effa jako mladý závodčí (jeho první filmová role). Opravdu výborné zpracování a jeden z nejlepších Weissových snímků. (20.08.2018)