Režie:
Jiří WeissKamera:
Jan RothHudba:
Jiří SrnkaHrají:
Ladislav Herbert Struna, Rudolf Deyl ml., Rudolf Široký, J. O. Martin, Marie Nademlejnská, Milica Kolofíková, Josef Maršálek, Eduard Linkers (více)Obsahy(1)
Dramatický příběh Krušnohorského pohraničí se odehrává na podzim roku 1938, kdy mezi českými a německými obyvateli začíná docházet k otevřeným konfliktům, které tvrdě postihují nejen životy národnostně rozdělených sousedů, ale krutě zasahují zejména do osudů smíšených rodin. Vyhrocená situace vede k boji, který však nemá vítězů. S odstoupením pohraničí se po mnichovském diktátě leckteří čeští obyvatelé v malé krušnohorské vesnici nesmíří, bojují s provokujícím henleinovci, ale nakonec musí poslechnout vyšší rozkazy a vydat se do vnitrozemí. V režijním pojetí se patrná dokumentaristická průprava režiséra Jiřího Weisse, který tímto snímkem debutoval na poli celovečerního hraného filmu. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (93)
Z dětství mi utkvěla pouze epizoda s koťaty, kdy kamarád Němec zabije druhého jen proto, že je to Čech. Weissovo válečné drama je postavené právě na konfliktu mezi Čechy a Němci, bohužel tento hlavní motiv přebije všechno ostatní. Myslím si, že při troše uvolnění by toto hlavní poselství spíše vyniklo a mělo lepší dopad. ()
Hodně dobrý válečný film. Asi jsem v rámci tohoto žánru z čs. kinematografie už "přemslán" filmy z 60. let, takže pětihvězdičkové nadšení se nekonalo ani zde, ani u Mužů bez křídel. Přesto v tomto snímku hodně vyzní filmová kvalita prvních poválečních let, nezatížená ještě ideologií po únoru '48. Jiří Weiss nabídl po zkušenostech z Anglie ve svém hraném českém debutu nejen na svou dobu dost akční podívanou, ale i dobře vystavěný příběh s vykreslením postav a jejich vzájemných vztahů na výrazné stopáži ještě před vypuknutím války. Obraz "dnů zrady" je zde podáván přes obyčejné lidi z česko-německého pohraničí a ve vhodných chvílích i příjemně odlehčen humorem (neustálé zmínky o knižní detektivce Vražda v muzeu, trampoty s kočkou uprostřed války). Potěšilo si po delší době opět připomenout ve filmu Eduarda Linkerse, Roberta Vrchotu a další polozapomenuté herce té doby. (75%) (Filmová výzva 2018 - Karlas) * (deníček - Krátká éra československého filmu 1945 - 1948) ()
Odezva na vynikající Weissův film je pochopitelná a jen zrcadlí lesk a zejména bídu polistopadové výuky dějepisu. Reportážní styl filmu byl pro tehdejší válečnou tvorbu nejen českou příznačný, a mnoho scén, dnes působících nepochopitelným nebo přepjatým dojmem, je naprosto hodnověrných. Přes čtvrtstoletou propast toto dílo souzní s poselstvím Vávrových DNŮ ZRADY. V náznacích - ale opravdu v náznacích - se tu projevuje mj. cenzurní působení Kopeckého ministerstva kultury a informací. Přesto Weiss dokázal zachytit i přesahové momenty vyhrocené situace a právě reportážními postupy zachytit takřka dokumentárně vzrušenou a stále více bouřlivou situaci našich a německých demokratických hraničářů (nikoliv Sudeťanů nebo sudeťáků). Film je vlastně jakýmsi zrcadlovým odrazem zdůvodnění končícího transferu německočeského obyvatelstva z pohraničních území. Vzdor, který zaznívá z jeho závěru, skutečně existoval; byl pružinou, která měla dát, dávala - a dala - naší domácí i zahraniční akci potřebný potenciál i elán. Bez ní - a bez prezidenta Beneše - by naše byť oktrojované osvobození zůstalo v říši snů. A naše státnost s ním. ()
Hodně pěkný snímek o pohraniční situaci těsně před WW2. Abych řekl pravdu, tak jsem byl velmi ovlivněn a chytlo mně to za srdce jako pravého vlastence. Toho malého hošíka, co povraždil svou rodinu jsem vyloženě nenáviděl. A ten zápal.. prostě pěkně natočené a nebyly v tom ani nějak hluopé scény. Na můj vkus docela povedené. 75% ()
Nastal rok 1938 a tím začala potupa ČESKÉHO národa v přímém přenosu.Film ukazuje dramatický osud osamocených Čechů kteří zůstali mezi bandou zfanatizovaných poločechů.Skupina Henleinovců táhne vesnicí a kosí každého kdo nemá zrádcovské myšlení připojit se k nové německé říši.Poločech Honza,který radši slyší na německé jméno Hans je schopen svým jednáním klidně obětovat matku,otce i sestru jen aby ukázal že jako loajální Sudeťák je hoden stát se právoplatným Němcem i když má české kořeny.Odvolání českých vojáků z vesnice na konci filmu je politováníhodné,protože bojovali a chtěli bojovat dál za svou vlast.Když byla v roce 1938 vyhlášena mobilizace mohli jsme se bránit a bojovat,protože naše armáda svým vojskem,vybavením,opevněním i odhodláním převyšovala bojeschopnost německé armády,ale mobilizace byla následně potupně zrušena a vše vydáno Němcům.Nikdy jsme jako národ nebyli slaboši,ale vždycky stačí pár jedinců kteří působí jako mentos vhozený do Coca Coly a když zradí i západní spojenci kteří to vždy měli v popisu práce tak je národní katastrofa na světě.Po válce musela samozřejmě přijít vůči sudetským Němcům odplata a Benešovy dekrety na odsun měly smysl,protože pomstychtivost byla hnacím motorem všech těch kteří ve válce přišli rukou Němců o někoho blízkého.Ano občas byli z příhraničí odsunuti i ti kteří se cítili být víc Češi než Němci,ale takový je úděl NEspravedlnosti,nerozlišovalo se,ale konalo,vždyť ty hrůzy války byly stále v myslích přeživších.Film ULOUPENÁ HRANICE ukazuje jak tenký je led mezi vlastenectvím a zradou. ()
Galerie (7)
Zajímavosti (7)
- Natáčelo se v obci Kalek (M.B)
- Legendární postava závodčího (Karel Effa), který hltá detektivky, ale ne vždy porozumí čtenému, používá slovo „efendi“, aniž by bylo vysvětleno, o co se jedná. „Efendi“ je v turečtině oslovení „pane“, často používané pro oslovení cizince. Ti co film pamatují v době vzniku vzpomínají, že se tato filmová „hláška“ začala po promítání filmu používat mezi mládeží. (sator)
- Film se natáčel pod pracovním názvem Dny zrady, který později použili tvůrci pro první část známé válečné trilogie Otakara Vávry. (Karlos80)
Reklama