Šógun

O co gou Shōgun je politicko-válečné drama dostupné na Disney+. Příbeh je o vnitřním konfliktu v Japonsku roku 1600. Seriál mě zprvu vůbec nezajímal z níže zmíněných důvodu, ale nakonec jsem se k němu dostal kvůli nadšeným ohlasům. V seriálu se prolíná politická linka, kterou jsem zvládl sledovat díky kvalitám zpracování, ale upřímně mi byl osud země a kdo jí bude mít pod palcem celkem šumafuk, a u jednoho dílu kde se řešila převážně pouze politika jsem téměř usnul. Naštěstí se tu prolíná ještě linka vztahového dramatu o protagonistovi angličanovi, který se sem z pochybných důvodu dostane (role outsidera) Díky němu tu máme dynamické vztahy, náboženské rozepře (katolíci X protestanti) a poznávání bohaté japonské kultury, zvyků a rozdílného vnímání života a smrti - jedno z ústředních motivů. Takže se celkem liším od cílené skupiny diváků. Můj problém není nějak objektivně negativní, ten příběhový materiál (adaptace knihy - James Clavell) o tom je a já s tím počítal.  Scénář  Angličan (Cosmo Jarvis) je velmi zajímavá vyvíjející se postava, kvůli tomu že o něm víme jen co vidíme v aktuálním dějství. Vypravěč nám to tají a tak nevíme jestli se mu dá věřit. Jsou tu krásně napsané postavy a vztahy. Ale momenty jsou občas podivně seskládány, díky čemuž mají díly kolísavou kvalitu příběhu (6,5-9/10) podle toho na co se zrovna zaměříme a mimo akční sekvence má seriál pomalé tempo. Problémy jdou hlavně vidět kvůli jednohodinové metráži na epizodu. Upřímně si myslím že to je problém převodu na audiovizuální médium a v knize bych si to více užil.  Závěr  Pokud víte že tohle pro vás taky není ten šálek čaje, ale i tak se chcete dozvědět něco o japonské kultuře doporučuji vyzkoušet jeden z nejlepších seriálů minulého roku Blue eye samurai. Seriál se nezabírá politikou je to revenge snímek více zaměřený na formu než realističnost a má nějaké motivy podobné kultovce Kill Bill. Celkové hodnocení: 8,3/10 🏯🏯🏯🏯❌ (30.04.2024)

„OSUD JE JAKO MEČ. TĚM, KTEŘÍ MU VLÁDNOU, MŮŽE BÝT K UŽITKU…“ Samurajská čest, intriky a pikle… prostě životní styl tý doby pohledem Evropana. Hodně politiky – někdy nuda. Zajímavý je, že tady máme na celej seroš jen cca 7 hlavních postav. Jednoduchý, ale přesto často složitý… Prostě Japonsko!     /// -------------- POD ČAROU: ------------------------------------------------ 1.) Seriál je natočen podle stehnojmenného románu, který v roce 1975 James Clavell. 2.) Kniha je založena na skutečných historických postavách. 3.) Kniha už byla zfilmována v roce 1980. Vznikl stejnojmenný seriál (a jeho sestříháním zase film „Zajatec japonských ostrovů). 4.) Thx za titule „Vít Jakeš“. ///                         PŘÍBĚH  *****  HUMOR  ne  AKCE  *  NAPĚTÍ  ** (10.05.2024)

Dlouho jsem nezažil tak neopodstatněný, seriálový hype, jako v případě Šóguna. Ano je zde fantastická výprava, kostýmy, herci a postavy, které ctí tradice a skládají poctu japonské historii ale zároveň to je neskutečně zdlouhavý a nebojím se napsat i často táhlý a nudný seriál, který by si zasloužil výrazně prostříhat. Nečekám monumentální bitvy v každém díle, ale aby se zde chodilo, klečelo a neustále kecalo o cti a podobně, to bylo na mě moc. (14.05.2024)

Vizuálně je to vyňuňané do posledního detailu, to nemohu říct. Rovněž herci (až na tu dubovou fošnu v ústřední roli Černéhotrna) jsou výborní, zejména Asano se Sanadou opět naprostá klasa. Nicméně, ač bych to sám od sebe nečekal, dále si již musím trochu zachcat proti zdejšímu většinovému větru, neboť jakkoliv je cca první polovina opravdu vkusné hraní o trůn, následně se to celé bez varování přepne do mýdlově telenovelního módu užvaněného tak, že i seriálová podoba páně Mártenova opusu magnum vedle toho působí pomalu jako němý film, přičemž celé to rádobyrafinované spřádání plánů v plánech jiných plánů je tak krutě nudné a nezáživné, že zejména u předposledního dílu jsem po tom dranžíráku v odkapávači pošilhával opravdu zálibně. Samozřejmě pokud někdo notoricky rád popíjí čaj z prázdného šálku pod bezlistou sakurovou větví v zimní zahradě, či v sosnovém hájku přednáší oblakům svá haiku, pak u toho zřejmě i tak mnohokrát přeleští tantó, nicméně já, ač Žaponii a Žaponce rád poměrně velmi, mám po zhlédnutí na patře tak leda pachuť rýžového hajlzpapíru s inkoustem. (27.04.2024)

Inu, inu. Japonsky pes, pes. Nu jak to říci – Šógun je zjevení západní literatury a pro neuvěřitelně mnoho lidí most k objevení Japonska. Beru ho jako jakýsi kánon a neodpouštím odchylky, to je kacířství :) ... Zde je ve výsledku vidět skutečná kvalita a Sanada se popral s rolí velice důstojně poté, co mu nastavil laťku extra vysoko Mifune. O to víc mě hereze odchylek štve tam, kde měli její autoři snad pocit, že budou srozumitelnější. Hlavní fuckup byl v samotné páteři díla, v jeho mottu. V knižní verzi zněla rozprava s Toranagou tak, že nelze nijak ospravedlnit vzpouru vazala (Holandska) proti pánovi (Španělsko), na což vece Andžin, že až na vítězství. Ve filmové verzi se jednalo o přesvědčení, zda Andžin osobně zvítězí nad Portugalci. Ubohé. Potom tedy v reminiscenci na konci ten filmový oblouk narozdíl od knihy nefunguje. I tak dost dalších kompromisů a ústupků mase hlupců, takže zbytečné hořké kapky v jinak výborné lahůdce – tenhle seriál mohl být skvělý daleko víc ... podle Clavella. (04.05.2024)