Reklama

Reklama

Šógun

(seriál)
Trailer 3
USA, (2024–2025), 10 h 56 min (Minutáž: 54–71 min)

Předloha:

James Clavell (kniha)
(další profese)

Série(2) / Epizody(11)

Seriál Šógun produkční společnosti FX je originální adaptací románu Jamese Clavella a odehrává se v Japonsku v roce 1600 na prahu občanské války, která rozhoduje o osudu celého století. Lord Joši Toranaga bojuje o život, protože se proti němu spojili jeho nepřátelé v Radě regentů. Když je v nedaleké rybářské vesnici nalezena záhadná opuštěná evropská loď, připlouvá její anglický lodivod John Blackthorne s tajemstvím, které by mohlo Toranagovi pomoct vychýlit misky mocenských vah a zničit obrovský vliv Blackthornových vlastních nepřátel – jezuitských kněží a portugalských obchodníků. Toranagovy a Blackthornovy osudy jsou neoddělitelně spjaty s jejich překladatelkou Todou Mariko, tajemnou křesťankou a poslední šlechtičnou ze zneuctěného rodu. Zatímco Mariko slouží svému pánovi v této napjaté politické situaci, musí skloubit své nové přátelství s Blackthornem, oddanost víře, která ji zachránila, a povinnost vůči zesnulému otci. (Disney+)

(více)

Videa (2)

Trailer 3

Recenze (178)

Chrustyn 

všechny recenze uživatele

Dlouho jsem nezažil tak neopodstatněný, seriálový hype, jako v případě Šóguna. Ano je zde fantastická výprava, kostýmy, herci a postavy, které ctí tradice a skládají poctu japonské historii ale zároveň to je neskutečně zdlouhavý a nebojím se napsat i často táhlý a nudný seriál, který by si zasloužil výrazně prostříhat. Nečekám monumentální bitvy v každém díle, ale aby se zde chodilo, klečelo a neustále kecalo o cti a podobně, to bylo na mě moc. ()

Elerrina 

všechny recenze uživatele (k tomuto seriálu)

Jako důstojná a slavné románové předloze celkem věrná adaptace o střetu dvou odlišných kultur to funguje výborně, i přes některé menší odchylky v ději. Ambice tvůrců byly ale zjevně mnohem vyšší. Snaží se totiž udělat ze seriálu výstavní skříň japonských dějin a tradiční kultury, a k tomu (asi) i uspokojit chutě mainstreamového publika, rozmazleného Hrou o trůny a podobnými krvavě intrikánskými opusy. A i když se jim většinu času daří tyto dva přístupy dobře vybalancovat, v samém závěru se tak trochu střetnou - a pochopitelně to není historická přesnost a logické jednání postav, kdo vyhraje. Což je velká škoda, protože jinak se jedná skoro ve všech ohledech o vysoce nadstandardní počin. ()

Reklama

Klajnik 

všechny recenze uživatele

Mé nadšení ze Šoguna postupně vyprchávalo a v závěrem jsem byl poměrně neuspokojen. Důvodem přitom není (záměrně) otevřený konec! Záčátek pro mě byl příslibem něčeho, co se ve finále nedostavilo v míře, která by mi stačila. Tahle show sazí na tři kvalitativní aspekty: 1. Kulturní diference mezi Angličanem a Japonci je jedním z motivů, který mě k této show zrvu připoutal, ale v tomto ohledu to nejde zas tak moc do hloubky, protože předmětem není pojednání na kulturní rozdíly. Očividně tu ale byl narativní záměrem nechat protagonistu, Angličana Blackthorna, přilnout k Japonské kultuře. Je to zjevné, protože se čím dál tím víc ztotožňuje s "japonstvím" a snad by mu předchozí schémata a manýry měly připadat čím dál tím víc zavrženíhodná. Ve skutečnosti se však ztotožňuje s japonstvím spíše s nouze, vypočítavosti. Přišlo mi, že si spíš chce být jedním z nich, aby zapadl, aby udělal dojem na Toranagu či Mariko, než že by se v něm něco doopravdy zlomilo, či v Japonsku objevil něco, po čem vždycky toužil... Divák ho samozřejmě poznává až v momentě, kdy do Japonska doplouvá, takže nemáme dostatečný zarámování. Blackthorn chce jakožto protestant nejdřív porazit katolíky, kteří drží Japonsko ve své sféře vlivu, ale tato linka rychle ztrátí na významu i proto, že seriál se moc nevěnuje vlivu katolíků na Japonsko případně nějakému Blackthornovo kříži s katolíky či katolicismem obecně. Následně se Blackthorne snaží získat srdce Toranagy a své překladatelky Mariko. Jakmile ale přestane vidět cestu, tak chce odplout z Japonska pryč. Pro mě to teda zas tak půvabná postava nebyla. 2. Postavy by ovšem divákovi k srdci přilnout měly, protože pozornost je centrována spíše na ně než na příběh, který ani není pořádně uzavřen. Po konci desátého dílu bychom mohli očekávat druhou sérii, ale jak seriál tak prý i kniha končí poněkud otevřeně. My sice víme, co by se má dále stát, plán byl zosnován, ale jeho exekuci neuvidíme a zase, nevím jak je tomu v knize, ale přišlo mi, že řada dějových linek seriálu buď nedostala mnoho prostoru k prokreslení, abych dostal náležitý pay-off anebo jaksi zapadla a ani se nedovyvinula. které mi ovšem k srdci nepřirostly dost na to, abych byl toliko zaujat jejich počínáním nebo abych z jejich činění měl toliko zábavy. U Mariko jsem pořádně nepochopil, co jí tak vnitřně tíží, proč je ke svému muži tak chladná a její poezie mi nic neříkala. Kashigi pro mě byl taky neuchopitelný a pořádně jsem mu neporozuměl. O Taranagovi jsem se toho za celou dobu moc nedozvěděl a to, co jsem se dozvěděl, jsem vytušil už v závěru prvního dílu (kdy bylo řečeno, že člověk musí v části svého srdce nést něco, co si bude nechávat jen pro sebe, načež záběr setrvá na Toranagovi, který dosud tvrdil, že nestojí o to být mocipánem). Tím mi došlo, že přesně o to usiluje a že právě on jím nakonec bude. Do jeho nitra jsem ovšem nenahlédl dost na to, abych pochopil proč o to tak stojí. Jasně, částečně asi neměl na vybranou, ale nevím, jestli je třeba tak mocichtivý, nebo jestli má rád mocenské hry, protože je v nich tak dobrý, a Šogunát je jen přirozeným důsledkem potencionální výhry. Kdo ví. 3. Mysteriózní aspekt je každopádně tím, co diváky má držet a vzhledem k tomu, že mě to udrželo navzdory tomu, že mě postavy toliko nebavily, tak to rozhodně nebylo úplně marné, ale nakonec jsem byl neuspokojen. Zajímalo mě, co postavy udělají, co budou muset podstoupit, kam se to vyvine, ale zajímalo mě to kvůli očekáváním, která ovšem nebyla příliš naplněna, protože ty postavy buď nic moc nedělají, příliš se neprohloubí, nebo dělají to, co očekávám, že budou dělat. Divák by si mohl užívat onu šachovou partii,  kterou postavy hrají a která je součástí mystéria, jenže ta hra není moc strhující. Pravidla hry nám nejsou pořádně odhalena. Kolikrát jsem pořádně nevěděl, proč postavy dělají to, co dělají a co mají k dispozici: (Proč se matka následníka trůnu spojila s Išidem a kde byla do té doby, než se objevila na scéně? Proč chce Išido tak urputně odrovnat Toranagu? Jaký přesně vliv mají katolíci? Jakými vojenskými silami přesně vládne Toranaga a jakými Išido?). Z těchto důvodů jsem tím intrikářství nebyl tak strhnut. Zajímalo by mě, jestli by kniha fungovala lépe, když má skoro 1000 stran. Seriálem jsem ale nebyl uspokojen. Nebyl jsem uspokojen ani jednou ze 3 kvalitativních rovin této show a nemyslím si tedy, že to nestojí za 10h času, i když je to určitě nadstandard televizní tvorby.  () (méně) (více)

Kopi1 

všechny recenze uživatele

Vše na seriálu je uděláno s největší precizností, hlavně scenáristicky a produkčně je to bezchybný. Ale prostě furt jsem vyhledával tu jednu bitvu, kterou jsem nedostal. Chápu, že právě kvůli pozvolnému tempu je tento seriál tak vynikající a není o bitvách, ale o dialozích o politice, japonské kultuře a charakterech, ale pro mě to bylo až moc pozvolné tempo. Jinak jsem zde snad nenašel jedinou chybu, i herci výborní, hlavně skvěle napsaný Cosmo v roli Andžina, Hirojuki Sanada je mistr a i všichni ve vedlejších rolích byli skvělý. Hranice 4 a 5. ()

Padme_Anakin 

všechny recenze uživatele

S ohledem na skutečnost, že jsem viděla filmové zpracování z roku 1980 s Richardem Chamberlainem, chvíli mi to trvalo, než jsem si zvykla na nového lodivoda.. Na druhou stranu musím napsat, že Hirojuki Sanada je nesmírně charismatický a já mu věřila každé gesto, každý pohled, každý pohyb.. Příběh je zajímavý i poutavý, v druhé půli to malinko zakolísalo v tempu i napětí, nicméně to finále mi sedlo a výprava je jedním slovem nádherná.. ()

Galerie (157)

Zajímavosti (9)

  • Režisér Emmanuel Osei-Kuffour v oficiálnom podcaste rozpráva o tom, ako monológ Lorda Toranagi (Hiroyuki Sanada), ktorý ukončil epizódu, nebol v scenári, a záver epizódy mal byť len jednoduchý tichý moment. Avšak Hiroyuki Sanada prišiel s návrhom monológu, ktorý môžeme vidieť vo finálnej verzii epizódy. (drake31)
  • Styl kraul, kterým John Blackthorne (Cosmo Jarvis) plave v moři, Evropa 17. století neznala. Evropané plavali stylem prsa a s kraulem se oficiálně poprvé potkali až v roce 1844, když ho v Londýně předvedli dva severoameričtí Indiáni. (Jirka_Šč)
  • Yoshi Toranaga (Hiroyuki Sanada) byl založen na skutečné historické postavě, Iejasu Tokugawovi, který ukončil vleklou japonskou občanskou válku (Období Sengoku – válčících států) a založil šógunát Tokugawa, který v Japonsku vládl v letech 1603 až 1868 (kdy došlo k reformám Meidži). (vojtaruzek)

Související novinky

Minisérie Shōgun našla obsazení

Minisérie Shōgun našla obsazení

09.06.2021

Očekávaná minisérie Shōgun od stanice FX (Takoví normální Američané, Atlanta) konečně našla hlavní představitele. Minisérie, která bude podobně jako předchozí televizní adaptace vycházet ze… (více)

Reklama

Reklama