Vlčí jáma

V padesátých letech se v Česku moc dobrých filmů nenatočilo, ale tento opravdu stojí za to. Adaptace románu Vlčí jáma Jarmily Glazarové v podání Jiřího Weisse rozhodně není film, u kterého byste si dvakrát odpočinuli. Postarší tetička, která chytla snad všechny Freudovy neurózy, její mladší poslušný manžel a jejich mladičká svůdná chráněnka Jana od začátku dávají tušit, že tady se o rodinnou pohodu rozhodně jednat nebude. Vlčí jámu bych spíše než filmem pro pamětníky nazval filmem pro otrlého diváka. Vydržet totiž těch 90 minut ve společnosti tetičky Kláry už vyžaduje značnou porci odvahy. Krátce řečeno, tento film je absolutní psycho se skvělými hereckými výkony. Jana Brejchová v roli ctnostné lolitky naprosto exceluje a svým herectvím ještě zvyšuje celkové napětí. Jediné, co možná mírně kazí výsledný dojem, je konečná částečná rehabilitace tetičky Kláry prostřednictvím Jany. (25.01.2009)

Wow, to byl zážitek. Jiřina Šejbalová (moje TOP10 herečka) svou roli zahrála tak, že z ní šel strach. A ani špetka lítosti nad psychicky nemocnou osobou. Jana Brejchová jako zprvu nevinná dívka, v průběhu děje zrající žena, spějící k překvapivému rozhodnutí. Miroslav Doležal, nejistý muž, který o co víc znamená v profesním životě, o to méně je schopen zvládnout život soukromý. Alfréd Hitchcock by mohl závidět, mnoho jeho snímků tak psychologicky vypracovaných není. (29.10.2011)

Původní literární předlohu neznám. S filmem jsem neměl větší problém. Bavil mě i když jsem ho neviděl poprvé. Dusné drama o citovém vzplanutí neštastně ženatého a citově vyprahlého, zralého muže k mladé dívce režisér Weiss opatřil atmosférickou tenzí. Tomuhle nerovnoměrnému partnerství bránil manželský závazek k babizně, kterou brilantně ztvárnila Šejbalová. Proti takto připravené zkušené matadorce neměla mladá a začínající Brejchová mnoho šancí, ale neztratila se a režiséry upozornila, že s ní budou v budoucnu počítat. Mezi nima pendloval Doležal, kterého jsem pak herecky registroval minimálně, ale tady byl oběma herečkám velmi vyrovnaným partnerem, který svoji nezvladatelnou citovou slabost a vášen v jednom zahrál s ohromujícím přesvědčením. Těžko říct jestli by film byl tak dobrý kdyby neměl tak dobré herecké výkony. Jedná se však o dílo, které nemá v české kinematografii zastoupení. 80% (17.05.2012)

Další z černobílých kouzel naší kinematografie padesátých let se obírá důkladnou studií "čisté" morálky na případu stárnoucí a hrubnoucí ženy v odkvětu, která se odmítá smířit s nenávratným během času. Féministická próza tehdy režimisticky prominentní Jarmily Glazarové nalezla víc než dokonalé filmové přetlumočení vynikajícího českého režiséra Jiřího Weisse. Kontrast bezelstného dívčího mládí a zloby odcházejícího života, který nechtěl vždy být peklem pro sebe i své okolí, je zcela na výši dobových trendů vývoje hraného filmu. Vynikající - v mnoha ohledech životní - výkon přední české herečky národní umělkyně Jiřiny Šejbalové snese světová měřítka. Za zmínku stojí i nesmělý projev nadané, tehdy objevené nadějné krasavice českého filmu Jany Brejchové, dědičky tragicky uzavřeného osudu mladičké slibné Jany Rybářové. Démanty často nacházíme tam, kde bychom se jich naděli nejméně. (27.08.2007)

Psychologický román vydaný roku 1938 je situovaný do Slezska za 1. světové války. Ovšem Weissovou optikou let 50. jsou tato fakta potlačena zcela ku prospěchu sólo výstupu Jiřiny Šejbalové, který si s ničím nezadá ve srovnání s Rozinou v předešlém Vlčkově filmu podle Glazarové Advent. Ovšem, pakliže je Advent oslavou valašského folklóru, Vlčí jáma je oslavou maloměšťácké morálky, zcela v pokrokovém duchu přelomové doby Československa Zápotockého a Novotného. (04.03.2009)