Vlčí jáma

Parádní komorní drama působící na diváka velice úzkostlivým a depresivním dojmem. Celé je to ponuré a, dá se říct, v dusné atmosféře strachu. Filmu jednoznačně dominovala Jiřina Šejbalová v hl. roli tety Kláry, panovačné, zlé a egoistické maloměšťačky, neschopné opravdové lásky, nemocné, zklamané a opuštěné ženy, která má až úzkostlivý strach ze stáří a z následné smrti. Ve druhé hl. roli se nám předvedla mladičká Jana Brejchová jako naivní schovanka Jana (která se zavčas dokáže vzbouřit), ukázala, že má skutečně pro herectví potřebné vlohy a talent. Sám režisér Weiss byl, dá s říct, i jejím objevitelem. Třetí hl. roli odehrál Miroslav Doležal, byla to opět jedna z jeho "nej" rolí a zároveň i z těch větších, divák ho zná především z Husitské trilogie, ale zde se do podvědomí diváka vryje daleko víc. Ke konci komentáře bych snad ještě ocenil výkon věčné přihrávačky Loly Skrbkové v roli služebné Pertonily. Její, jestli se to tak dá říct, pomstychtivost, škodolibostv, smích, mluva byly také velmi povedené herecké kreace...No a nakonec to byla i Srnkova povedená hudba, která byla opravdu pečlivě zvolena a hodila se...Významný film s výrazným mezinárodním úspěchem od významného režiséra vymykající se běžné filmové koncepci 50 let.. (19.05.2006)

„To všechno je závist. Ale nic jim to není platné. Robert mě má rád! Časem sama poznáš, jak mě má rád.“ A tohle prohlášení zanechalo v Janě větší stopu, než by se na první moment mohlo zdát…Vlčí jáma se může jevit jako klasický milostný trojúhelník v dobových kostýmech. Ale to by nesměly hrát ženské postavy Jiřina Šejbalová a Jana Brejchová. Ať už jde o majetnickou, sebestřednou, zlou, zapšklou, pomlouvačnou a panovačnou tetičku Kláru či mladou, naivní, obětavou a ostýchavou svěřenku Janu, obě herečky jsou ve svých rolích naprosto přesné (a je docela jedno, že mladičká „Brejška“ toho nejvíce uhraje svýma očima). Miroslav Doležal se naopak příliš projevit nemohl už z podstaty své role, jeho „podpantoflák“ a „tajtrlíček“ Bob je parodií na muže vysokého postavení. A zatímco ve skutečnosti nejistá tetička zažívá totální rozpad osobnosti, Janu čeká prozření. Její závěrečný čin se může zdát překvapivý, ale pozornější divák si všimne jasných indicií. I díky konci dávám solidní 4*. „Co ty víš?! Ty jsi všechno, co mohlo být…a nikdy nebude.“ (10.05.2020)

Wow, to byl zážitek. Jiřina Šejbalová (moje TOP10 herečka) svou roli zahrála tak, že z ní šel strach. A ani špetka lítosti nad psychicky nemocnou osobou. Jana Brejchová jako zprvu nevinná dívka, v průběhu děje zrající žena, spějící k překvapivému rozhodnutí. Miroslav Doležal, nejistý muž, který o co víc znamená v profesním životě, o to méně je schopen zvládnout život soukromý. Alfréd Hitchcock by mohl závidět, mnoho jeho snímků tak psychologicky vypracovaných není. (29.10.2011)

Trapnost - to není v žádném případě hodnocení tohoto filmu, ale atmosféra, která z něj tak děsivě čpí. Depresi vyvolává už samo prostředí, Klářino komandování ostatních a nemálo také smrtkovitá postava hraná Lolou Skrbkovou. Ale největší úzkost a znechucení ve mně vyvolává motiv zaslepenosti a posedlosti, které ubíjejí všechny ušlechtilé lidské city. Snímek se v podstatě obešel bez nějakého důmyslného příběhu, je to skutečně spíš pořádná "jáma". (18.04.2007)

"Womans liberation / Came creeping all across the nation - Osvobození žen / prosáklo celým národem", zpívá Frank Zappa ve své pop písni o "Bobby Brownovi", karikovaném hrdinovi, v mnohém podobnému (a v mnohém nepodobném) Robertu Rýdlovi (také takovému Bobíkovi). Osvobození žen (tedy feminismus) je zde také základním stratem. Jana (Brejchová) se sama z vlčí díry nedostane, Robert se z ní jakž takž vyštrachá fyzicky, ale na pomoc Janě už mu nezbývají síly (hlavně psychické). Janu v ní poutá starost o naprosto nesamostatnou Kláru, a tak promrhá i svoji poslední šanci (odejet ze Sobotky do Brna). A tak odjíždí teprve po její smrti, a Roberta tak nechává ve vlčí jámě samotného. Pozn.: V případě Kláry mi přišlo na mysl slavné přeřeknutí (Sigmund Freud: 3 přednášky o chybných úkonech (Fehlleistungen)): "Vžyť přece může jíst a pít všechno, co chci" (citováno z koule). Přepsání ( viz hned první slovo) k tomu patří rovněž. (27.10.2019)