Vražda po našem

To bylo asi takhle. Celou dobu jsem říkal, dobrý, dobrý, dobrý, áááá a teď už je to špatný a pak byl konec. Jinak to musí nasrat mít ženu a spát na lehátku. Maximální možný styk s ní byl ten, že mu šmidlala ze své postele rukou po držce. Ono vůbec jak si nechávala dát pusu jenom na tvář. Květuška Fialová nám toho Rudlu pěkně zařízla, to už i já s malarkeyem mám dúvěrnější vztah než měli tihle dva. Film je víceměně postaven na vynikajícím výkonu Rudolfa Hrušinskýho a "ťuťuňuňu" kukuč Květy Fialové. S tím, že Menšík s Voskou ve vedlejších rolí rozhodně nic neposrali. (27.02.2010)

Jen tato databáze si může dovoliti napsat Květu Fialovou před Rudlu. Jeho one man show je skvostná. Takto ho mám obzvláště rád, když promlouvá sám k sobě, či o sobě. Trhlina v každodenním stereotypu, která je přímo gigantických rozměrů, odstartuje zároveň i přerod jednoho ňoumy z pobočky v sebevědomého šéfa nad věcí. Vládne nad životem svým, i nad životy ostatních. František stěžující, doufající, zamilovaný, podváděný, a hlavně František jednající. Jiří Weiss nabízí film napříč několika žánry. Je si plně vědom Liškovi geniality a nechává mu hodně prostoru. Němé, romantické scény s naprosto nehodící se a přitom tak neuvěřitelně sedící hudbou, jsou bezchybné. Liškotóny jedou hlavně ze začátku, ke konci si užijeme krásné žánrové promíchávání snové reality s přítomností vrcholící perfektním závěrem. I když je přítomnost šedivá, může se vždy rozjasnit do krásným barev. Černý humor i drama v podání Rudolfa Hrušínského, bylo vlastně potřeba psát to před tím? (10.10.2014)

----- "Já, malý úředníček z pobočky, zabiju náměstka z centrály." ----- Za vším hledej ŽENU. Jediným pohledem dokáže prozářit váš obyčejný, nudný a jednotvárný život - ale počáteční okouzlení může záhy vystřídat neveselé vystřízlivění spojené s těžkou kocovinou. Hloubkovou sondu do polapené duše malého, neatraktivního úředníčka provází nenápadný a místy přece jenom poněkud depresivní humor, jemný a hladký jako hedvábí i ostrý a tvrdý jako křemínek, o němž je známo, že umí vykřesat žhnoucí, nebezpečnou jiskru - rodnou sestru ničivého požáru. Nabídne vám tři možné varianty rozuzlení příběhu - a zdánlivě absurdní pointu, která svými jásavými barvami hravě přebije veškeré zásady morálky i skomírající hlas svědomí. P.S.: Jakoby se u Jiřího Weisse inspiroval o mnoho let později Tom Tykwer se svojí Lolou, kterou nechal běžet o život ... 4,5* (09.12.2011)

Jsem trošku na rozpacích. Dvě třetiny je film naprosto výbornej, jak pro stránce herecké (jako vždy neodolatelný Rudolf Hrušínský v roli "malého českého člověka"), tak po stránce skvělé budované dusné atmosféry (podpořené tísnivou hudbou Zdeňka Lišky - zejména mě dostal opakovaný téměř minimalistický motiv klarinetu a flétny). Ovšem jakmile se to dostane do polohy těch alternativních konců, z nichž ten poslední mi přišel trošku jako fraška (i díky skoku od černobílého filmu k barevnému), je to takové divné. Prostě mám pocit, jako bych sledoval dva zcela odlišné filmy. Protože zážitek z toho prvního je výrazně delší, a protože mě zde opravdu dostala Liškova hudba, přimhuřuji oči a dávám čtyři hvězdičky. Ale je to hodně s odřenýma ušima... (07.05.2017)

Tak černá komedie to byla. A taky trošku moralita o tom, že když nám něco nevyjde, často chceme vrátit čas. O tomhle snímku platí vlastně skoro totéž, jako o Weissově předchozím filmu, závěrečné hrátky s časem působí jako příprava na Vraždu po našem. A moc by mě zajímalo, jakým vkladem do scénáře přispěl spisovatel Jan Otčenášek, pro jeho tvorbu je tohle téma dost netradiční. (24.03.2020)