Srdce je osamělý lovec

Hukot; těkavá tendence (roz)trhnout se, je po tomhle filmu ještě větší! Singer je takový menší borec, neboť příliš dává, nic nedostává. Je hluchoněmý, u něj však nepodstatná bariéra. Netrpí, jeho duše je ryzí. Jeho kámoš, taky řízek, je oporou, ale naději chová v pišingrech. A motouz je stabilní!? Ano; chvíli je hlava v oblacích, nenáleží tělu, jenže akce vede k reakci a ta vede k ublížení, či trestu. Kolikrát za den se člověk promění, převlékne se do nálad, obelže svět, kolikrát za den je člověk dobrým člověkem?.... mezi všemi těmi současnými pseudomachry je pan Singer zjevení. Beztrestně našel úkryt v sobě samém, osamocen. A je to mžik, než film exploduje. Strhne diváka, svět, vytvoří černou díru a nehmatatelnou jizvu v hlavě, tiché tornádo. A já -bože, fakt, že jo!- řval:" nikdy nepromluvím!" Úžasný film! (03.04.2011)

Často sme zabraný do svojich problémov až do takej miery, že zabúdame, že niekto druhý ich môže mať ešte väčšie, no nekričí to do sveta, nežiada o pomoc ako väčšina z nás, len tichučko vo svojom vnútri trpí... Keď takýto človek navyše dokáže podať pomocnú ruku aj iným, tak môžeme hovoriť o veľmi vzácnej a výnimočnej duši, ktorá je hodná toho najvyššieho uznania. Žiaľ takých ľudí akým bol John Singer je čím ďalej tým menej, čo ma napĺňa veľkým smútkom. Vo svojej podstate preto ide o pomerne depresívny film s veľkým myšlienkovým presahom na poli rôznych predsudkov a ľudských charakterov. Veľmi sýty duševný pokrm. 85/100 Videné v rámci Tour po Amerike. (22.04.2016)

Tenhle snímek je zcela jistě o vhodném načasování a patřičné náladě a já měl to štěstí , že se mi do ní podařilo naprosto trefit. Také jsem si dával hodně načas. Jako obrovský životabudič na mě tento snímek zafungoval. Pokud prožíváte hektické období ( kdo vlastně ne v této době :o), tenhle snímek vás ( alespoň po dobu 123min ) v tom shonu (po)zastaví a vaše myšlenky začnou jentak volně klouzat a plynout. Kdybych měl popsat o čem, že samotný snímek je ( mimochodem, ten samotný název je více než výstižný ), vypůjčil bych si slova mladičké ženské představitelky Sandry Locke ( mimochodem dotyčná zde předvádí naprosto přirozený, nenucený herecký výkon ) popisující hluchoněmému Alanu Arkinovi ( o jehož hereckém výkonu myslím netřeba komentáře, tady jsou jakákoliv slova naprosto zbytečná ) coby J. Singerovi Mozartovu symfonii (mimochodem jedná se o jeden z vrcholů celého snímku ). Je pomalý a vlažný jako staré paní, když jdou do kostela, ale zní jako slunce za horkého dne. Je jako voda tekoucí z kopce nebo jako listy, těsně než začne pršet, když fouká vítr. Především je to ale snímek o přátelství ( o tom, jak těžké je žít bez nich ), lidských předsudcích, cti, hrdosti a v neposlední řadě o tom, jak důležité (cenné) a "těžké" je naslouchat ( a tím rozhodně nemyslím sobě samému ) a nikoliv pouze žvanit. Samotný konec ( ikdyž rozhodně né povzbudivý ) mi tak nějak k celému snímku sedne a vychází jako " jediné možné ukončení ". ( ikdyž s ním člověk třeba nesouhlasí). NÁDHERNÝ zážitek, tady slova nestačí, to se musí vidět , " zažívat, cítit ". (09.11.2010)

Kartička... John Singer. Som hluchonemý a viem odčítať z pier. Prosím, nekričte. Takto sa prezentuje mladý muž, keď niekam príde... Je to človek, ktorý pomáha druhým, pritom nikto sa nestará, čo jeho trápi... PROSTREDIE, kde sa práve nachádza, je plné predsudkov, voči černochom, postihnutým, alkoholikom, MIXUJE sa tu viacero príbehov, ktoré zapadajú do jedného celistvého celku so šokujúcim záverom, ktorý ma položil na kolená so zvláštnym pocitom na srdci, z niečoho maximálne výstižného. Brilantne kryštalický výkon Alana Arkina, ktorý nepovie ani slovo, používa neverbálnu komunikáciu. Geniálny herecký výkon ! Zručne mu sekunduje Sondra Locke v úlohe mladej, citovo nevyrovnanej, rodinným životom poznačenej ženy. Silná dráma, ktorá každého racionálne uvažujúceho človeka dostane tak, aby sa nad ňou dostatočne zamyslel, čo to vlastne videl... (20.11.2016)

Film jsem včera viděl už potřetí, nepamatuji si, že bych některý film viděl vícekrát. Přesto to není můj nejoblíbenější film, ani ho nepovažuji za zvláště cenný. Je to spíš něco jako testovací film: film, který se musí líbit všem: tátovi, mámě, děckám, od svého vzniku až po dnešek. Komu se nelíbí, měl by nad sebou zapřemýšlet. Kdyby se dne natočil remake, pak by nejspíš bychom v němi viděl místo řeckého nedospělce dospělého teenagera, chudé dívky neuspokojenou lesbu, hluchoněmého hrdiny dychtivého transvestitu atd. Možná by to působilo stejně, ale nejspíš jak pro koho. Mr. Singer jako hendikepovaný anděl, jako jsou hendikepovaní všichni andělé, dává lidi dohromady, jejich problémy ho trápí tak, že zapomíná na svoje - dokud si neuvědomí, že je to on sám, kdo nemá nohu a má rakovinu plic. Nicméně Oskarova**** kritika je zcela na místě. Všichi víme, že je to tak, ale mlčenlivě to přecházíme. (17.08.2023)