Srdce je osamělý lovec

Mám pocit, že ten film tady má tak úžasné hodnocení především proto, že ho tenkrát nadabovala česká dabérská špička a ten film díky tomu dabingu dostal naprosto jiný rozměr. Nejenom, že ze všech postav vyzařuje obrovská laskavost a dobrosrdečnost, ale ten příběh k tomu ještě naprosto perfektně sedí. Přesně vyjadřuje pocity obyčejných lidí v USA kolem roku 1968 a myslím si, že jednou by tenhle film mohl být vzorovým příkladem toho, jak lidé v té době přemýšleli. V dnešní době by divák plno názorů z tohoto filmu nepochopil (například debata o studiu na školách), což by ho mohlo odradit, ale postava hluchoněmého Johna Singera dokáže pořádně pohladit na duši (22.02.2016)

Fantasticky namíchaný příběh emocemi a nevyřčenými pravdami. Neuvěřitelně lidský film o strastech dobré duše a přátelství. Fyzicky handicapovaný John Singer (Alan Arkin) se svou touhou po štěstí a rozdáváním dobra možná maličko balancoval na hranici sentimentality, ale přesto vše byl jinak úžasný. Jeho filmové proměny nemají v herectví obdoby. Ve filmu http://www.csfd.cz/film/19222-cekej-do-tmy/ vložil tolik děsu, že z něj šla hrůza a tady zase fůru čiré ušlechtilosti. Pokud oba filmy seženete, tak si je rozhodně nenechte ujít. (01.05.2011)

Takový hloupý, hluchoněmý Honza páchá dobré skutky v království rasové nespravedlnosti a nerovných sociálních podmínek, za pomocí mnoha dalších, přeidealizovaných postav, za které by se nemusela stydět ani Božena Němcová, to vše v pohádkově předvídatelných situacích, jejichž poučný význam zhatil konec, ve kterém klíčové persony žily jen do své smrti, ochuzeny o synonyma slůvka "šťastně". Možná však došlo k úniku podstatného v momentech, kdy jsem opakovaně vsazovala vypadnuté sirky zpět do očí, aby mně nakonec nedal usnout ani předtitulkový dovětek, že veškerá podobnost se skutečností je čistě náhodná - k nevíře! (21.04.2013)

Film jsem včera viděl už potřetí, nepamatuji si, že bych některý film viděl vícekrát. Přesto to není můj nejoblíbenější film, ani ho nepovažuji za zvláště cenný. Je to spíš něco jako testovací film: film, který se musí líbit všem: tátovi, mámě, děckám, od svého vzniku až po dnešek. Komu se nelíbí, měl by nad sebou zapřemýšlet. Kdyby se dne natočil remake, pak by nejspíš bychom v němi viděl místo řeckého nedospělce dospělého teenagera, chudé dívky neuspokojenou lesbu, hluchoněmého hrdiny dychtivého transvestitu atd. Možná by to působilo stejně, ale nejspíš jak pro koho. Mr. Singer jako hendikepovaný anděl, jako jsou hendikepovaní všichni andělé, dává lidi dohromady, jejich problémy ho trápí tak, že zapomíná na svoje - dokud si neuvědomí, že je to on sám, kdo nemá nohu a má rakovinu plic. Nicméně Oskarova**** kritika je zcela na místě. Všichi víme, že je to tak, ale mlčenlivě to přecházíme. (17.08.2023)

„Říkali jsme mu o svých starostech... a byl vždycky tady, když jsme ho potřebovali...“ Sluchově postižený muž, pan Singer se srdíčkem na správném místě, si mě získal hned v první scéně s emocionálně silnou neverbální komunikací se svým rovněž postiženým přítelem. Postupné sledování postav z jeho okolí zbourává zdánlivou iluzi o relativně snadném životě muže, jenž se se svým handicapem již možná smířil a dokáže veškerou řeč dávno bez problémů odezírat ze rtů. Ale copak neexistují větší překážky k spokojenosti, než schopnost rozluštit samotné informace? Jak výstižný je ten název... srdce jako osamělý lovec, který hledá pochopení a marně loví nové pouto ve vztahu k „normálním“ lidem, více či méně uzavřeným ve svých předsudcích... S obrovským citem natočený film vznikl v době, kdy američtí tvůrci ještě neměli tendenci pateticky dojímat a ždímat ze svých diváků city na každém kroku a dokonce i snímek na velmi citlivé téma plyne jako zdánlivě obyčejná drama, jež s pozorným sledováním nenásilně ty silné, často i prochodné emoce skutečně probouzí a v pravou chvíli vyvolá. Alan Arkin se zhostil hlavní postavy báječně, velmi pozitivně mě překvapil a dokázal na mě ve své herecky náročné roli zapůsobit snad každým svým pohledem a gestem. 90% (10.01.2021)