Vstanou noví bojovníci

Film mě příjemně překvapil, čekal jsem velkou hrůzu. Ale postavy nebyly schematické (např. Kováříkův duchovní byl jednoznačně kladnou postavou), herecké výkony nebyly prkenné (Krejča v roli krejčího nesklouzl do patosu a sentimentality, Brzková překvapila ne úplně hodnou babičkou), děj působil realisticky a pouze ke konci trochu uměle. Je také nutné si uvědomit, že na konci 19.stol. byla sociální demokracie jednoznačně kladnou, pokrokovou silou, takže je hloupé se filmu z ideologických důvodů vysmívat. My dodnes užíváme plody jejího úsilí, jako je osmihodinová pracovní doba nebo všeobecné hlasovací právo. (31.07.2012)

Antonín Zápotocký a jeho idealizovaná balada z letopisů dělnického hnutí. Weissova filmová adaptace odpovídá dobovému entuziasmu, který byl tehdy, jak se zdá, vskutku nakažlivý, a proto nikoho nepřekvapí, jak špatný ten film vlastně je. Není ani zábavný, ani patetický, ani tendenční, jen nudný a prázdný. Tady správce, tu továrník, tam zase podlá církev, čtyři sta let jsme trpěli a tatík Žižka se na nás dívá. Komunistický výklad dějin nezachrání ani hrstka dobrých hereckých výkonů (Smolík, Brzková, Korbelář). (14.12.2009)

Sledujme film pozorně. Sice komunistická propaganda, pokřivení a zneužití husitů, jenže zde se nemluví o komunistech, ale socanech. To je legitimní strana ve všech demokraciích. Jen komunisti ji rozbili a připojili. Otomar Krejča je velmi dobrý a přesvědčivý, režie nadprůměrná. Pokud toto chcete sledovat bez emocí získaných v mládí v komunismu, je třeba vidět film Stalo se v Turíně. Nejde tam, stejně jako zde o komunisty sápájící se přes gulagy o moc. Jsou to socialisté, toužící po důstojném životě dělnické třídy. (11.07.2018)

Morální schizofrenie ve své době mezi obyvatelstvem oblíbeného komunistického prezidenta Antonína Zápotockého je mezi zasvěcenými pověstná. Muž, který patřil do nejužšího kroužku justičních zločinců padesátých let, si sám pro svou sociálně demokratickou minulost nemohl být jist životem. Týrané svědomí uklidňoval psaním nikoliv nezajímavých próz, jež stylisticky uhlazoval pravidelným kontaktem s řadou československých spisovatelů. Základní osnova románu vznikala ještě za druhé světové války v koncentračním táboře Buchenwald. Ze zhruba pěti vydaných Zápotockého próz je nejméně ideologizována. Přestože režisérem filmu je jedna z největších osobností českého fimu Jiří Weiss, tlak prezidentského autora, scénáře i cenzury nebylo možné překonat. Původní patos je redukován na stalinistickou mytologii a živé postavy na mluvící plakáty. I při těchto mínusech si film uchoval relativně velkou autentičnost a zcela nezanikla ani jeho věrohodnost. Dnes by k jeho shlédnutí bylo nutno uspořádat informativní scénář, aby zejména mladý divák byl s to se v látce i tématu a zpracování tohoto filmového výstupu orientovat. (28.08.2007)

Nie až taký ideologistický blábol ako Rudá hvězda nad Kladnem, ale aj tento komunizačný snímok má toho dosť na rováši. Pravda, prekrútené, čiernobiele a patetické scény sú tu niekedy doplnené realistickejšie pôsobiacimi momentami zo života jednoduchých ľudí a jednotlivé postavy nepôsobia až tak plocho. Dialógy a monológy o robotníckom revolučnom hnutí a vzletných socialstických zajtrajškoch sa však počúvať nedajú. (09.09.2017)