Armáda lupičů

Takže úvodem asi trocha lokalizace do známých reálií, což? Představte si, že by kdysi žil pan Milan Smetana, jen trochu retardovaný strojní zámečník z Kolbenky, ovšem mistr mistrů ve svém oboru a Bedřichův praprazadek, posedlý Jeho vlastí, jenž by počátkem 20. století zkonstruoval čtyři jakože úpa nedobytné sejfy a pojmenoval je Z našich lůzrů a hnojů, Blatník, Vyšelsrát a Čárka. A ty sejfy by bez znalosti správné kombinace nedokázal nikdy v životě, za žádných okolností a ani omylem otevřít nikdo na světě. Tedy kromě jednoho totálně iritujícího vytepleného pačuráka Jirky Hromady, jenž přiloží ucho na zvukotěsné dveře tři baráky od hodinářství a neomylně vám řekne, že ty kukačky ve třetí řadě shora mají vylomený zub na čtvrtém kole vpravo od kyvadla, a proto ten pták vylézá jen každou lichou hodinu během prvního týdne v měsíci. Jirka ovšem není sám! V zádech má krutopřísný mezinárodní profigeng ve složení - naprosto strašlivě prkenný motýl Emanuel, který se tam dostal jen proto, že z něj pár náctiletým masturbantům ztuhlo kladélko, kožoxichtí trapkoranař Hugo Klec, připomínající Volverína, který měl do patnácti let držku ve svěráku, aby nebyl až tak překrásný, neméně nadaná a úchvatná otylá hakovačka Matylda Zpruzená s vystudovanou androgynní mechanikou na FFUK, co se svou nepochybnou erudicí a sofistikovaným noutbůkem značky ETA naboří vzdáleně jakýkoliv bezpečnostní či kamerový systém, a to i bez síťového připojení, pouhým vyťukáním magického příkazu „Naboř“, no a mentálně zaostalý pandžábský řidič Salmonel ibn Mižigar, co umí nejrychleji na světě ujet čornutou oktávií bengám. Tak dem na to a všechny ty sejfy vyloupíme. A jak jinak než megačuprzábavně. Tedy v případě, že ještě neumíte jíst příborem nebo vám někdo defloroval frontální lalok. Tudíž krutopřísný mezinárodní profigeng udělá děsně fickanou diverzi na odpoutání pozornosti těch naprostých mentálů kolem, jako třeba že Motýl odláká úplně všechny v bance výběrem něčeho z bezpečnostní schránky, nebo jim trapkoranař Hugo radši rovnou gaykidem rozbije držky, přičemž jsou samosebou kamery dávno slepé, protože „Na-bo-ř“ (mrk, mrk). Takže je akorát tak čas na trochu toho mentorování. Retardovaně se pitvořící ňouma Jirka, v jednom kuse lačně pomrdávající na Motýla, nejprve vyhoní nad sejfovými dveřmi, protože jsou přeci od Milana a mají 40 triliónů kombinací, načež k nim přiloží ucho a začne při kroucení čudlama třicetiminutovou lekci z historie: „Ach, Čárka! To bylo tenkrát, když Ctirada už fuckt bolel tenisový loket …“. Ale co, mají spoustu času. V patách je jim totiž ultrahustý výkvět Interpolu včele s prvotřídním agentem Dementem, jemuž celou dobu vidíme jen lopatky, protože má hlavu permanentně zastrčenou v prdeli, kde dozajista dělá děsně žertovné grimasy. Taky je tu přinejhorším i ten Mižigar, který, když by se náhodou něco v tom dokonalém mistrovském plánu zvrhlo, vpoho ujede čtyřtunovou obří dodávkou i Lambu. A takto, doslova a do písmene, by to proběhlo třikrát za sebou, ovšem naprosto mrhavě v poměrně drahých kulisách. Tak co, představovali jste si to, jak jsem vás nabádal v úvodu? To byla ale Armáda mentálů a do pekla volající, děsivě debilní pičovina do Kouzelné zvláštní školky á la Dyzny, co? Takže jsem vám právě ušetřil dvě hodiny vašeho drahoceného času, během kterého byste se třeba mohli skvěle xmrti nudit čuměním na vašeho nehezkého partnera, vyšíváním půlměsíců na krepové povlečení z IKEA nebo vydloubáváním suků z vaší borovicově masivní šatní skříně nehtem. No rádo se stalo! (02.11.2021) (méně) (více)