Režie:
Orson WellesScénář:
Orson WellesKamera:
Edmond RichardHrají:
Anthony Perkins, Elsa Martinelli, Suzanne Flon, Romy Schneider, Jeanne Moreau, Jess Hahn, Fernand Ledoux, Akim Tamiroff, Michael Lonsdale, Maurice Teynac (více)VOD (1)
Obsahy(2)
Josef K. se jednoho dne probudí a zjistí, že je z neznámých příčin zatčen. Další situace mu připomínají nekončící řetěz absurdních a nepochopitelných situací. Hrdina se marně snaží dopátrat se příčiny svého zatčení i pozadí procesu, o němž nemá nejmenší tušení; také usiluje o získání kvalitního advokáta. Bohužel netuší, že reprezentantem mocenské „mašinérie“ je právě jeho obhájce... Film v roce 1962 natočil jeden z nejlepších tvůrců světové kinematografie, scenárista a režisér Orson Welles. Při jeho realizaci se z velké části inspiroval proslulým románem spisovatele Franze Kafky, do scénáře přitom zapojil i biblické motivy či monumentální expresionistickou výpravu. Hlavní role ztvárnili Anthony Perkins (Josef K.), Jeanne Moreauová (Marika Burstnerová) a také Orson Welles (advokát). (Česká televize)
(více)Videa (2)
Recenze (102)
Tenhle film mi svou genialitou vzal slova (myslím, že to je skoro určitě jeden z nejlepších filmů, jaké jsem kdy viděl). Jeho panoptikální atmosféra strachu, úzkosti a paranoidního ohrožení čímsi neznámým a neosobním je zde evokována natolik sugestivně, že jsem během sledování lapal po dechu a tápal v pochybnostech, zda se mi to jen nezdá. Neuvěřitelný film, Orson Welles byl totální génius. UPDATE 25.5.2020 - Když jsem po letech dostal chuť ten film vidět znovu, opět mě zcela ohromil. Jeho dechberoucí černobílé obrazy, vrcholně skvostné obsazení, nádherná hudba a šílený děj, který je velmi svéráznou interpretací Kafky, ale možná o to víc si ho cením, oč tam Welles dal sám ze sebe. Celý film je navíc zakončen krásným Wellesovým osobním komentářem, v němž nejprve vyjmenuje všechny herce a nakonec dodá: "...Já hrál roli advokáta, k tomuto filmu jsem napsal scénář a natočil jsem jej. Jmenuji se Orson Welles." ()
Narušené súkromie. Neusporiadaný milostný život. Nespokojnosť so súdmi, advokátmi. Život v betónových monoblokoch. Pracovné sily vyťažované monotónnou, ubíjajúcou prácou. Šašovia-umelci tvoriaci chtiac-nechtiac na objednávku tých čo vládnu. Vzbura proti systému končiaca na odkladisku v pustine za hranicou mesta. Súčasťou procesu je každý, nik presne nepozná svoje miesto, zaradenie, náznaky sú dôležité, ale správny kľúč aj interpretáciu neponúkne nik. Bežný človek sa dostane jedine k tým, čo poznámkujú poznámky. Oslobodenie je zapovedané. Aj po rokoch od nakrútenia aktuálne posolstvo o svete, v ktorom je nemožné obsiahnuť svoje práva a povinnosti. Kde geometricky rastie kvantita prijímaných noriem a zároveň ich šarlatánskych náladových vykladačov (justičný, policajný systém). Základné jednoduché odpovede pritom ostávajú ukryté. Prekrývané sú haldou kníh (dnes už aj iných médií) s falošnými proroctvami a pomýlenými filozofiami výkladu, zavádzajúcimi interpretáciemi a kalkulom nikdy dopredu neodhadnuteľného zisku alebo výhody za toto roky opakované cielené mätenie hláv. ()
Možná spoilery a načnu to poznámkou k vrstevníkovi: Lacku, můžeš se na to podívat :-) /mno a k filmu. - Divné. Kafkův Proces mám rozečtený a zatím je to naprosto vynikající. I přes nesmírně dlouhé odstavce má koncetrace je skalnatá a každý prvek působí mimořádně zajímavě. Necelé dvě hodiny samotného filmu nejsou zdlouhavé, spíš... na mne film působil strašně unáhleně a v některých momentech zcela prázdně. Ba co víc - některá prapodivná návaznost scén mi přišla úplně mimo a nepřirozená, prostě se strašně moc spěchalo. Naštěstí je zde mnoho výborných momentů. Střih je skvěle zvládnutý mno a kamerové nápady mnohdy kulervoucí. Skvělá hra se světlem. A mimochodem prvotřídní hudba, mám pro Jazz slabost. Atmosféra působí celkem tísnivě, což zřejmě byl účel a vypovídá už z počátku o bezvýchodnosti K. A kolikrát mi přišlo, že stojim čelem své noční můře. Mívám sny o nekonečném bludišti, ze kterého není úniku a zde ty mantinely byly tak klaustrofobické, nepříjemně, až depresivně, kór když jsem viděl zástupy těch lidí a papírů a knih na sobě, bo útěk před děckama.. má to i takovej hororovej a mysteriozní podkres. Dialogy v první půlce filmu absolutně prvotřídní, spousta skvělých hlášek - humoru není tolik, ale ten se povedl. Anthony Perkins je herecké eso, užíval jsem si jeho koktání, nechápavost a působí strašně elegantně, nesmírně sympaticky. A je inteligentní, neumim si představit nikoho kdo by se na Josefa tak trefně hodil. Romy Schneider opravdu půvabná, jen mne nějak zbytek hereckého osazenstva moc nezaujal. Mno a samotný závěr je snad jasný všem - ačkoliv mi to s tim dynamitem přišlo až moc nad rámec, tak chápu proč k tomu takhle došlo. Proces je velmi zajímavej a má spoustu výborných prvků, jen kniha je kniha a ta mne pohltila víc, je chirurgicky přesná. Těžko se mi to hodnotí, jen mi vrtá hlavou, jak by vypadal skutečný závěr, kdyby Kafka stihl dopsat román a jak moc by to ovlivnilo film. 70% Poznámka na závěr: na remake se nechystám, přijde mi zbytečný. ()
Welles je dokonalý, tentokrát se mu podařilo úžasně vystihnout (takřka vymalovat) typickou Kafkovskou atmosféru. Ponurost, zmatení, strach, očekávání, úzkost, šílenství - to vše namixoval v dostatečné míře tak, že je divák po zhlédnutí náležitě a správně "vyžvejkán". Perkins byl dokonalou volbou pro nevinného leč uvědomělého třicátníka, který by i rád za svůj život bojoval, ale nemá s kým. Člověk získává pocit, že hlavním konfliktem je vlastně anonymita systému vs. nevinnost jednotlivce a psycho-nálada jenom více a více deptá. Místy nudný děj snad ani nelze filmům s knižní předlohou vytýkat. Co mě ale zklamalo, byl výbušný konec. Abych to uzavřel: Proces si nepustíte kdykoliv, ale když už se do něj trefíte tou správnou náladou, litovat nebudete... ()
Sigmund Freud má pěknou diskusi o nevraživosti způsobené "malými rozdíly". Nemluví však o opaku, tedy zda se (lidé) velkých rozdílů přitahují. V případě Wellese a Kafky to nejspíš platí - tedy v tomto směru, z Kafkovy strany ovšem sotva.... Tomu, co jsem napsal před rokem už moc nerozumím. Nicméně: Kafkovy příběhy jsou z Doupěte a z doby Před zákonem (možno chápat časově i místně). Z Kafkovy minoritní literatury (Deleuze) tady moc nezbývá. Chybí i "pražská" atmosféra, bez níž je rovněž nemyslitelná. Všechno je jakési nabubřelé, divoké, nadměrné, hlavní hrdina mluví různými dikcemi atd. Nejlepší by asi bylo hned od začátku filmu na Kafku zcela zapomenout. ()
Galerie (50)
Photo © StudioCanal
Reklama