Cizinec

Tento kousek se mi od Orsona Wellese zamlouval více než jeho dřívější počin Citizen Kane. Zásluhu na tom má jednak zvolené téma, které mi přijde zajímavější. Díky tomu se tu vytvořila určitá atmosféra, ve které se mi líbilo vidět opět Orsona Wellese jako hlavního herce a jeho režijní zručnost tu zůstala opět při starém. [8/10] (Haig, International, RKO) (Produkce: Sam Spiegel /// Scénář: Victor Trivas, Anthony Veiller, Decla Dunning /// Kamera: Russell Metty /// Hudba: Bronislau Kaper /// Nominace na Oscara: Victor Trivas (scénář)) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] (17.03.2010)

Keď sa pozrieme na rok vzniku, musíme Hustonovi (iné zdroje uvádzajú scenáristov troch a bez Hustona), Wellesovi a samozrejme Hitchovi v Notorious nechať, že bez časového odstupu zobrazili tému aktuálnu pre nasledujúce desaťročia. Netradičný noir, ktorý je zlovestný väčšinou svojich temných záberov v minime lokácií. Predvídateľnosť deja oživuje a napätie zvyšuje Kindlerov "trilerový" plán na to, ako von zo šlamastiky a jeho následné trhliny. Okrem ústrednej témy potrestania zločinov proti ľudskosti je Cudzinec smutným príbehom lásky a najzaujímavejšou postavou sa tak stáva milujúca, pochybujúca a nakoniec zradená Mary. Viem si predstaviť aj alternatívnu verziu, kedy by si Welles a Robinson vymenili svoje úlohy. Čo je pre mňa dôkazom toho, že dokázali zahrať kohokoľvek. (21.10.2015)

Štúdiová záležitosť. Ale bola to asi jediná cesta, ako mohol Welles presvedčiť produkciu komerčným úspechom. Vôbec sa teda nečudujem, že sám tento film nemal v láske. Ide o klasicky hitchcockovsky rozostavanú zápletku, ale Welles nie je Hitchcock. Dominoval vlastnou štýlotvorbou : osobitý orsonovský koncept s absolútne voľnými rukami, kamerové nájazdy, svetlá a tiene, charaktery postáv v kontraste, zamotanosť, ponurosť. Ak teda po 45-tich minútach začne The Stranger fungovať na báze stereotypu a keď pod povrchom nejestvuje jediný moment prekvapenia, výsledok nepoteší. Teda fanúšikov Orsona Wellesa, pre ostatných, ktorí majú radšej jednoduchšie trilery s veľmi prehľadnou kostrou rozprávania a prívetivých zápletiek s vyššou trpezlivosťou - slasť. (20.08.2014)

Jako thriller tenhle film Orsona Wellese funguje skutečně dobře, zručný režisér se pouští cestou, kterou nejšířeji prošlapal guru napětí Alfred Hitchcock. Welles, který sám ve filmu hraje, si vyhrál s kompozicemi záběrů, rozehrál rezonanci světla a stínů (stylové milostné scény coby pouhé siluety dvou lidských tváří, příchod profesora do ložnice, přičemž snímaná je pouze jeho žena na manželském loži a mužův zvětšující se stín...), exponoval skutečně dramatické finále ve věži místního kostela, trochu však podcenil námět - dobová poptávka po filmu o zlých nacistech je pochopitelná, ale povrchnost historického kontextu je trochu zarážející u tvůrce takového formátu - že je hledaný válečný zločinec fiktivní, pochopím, že se v roce 1946 usadí v USA a nikdo ho nepodezřívá, už méně, ale rozhovor se svým nacistickým soukmenovcem (dokonce v angličtině!), který ho přijede kontaktovat, se rozhodně mezi příliš autentické věci nezařadí... Orson Welles natočil dobrý film, Alfreda Hitchcocka však nepředčil... (24.10.2008)

Lehká naivita je v roce 46 sice odpustitelná, protináckovské téma je běžné a wellesova hra se stíny je věc pěkná, ale když chybí napětí, je to chyba. Především se ale film bere strašně vážně, nemá ani kufřík hromadného ničení, ani uranium v lahvích od vína, ani tajné zprávy v dortech. Hlavně, že má záběry z koncentráku... prostě ne. Navíc Colombovsky vlezlého Robinsona fakt nemusím. A Wellese taky ne. (05.10.2009)