V rytmu srdce

Priznám sa, že po tom čo som film videl na CSFD v TOP filmoch roku 2021 som mal očakávania oveľa vyššie. Originálny, francúzsky film síce nepoznám, takže som vôbec nevedel do čoho v prípade CODA idem a nakoniec som dostal síce fajn, ale predsa len trochu obyčajný, teenagersky feel-good movie pre celú rodinu aj s množstvom príbehových klišé. Prečo sa teda prikláňam k tomu vyššiemu hodnoteniu? Pretože narozdiel od ostatných podobných amerických feel-good snímkov, CODA ani raz neskĺzne do toho, aby ten film čoby len na minútu otravoval, má sympatické postavy, fajn hudbu a celkovo dokáže príjmemne, nesilene zahřát u srdčíka. Aj keď je to také to prvoplánové zahriatie, kde sa každému všetko zadarí na prvú dobrú (napríklad rozbehnutie samostatného biznisu s rybami sa tu udeje doslovne po dvoch strihoch, pritom predtým to dlhé roky postavám nešlo), aby to potešilo ako vašu mamičku, tak malú ségru, a dokonca i babičku. Neškodné, príjemné, so zasadením do nepočujúcej rodiny s reálne nepočujúcimi hercami, čo celé dianie dostatočne ozvláštňuje. Po scenáristickej stránke si to síce viem predstaviť o tisíc krát lepšie a omnoho viac sa venovať témam ako je napríklad zavíslosť celej rodiny na jednej počujúcej dcére, jej nútenie vstávať ráno o tretej, makať na lodi a potom ešte chodiť do školy, nevyriešené problémy rodičov a ich dobrovoľné vyčlenenie sa z miestnej komunity, čo prakticky ťahá celú rodinu dole a pod., ale to by ten film musel následne skĺznuť do oveľa serióznejšej nálady a o to tu nikomu nešlo. Takže vo výsledku fajn film, ale nečakať až príliš. CELKOVO: 7/10 (01.01.2022)

Poměrně věrný remake francouzské komedie Rodinka Belierových. Režisérka a scenáristka Siân Heder zejména víc rozpracovala vedlejší postavy a do rolí neslyšících vybrala herce, kteří sami neslyší, takže si můžeme užít výborného Troye Kotsura. Ten svým uvolněným projevem hodně přispívá k tomu, že scény ze života neslyšících působí autenticky. Ve skutečnosti autentičtěji než hlavní linie s Rubyinou pohádkově snadnou proměnou z ostýchavé outsiderky ve schopnou mladou zpěvačku. Bez trojice nestereotypních neslyšících postav by byla CODA jen další banální film o dospívání a cestě za (americkým) snem. Ústřední konflikt mezi rodinou a zpíváním není na dvě hodiny dost nosný a nevytváří velké napětí, protože tušíme, jak to všechno dopadne. Tvůrci kvůli zachování pohodové atmosféry sympatickým postavám nestavějí do cesty větší překážky. Naopak jim vše maximálně ulehčují. Ve škole Ruby zamilovaně pokukuje po spolužákovi. O pár scén později je zrovna s ním vybrána pro duet. Ruby si před přihlášením do sboru zpívala jen pro sebe. Přesto má od začátku vyškoleně znějící hlas. Podobně lehko mizí další potenciální komplikace. Rodina je při obchodování s rybami vykořisťována? Neva, začne ze dne na den podnikat na vlastní pěst. Ruby si nemůže dovolit platit další studium? Není problém, existuje přece stipendium. Klavíristka nezná píseň, kterou si Ruby vybrala? Určitě se včas objeví někdo, kdo ji zastoupí. Hlavně žádný stres. Rossiovi si jako nositelé výhradně pozitivních vlastností nezaslouží žádné velké trápení. Krom toho, že se živí rukama a neslyší, se o nich prakticky nic nedozvíme. Jako kdyby žili ve vakuu bez politiky, kultury či náboženství. Prostředí neslyšících příslušníků pracující třídy je jen plonkovou kulisou pro inspirativní příběh jedné teenagerky. Možná je ale stylistická opatrnost a podřízenost klišé účinným způsobem, jak širšímu publiku stravitelně představit život komunity, která se v médiích vyskytuje jenom vzácně. Každopádně, pokud CODA přes malou režijní invenci a minimální osobitost funguje, pak ne jako film o neslyšících (kteří představují jen stafáž v tuctovém příběhu slyšící protagonistky), ale jako dramedy, v níž je vše vypočítáno tak, aby to vyvolalo slzy nebo smích. 65% (31.03.2022)

Dokonalost. CODA není jen běžné drama, jak by se mohlo dle popisu a žánrového zařazení zdát, naopak jde o široce komplexní film, který obsahuje snad vše do puntíku tak, jak by mělo být. Dočkáme se trochu z rodinného dramatu, teenager high school love-story, humoru, ale stejně tak i drsného střetu reality slyšící dcery s životem neslyšící rodiny a jejich vzájemného (ne)pochopení. Chemie v rodině funguje excelentně, celý film je jednou strašně zábavný, jindy kontrastně neskutečně emotivní a ve finále dojde i na slzy. Ke konečné spokojenosti a plné pětihvězdné palbě z největší části ale přispívá jednoznačně Emilia Jones, která nejenže výborně hraje, ale hlavně je krásná, milá, její zpěv je čistý a bezchybný a dokáže chytit za srdce. Z nečekaného outsidera se vyklubalo jedno z největších překvápek v drama žánru a tohle mě uspokojí klidně i na další měsíce. (17.05.2022)

Vždy se mezi těmi „velkými“ filmy s oscarovými ambicemi objeví nějaká milá nezávislá vlaštovka, která potěší umělečtěji zaměřené publikum. Má výborně napsané dialogy, skvostné herecké výkony, příjemně černý humor, neplýtvá sentimentem. A hlavně vypráví o zcela obyčejných věcech. Tentokrát je takovým kusem CODA. Jeden z nejchválenějších nezávislých filmů poslední doby nezklamal. Každopádně k těm obyčejným věcem, no, máme tu totiž dospívání slyšící dívky Ruby v úplně neslyšící rodině, která na ni (logicky) dost spoléhá. Od rodinného rybářského byznysu až po lékařské prohlídky s ošemetnými sděleními doktora. Jenže Ruby má trochu jiné sny, protože si jejího pěveckého talentu všimne učitel hudby. A předloží před ni možnost dostat se na bostonskou konzervatoř. Takže tu máme očekávané dilema mezi vlastními touhami a závazky vůči rodině. Je to samozřejmě průhledné a postupně si přesně odškrtáváme jednotlivé položky z pomyslného seznamu á la trnitá a nijak objevná cesta za svým snem (ostatně trochu rychle vystřelí nahoru). Ruby čelí neustálým drobným bitvám v rodině, která ji mimo jiné opakovaně uvádí do rozpaků. I projevy náklonosti s jejími jednotlivými členy jsou kvůli jejich handicapu „zvláštní“, samotný humor však pramení z daných situací přirozeně. A ač to na první dojem vypadá jako kalkul, tvůrci k látce přistoupili s velkou pokorou. Emilia Jones vypadá, že znakovou řeč ovládá celý život. Každá emoce, kterou prožívá, uhodila hřebík na hlavičku. Skvělí jsou i Troy Kotsur a oscarová Marlee Matlin, která byla v Bohem zapomenutých dětech zjevením. Herci, kteří jsou oba ve skutečném životě neslyšící, odvádějí vynikající práci. Stejně jako temperamentní Eugenio Derbez, který pokud dostane slušný scénář, a ještě lepší dialogy, dokáže divy. Milý a čistý kus o hudbě a jinakosti. (07.01.2022)

„Choď.“ Doják roka. Je to o 10 minút dlhšie, než bolo nutné a neoriginálny, predvídateľný scenár je plný klišé. Lenže na poli feel good to valcuje. V druhej polovici sa nachádza tak veľa scén, z ktorých sa vám bude zastavovať srdce, až to nie je pekné. Svojím spôsobom nový Billy Elliot. Možno mi chýbalo, že nepotiahli dej viac dopredu. Nejaké veci sa stratili v preklade (blbé spolužiačky, romanca neromanca s rovesníkom, z ktorej v podstate nič nevyplýva, bratovo postavenie sa na vlastné nohy). Ako to bolo v nasledujúcich rokoch? Spomínate na krásnu bodku po rokoch z divadla z Billyho Elliota? Tu nič také nie je. Chýba to. Ale i tak sú to jasné 4*. Z hercov neviem, kto bol najlepší (keďže všetky postavy sú psychologicky kvalitne a uveriteľne spracované), ale asi jedinečný Eugenio Villalobos ako nezameniteľný učiteľ hudby. A k tomu skvelé You´re All I Need To Get By. (16.10.2021)