Velryba

Tak přesně tohle se vám, kluci, přihodí, když budete prcat chlapy a furt dokola číst tu Melvillovu přeceňovanou kudlankovsko - narkoleptickou sračku! Poslední vepřový týden Brandoráda Prasera je jedním z mála filmů houbičkového artisty Darrena, u jehož sledování neobrostete esotericko - psychodeliktickým mechem, a ani nemáte nutkavou potřebu v pravidelných intervalech zvracet pseudoyntelechtuálně nestravitelné kusy Schopenhauera nebo poťouchlé zbytky biblických metafor. Přisuzuji to zejména tomu, že mu autor vcelku solidní divadelní hry i scénáře nedal prostor příliš fetovat a projevovat obvyklou metadonovou „tvůrčí kreaturivitu“, a především veskrze dokonalé a až uhrančivě odpudivé kreaci samotného, dnes už i civilního keporkaka, Prasera, jehož jsem vždy považoval za skvělého kašpara, a je věčná škoda, že nezvládl přechod a vyžral se z mumijního fešáckého lumena skoro na porážkovou váhu hrdiny tohoto kusu. Ale aspoň na něj nemuseli patlat moc silikonu a role na tělo se pro něj zjevně pořád najde. Až mi bylo líto, že to pro podtržení té obskurní chrochtavé atmosféry nenatočili v 5D a projekce nepřenášela i otřesy sténajícího sedacího nábytku a pachy žluklého potu a tříselných mykóz. Jelikož neurazí ani samotný psychologicky solidně propracovaný příběh moderně náhle zbuznělého intelektuála, jehož religiózně rozpolcený klystýr pošel na anorexii, a on se na protest rozhodl užrat xmrti, přičemž kvůli neutuchajícímu životnímu optimismu nevidí, že je jeho homozanedbávaná dcera odporná charakterová mrdka, uberu pouze 1,5004243582 hvězdy za předchozí Darrenův audiovizuální terorismus a docela spokojeně se odeberu na posezení sežrat nějaký ten maxikyblík z Kentucky. (03.03.2023)

Kdo by od spojení A24 a Darrena Aronofskeho čekal takové drama? Ještě před pár měsíci asi nikdo. Výsledkem je ale nadstandartní umění, které v moderním filmu víceméně nemá obdoby. Na jednu stranu velmi citlivé, na druhou stranu depresivní, pochmurné, temné a až umělecky poetické drama a devastační srážka s realitou, při které se místy dělá až fyzicky špatně. Jestli byl Brendan Fraser vždy průměrný hlavní herec, tak zde je to čistě jeho one man show a životní role, na kterou se ode dneška bude vzpomínat a po které bude označován za „toho herce z The Whale“, protože takhle ikonická role se zapíše do dějin a bude oslavována ještě dlouhou dobu. Charakterově vymazlené, herecky perfektní a režisérsky mistrovské, zkrátka je vidět, že zde mají všichni dokonalý cit pro scénu a umí v rámci „obyčejného“ dramatu navodit i nečekaně intenzivní atmosféru a pocity napětí. Nevěřil jsem, že by The Whale mohla být až tak dobrým filmem, ale teď vím, že všechny nedávne ocenění a tituly má prostě právoplatně. (05.03.2023)

Mňa spotené vorvane ani teplé obžery nezvyknú dojať a nebolo tomu tak ani teraz. Každopádne Brendan si ide po oscara, takéto úlohy sú na to stvorené. Asi málokto vie, že postava Charlieho je mierne autobiografický od scenáristu Huntera, ktorý je gayom a rovnako tak sa prežieral. Takže nie je to celé Aronofského výmysel. Fraser si celkovo zaslúži za herecký výkon uznanie, postava, ktorú hrá, už ťažko. Nejaké vzťahové emócie sa ale podarilo veľmi dobre znázorniť, hoci sa jemne prechádza aj do teatrálnosti, čo môže byť spôsobené divadelnou predlohou. (23.02.2023)

Uvězněn ve svým bytě, uvězněn ve svým těle řešíc svoje trápení a problémy přežíráním. Po herecký stránce má film určitě co nabídnout. B. Frasera mám spojenýho spíš s komediálními rolemi. V nějaký vážnější roli jsem ho neviděl. Tento film budiž důkazem toho, že umí zahrát i vážnou roli. Ani herci ve vedlejších rolích nezahráli špatně ale film v podstatě stojí a padá na výkonu B. Frasera. Ten se svý role zhostil na výbornou a jde bezesporu o jeho životní roli. Navíc to musela být fuška nosit těžkej protetickej oblek několik hodin denně. Ale ani 5ti hvězdičkovej výkon Frasera nezachrání to, že dějově to nebylo až tak silný a emotivní jak jsem čekal. Očekával jsem totiž drama, který diváka emočně vyždíme. To se ale nestalo. Lepší 3 hvězdy. (03.03.2023)