Velryba

Kdo by od spojení A24 a Darrena Aronofskeho čekal takové drama? Ještě před pár měsíci asi nikdo. Výsledkem je ale nadstandartní umění, které v moderním filmu víceméně nemá obdoby. Na jednu stranu velmi citlivé, na druhou stranu depresivní, pochmurné, temné a až umělecky poetické drama a devastační srážka s realitou, při které se místy dělá až fyzicky špatně. Jestli byl Brendan Fraser vždy průměrný hlavní herec, tak zde je to čistě jeho one man show a životní role, na kterou se ode dneška bude vzpomínat a po které bude označován za „toho herce z The Whale“, protože takhle ikonická role se zapíše do dějin a bude oslavována ještě dlouhou dobu. Charakterově vymazlené, herecky perfektní a režisérsky mistrovské, zkrátka je vidět, že zde mají všichni dokonalý cit pro scénu a umí v rámci „obyčejného“ dramatu navodit i nečekaně intenzivní atmosféru a pocity napětí. Nevěřil jsem, že by The Whale mohla být až tak dobrým filmem, ale teď vím, že všechny nedávne ocenění a tituly má prostě právoplatně. (05.03.2023)

Víra, selhání, otázky viny či sexuality, přijetí sebe samého… Hollywood prostě comebacky miluje. Zatažené rolety, propocený gauč, pizza za dveřmi, černé okénko při on-line kurzech. Svou jedinou kamarádku (a zároveň zdravotní sestru) neposlechne. Vymlouvá se na zdravotní pojištění. Oba si ovšem uvědomují, že další kyblík kuřecích křidélek v kombinaci s obří nadváhou na hranici tří set kil může být Charlieho poslední. V sebedestruktivní životní etapě chce vysokoškolský lektor jediné: napravit jedno ze svých klíčových selhání. Už dávno totiž z Charlieho života vypadla (nyní) dospívající dcera Ellie plná nenávisti. Nasupená puberťačka je v jeho očích (jen) poraněné mládě, které potřebuje zachránit a ukázat své lidské kvality. A nebude jediná. V jeho samotářském tmavém kutlochu se vystřídá víc takových duší. Nicméně právě dialogy s dcerou jsou afektované a místy neautentické. Přepálené emoce, které se z nich měly vytěžit, na mě nepůsobily. A asi mi to celé vadilo víc než tlačení na city, za mě byla totiž hranice patosu pořád docela snesitelná. Darren Aronofsky znovu pracuje s tématy sebedestrukce či odcizení (a opět nechybí motiv náboženství) a následně i s jistou formou vykoupení. Samozřejmě se mluví a mluvit bude zejména o Brendanu Fraserovi, který splynul s rolí a s vrstvou tuku (maskéři velký palec nahoru) natolik, že o autentičnosti postavy nikdo pochybovat nebude. Ty jeho oči, to jeho zdůrazňování kladů, ty jeho grimasy při bolestech na hrudi… naopak oscarovou nominaci pro Hong Chau úplně nechápu. Aronofského kousky Requiem za sen, Wrestler či Černá labuť byly víc vtahující, komplexnější a dospělejší. Přesto mi tohle vypocené drama sedlo. (13.03.2023)

Nevím, do jaké míry se filmové zpracování podobá tomu divadelnímu (předpokládám, že hodně, když scénář sepsal autor divadelní hry), každopádně rukopis Aronofskyho z toho vůbec necítím. Spíše jsem měl pocit, že Aronofsky do toho šel proto, aby si mohl natočit něco menšího, co by do budoucna ujistilo všechny studia, že mu můžou svěřit větší projekty, aniž by se báli, že na tom prodělají majlant. Brendan Fraser působil sebevědomě a velmi lidsky, zatímco Sadie Sink si prostě zahrála Max ze Stranger Things. Kdo ví, jestli se dokáže zbavit tohohle hereckého prokletí. Její postava jednala naprosto iracionálně, což mi hrozně lezlo na nervy. (22.02.2023)

[65%] Neměl jsem od tohoto filmu přehnaná očekávání, nějak jsem se do něj ani nehrnul, ale jednoho odpoledne jsem si řekl, že se na to nakonec vrhnu! No a jak se mi celkově snímek líbil? A jaké jsem měl při něm emoce? No, nevím jak to přesně popsat, film je určitě dobrý, ale nějak hluboko do duše mě rozhodně nezasáhl. Brendan Fraser je ale zde určitě výborný, takže si pochvalu zaslouží právem – vlastně celý film byl postaven na něm a jeho ústřední postavě. Takže jisté konkrétní scény a detaily, jak žije nesnadným životem ve svém bytě, jak se obtížně pohybuje a stravuje – to vše bylo dobré. Další postavy už mě tolik nebavily, včetně té jeho filmové dcery, kterou zde hrála Sadie Sink. Jako jasně, ten vztah mezi ní a jejím tátou, kterého prakticky neznala, byl mizerný – dá se to pochopit, ale ve mně to nic moc nevyvolalo. Třeba ještě ta postava Liz mi přišla ještě v pohodě. Thomas mě třeba už vůbec nebavil. A když se dere film do toho úchvatného finále, tak jisté napětí jsem už cítil, jenže emoce zůstali někde na půli plynu a pak snímek skončil. No, asi to popisuju moc kriticky, mě to celé docela bavilo, ale vyloženě jsem se z toho na zadek neposadil. Na to mi to přišlo moc obyčejné a nevýrazné. Ale to 1 vidění nelituji, Fraser zvládl tuto roli na výbornou, takže asi tak. (08.03.2023)

Být tohle syrová poslední zpověď ztracené lidské existence bez příkras a všelijakých oslích můstků, byla by to absolutní pecka. To by The Whale ovšem nesměl točit mistr alegorií/jinotajů Aronofsky, který nekompromisní depku kombinuje s náboženskými motivy, artovou literaturou, prapodivnými lidskými existencemi které by tam nemusely vůbec být a už jsem jenom čekal, kdy se tam objeví paralelní vesmíry a jiné dimenze. Dvě hvězdy za fenomenálního Frasera a momenty, kdy je ten film přesně v takové ucelené žánrové kompozici, jak by měl být celou stopáž a ne pouze v pár fragmentech. (27.02.2023)