Velryba

Po kritiky nepříliš dobře přijatém filmu matka! a dlouhých pěti letech je mistr tíživých a depresivních dramat zpět a je díky (jeho tematicky oblíbenému) Bohu stále ve formě. V rámci Aronofského filmografie se Velryba svým na režisérovy poměry poněkud umírněným pojetím blíží asi nejvíce Wrestlerovi, protože též vypráví o trpkém životě muže na pokraji sil, který má problematický vztah s dcerou. Co do námětu, není Velryba ve své podstatě nijak komplexním filmem, mísí však v sobě zajímavé motivy a momenty, které nenechají diváka netečným s děním na plátně. Lví podíl na tom všem má samozřejmě (vzhledem k těžkému obleku doslova) dechberoucí výkon Brendana Frasera, k němuž jsem měl sice vždy výhrady, avšak v roli Charlieho dokázal své herecké kvality na výbornou. Věrně mu sekundovaly všechny vedlejší postavy v podání Sadie Sink, Hong Chau, ale i Ty Simpkinse a Samanthy Morton. I když se film držel (nejen díky Charlieho gravitaci) dost při zemi (či Zemi?), našlo se v něm nejedno místo, v němž Aranofsky pokukoval po svém oblíbeném Stvořiteli, ale nijak podbízivě či bezúčelně. Velryba je místy možná podobně jako Charlie naivní a přehnaně pozitivní, zároveň ale dokáže autentickým a nijak agresivně plačtivým způsobem předat poselství o tom, že lidé mohou být úžasní, pokud mají oporu a jsou k sobě upřímní. (09.03.2023)

// Můj love/hate vztah s Aronofskym pokračuje, tentokrát je to teda spíš tak na půl cesty. Námět jako obvykle skvělej, pár silnějších momentů, jakmile to ale skončí (přičemž poslední záběr je esencí všeho, co jsem nenáviděl na Fontáně, brrr...) a člověk se nad tím trochu zamyslí, začne se to rozpadat jako vychtěná umělá slzopudící kaše, ve které je všechno tlačené tak strašně na sílu, až to bolí. Řemeslně je to cajk, na víc jak 6/10 se ale nevytáhnu. (09.04.2023)

Divadelná hra prevedená na filmové plátno len aby dokázala to, že môže fungovať aj vo filmovej forme. Nič proti tomu, len aj tie metafory mi pripadali divadelné a samozrejme aj literárne. Ono aj ten tanier s jedlom za oknom pôsobil tak, že ho Hunter použil už v predlohe. Veľryba pôsobí akademicky, ale nemyslím tým "Miramax" spôsobom, ale že nad jeho významami sa budú zamýšľať najmä ľudia z akademickej obce a buď si povedia, že Arronofsky nakrútil už tisíckrát predvedené na doskách, alebo že šikovne pracuje s predlohou a presne toto dnešný CGI Hollywood potrebuje, využívať masky a triky pre potreby silného ľudského príbehu. (17.03.2024)

Veľryba je slušná intímna výpoveď o jednom nešťastnom človeku. Film, ktorý vyvoláva rôzne pocity. Skôr ľútosť, ako zhnusenie. A ešte hnev, že sa Charlie vzdal a nedokázal čeliť svojim démonom. A smútok, že v najdôležitejšej chvíli myslel na seba .. kde vtedy zostala Ellie? No a vďaku .. za ľudí ako bola Liz. Na Darrena celkom obyčajný film, nič netreba čítať medzi riadkami. Škoda toho patetického záveru. (14.03.2023)

Být tohle syrová poslední zpověď ztracené lidské existence bez příkras a všelijakých oslích můstků, byla by to absolutní pecka. To by The Whale ovšem nesměl točit mistr alegorií/jinotajů Aronofsky, který nekompromisní depku kombinuje s náboženskými motivy, artovou literaturou, prapodivnými lidskými existencemi které by tam nemusely vůbec být a už jsem jenom čekal, kdy se tam objeví paralelní vesmíry a jiné dimenze. Dvě hvězdy za fenomenálního Frasera a momenty, kdy je ten film přesně v takové ucelené žánrové kompozici, jak by měl být celou stopáž a ne pouze v pár fragmentech. (27.02.2023)