Con Air

Už jenom úvodní nájezd na známé to logo producentské továrny na prachy Jerryho Bruckheimera vhání husí kůži. Popcornově démonická podívaná (co chutná i počtvrté, popáté…), které nechybí spád a černý humor, dokonale propracované akční sekvence (střet národní gardy a trestanců v poušti) a v neposlední řadě herecký ansámbl, který snímku může leckdo závidět. Hvězdy nezávislých produkcí v prachama naduté akční podívané? No, není to paráda? Sice chybí pevnější režijní vedení jako v případě Skály, ale mám tak trochu strach, že obdobné akční pecky (Smrtonosné pasti, Tváří v tvář, kousky Michaela Manna) patřily výhradně letům minulým a jen tak někdo ze současných akčních specialistů se k nim zdaleka nepřiblíží. Akční žánr dneška (2006) prezentují nadrealistické, pitomě sestříhané a úsměvné exhibice, ve kterých se každý tváří jako největší bourák a scénáristům hodně ujíždí rukopis od logiky. Zároveň škoda talentovaného Simona Westa, který poctivou akční zábavu vyměnil za bezduchou Laru a na své začátky zatím ani zdaleka nenavázal. Nadprůměrný skvost, v závěru samozřejmě už hodně přitažený za vlasy. (26.10.2006)

I když hodnocení starších filmů měnívám po opětovném shlédnutí poměrně často, nestává se, abych počet hvězdiček navyšoval. U Con Air učiním výjimku. Nejde o nejlepší akční snímek 90. let, ale o ideální příklad, na kterém se dají popsat všechny klady i zápory příslušné žánrové produkce amerických studií v 90. letech. V tom filmu najdete všechna myslitelná klišé, která se v akční produkci devadesátek používala, všechny pokleslosti a naivity seřazené úhledně vedle sebe, ale zároveň pochopíte, v čem spočívalo jejich kouzlo. Velkorysá a vysoce profesionální produkce, využívání kvalitních charakterních herců, profesionální režie se setkává s toporností rádoby hvězd, scénáristickými kotrmelci a přitroublými scénami. Nicolas Cage se svým zoufale omezeným hereckým rejstříkem tady nechtěně dosahuje podobného výsledku jako Bruce Willis, který je přitom herecky o několik levelů výš. Cageova nemohoucnost prostě baví stejně jako Wilisův nadhled. V případě Con Air bych nemluvil o vysoké kvalitě, ale o slušné zábavnosti. Celkový dojem: 55 %. S odstupem let si lze vychutnat padoušství Johna Malkoviche a neodolatelnou miniaturu masového zabijáka Steva Buscemiho. (02.03.2020)

I po letech s přehledem nejsarkastičtější bruckheimerovka s šíleným a vlasatým Cagem. Tehdy mu obě tyhle výstřednosti ještě "sedly" a Simon West pod Jerryho taktovkou div nevypustil duši, aby naservíroval vynikající akčňák se super hláškami, over-the-top kaskadérským festivalem a geniálně obsazenou rotou záporáků. Zpětně si člověk říká, jak to mohlo k čertu fungovat, ale díky bohu za to. (31.07.2007)

Kupa efektů, klišé, hlášek a všeho dalšího, co prvoplánovitě působí na diváka s úmyslem jasně ho soustředit na příběh, směřovat ho tím nejpřímějším směrem a v konečném důsledku mu pomoci k dokonalému uvolnění a relaxaci. Film jsem shltnul jedním dechem, poté jsem jsem se za to skoro styděl. Nedělám to rád, ale vzhledem k tomu, že tu zemřelo víc hodných než zlých (alespoň doufám) a jeden (Zrovna ten nejsympatičtější ze všech!) ze škaredých vrahů z toho vyšel bez úhony a ještě přišel k pěkným penězům, musím dát hvězdiček pět. (25.10.2004)

50% - Vezměte úžasné herce, schopné lidi přes vizuální triky, vymyslete pár drsňácky vtipných momentů (padající černoch), hodně drsňácky krutých momentů, aby to aspoň kontrastovalo, a pak z odpadkového koše vytáhněte ubohý scénář s nepřesvědčivým hlavním hrdinou, přidejte k tomu hroznou, ale opravdu mizernou hudbu, za kterou by se styděl kdejaký televizní akční seriál o bourajících autech pro hluchoněmé... A máte Con Air -film plný velkých kontrastů. (02.07.2006)