Wonka

Z úvodních minut jsem měl hrůzu a to ne tak kvůli tomu, že jsem byl na dabované verzi a došlo mi to až později (ale vzhledem k tomu, že je to rodinný film a v sále bylo hodně rodin si říkám, že narazit na originál bude asi oříšek? Rád bych tomu věřil, teď si připadám trochu jako debil), ani ne kvůli tomu, že se tam zpívalo (na to jsem se poctivě připravoval celý týden), ale hlavně kvůli tomu, jak ta muzikálová scéna vypadala. Čekal jsem tedy vrcholně otravný kýč, který ještě celý přetrpím v češtině, když už jsem na tom byl v lokálním kině a ne klubovém. Dabing do hodnocení ale nepatří a naštěstí jsem si na něj brzo zvykl. Mimo něj se mi ale krásně postupně otevírala Kingova (Paulova, ne tamtoho) genialita, jelikož tak dokonale filmařsky propracovaný současný film jsem neviděl ani nepamatuji. Obrovská salva kreativity, geniální filmařiny, chytrého vypointování veškerých dějů i motivů (postupně tloustnoucí polda, variace motivů zpočátku a ke konci, jako např. dvojité "ehm" nebo tvorba týmu uvězněných proradnými hoteliéry skrze postupně se rozsvěcující okna x scéna v holubníku a využití všech oken v něm) a těch je tady popravdě tolik, že jsem je sotva stihl naráz vstřebat a musel bych si je při promítání psát, abych na nic nezapomněl. Je ale příjemné vidět, jak moc King ví co dělá a příběh Willyho Wonky si sice pojal naprosto po svém a vytvořil alternativní verzi, ale zároveň se dá pospojovat tak, aby seděl na verzi Burtonovu - ač to není záměr, ale King se tomu nebrání. Muzikálová čísla jsou plná vtipných detailů, kterými (a hláškami obzvlášť) je film až přeplněný a to hlavně pro fandy Mighty Boosh, což je britcom, na kterém King s Farnabym pracovali a je vidět, že v nich z něj mnohé zůstalo. Vždyť se tu objevuje i Rich Fulcher ve větší roli a dokonce takové, která k němu naprosto přesně sedí! Cítil se v ní jako doma, jelikož tak trochu hrál sám sebe, užíval si to a bylo to na něm vidět, stejně jako na ostatních. A skrytých vtipů je zde taky nespočet - jako jeden příklad za všechny bohatě stačí, že vysoký Hugh Grant hraje umpalumpu, který je menší než ostatní jeho druhu. A výstavba filmařské stránky je kapitolou sama o sobě a klidně bych mohl rozsáhle básnit jen o ní, jak pečlivě má vystavěné záběry (díry v kanálu) či celé scény (domlouvání plánu Wonkova útěku), jak dokáže neustále překvapovat, vrstvit dějové linky a postupně je ukončovat a funkčně vkládat do celku, jak krásně si hraje s barevným laděním scén a synchronizací, jak hravě a neokoukaně umí variovat již viděné scény (což už jsem naznačoval výše), jak si hraje se světlem nebo jak promyšleně a svým způsobem napínavě dokáže podat třeba scénu, kde se poprvé objeví umpalumpa. Krása na to pohledět, jak se vše snoubí dokonale dohromady a jak je tu jen naprosté minimum hluchých míst, která snad nemá ani smysl jmenovat. Dokonce mě bavila většina muzikálových čísel, kterých naštěstí nebylo tolik a bohužel nebyly tak chytlavé jako u Burtona, ale třeba ta pracovní je geniální choreografií, kreativitou, vtipem, melodií i textem a stejně to tak platí i u většiny ostatních. A v závěru to i funkčně dojme, sice už skoro na hranici sentimentu, ale pořád z větší části přirozeně. Ono ale taky uzavření dvou zásadních dějových linií nemohlo dopadnout jinak, takže sice mohly být kratší o pár vteřin, ale i tak jsou správně úderné a rozdíl v tom moc není. Popravdě jsem od toho čekal průser i přes slušné hodnocení, Paul King po Mighty Boosh nikdy nebyl tak kreativní a ačkoli v sobě měl hodně, chybělo mu tam vše ostatní, co mu dodával zbytek "boosháků" (a bohužel to nejvíc platí o druhém Paddingtonovi), ale tady se snad konečně našel a snad takhle kvalitně bude pokračovat i nadále, jelikož by svět měl dalšího nástupce Burtona či Jeuneta, který je od Wonky na svém vrcholu a snad na něm ještě dlouho vydrží. (Modřanský biograf, Praha) Slabých 5* (07.01.2024) (méně) (více)