Kabinet doktora Caligariho

Asi ještě nejsem takový labužník, abych uměl vychutnat nestrávitelné a "pošmáknout" si nad vším, co má skvělé ohlasy a dobře vypadá. Kdybych měl být objektivní, hodnotím jasným odpadem a budu mít v ústech nechuť alespoň hodinu. Proto.. nebudu hodnotit a za nějaký čas se na to podívám znovu s tím, co mohu a nemohu očekávat. Kulisy jsou sice velkolepé a celá struktura filmů je na svojí dobu nadčasová, ale i to někdy prostě nestačí. Dalo by se říct, že tohle je předchůdce noir filmu, který vznikl z německého expresionismu. _ Ok, tak teda nakonec za tři hvězdičky. (22.06.2008)

Praotec všech filmových zvratů, vizuálně jeden z nejoriginálnějších snímků vůbec, základní kámen filmového horroru a nejlepší německý počin všech dob. Nemyslíte, že by to na pět hvězd mohlo s přehledem stačit i navzdory poněkud pozvolnějšímu rozjezdu, aniž by se muselo jakkoli přihlížet k tomu, že jde o jednu z nejzásadnějších světových klasik? PS: Viděl jsem zde avizovanou delší verzi, ale určitě si minimálně pro porovnání seženu i tu ani ne hodinovou. (16.03.2008)

Film, který propojil výtvarné umění s námětem hororu. Scénář k filmu napsali Carl Mayer a Hans Janowitz, který částečně čerpá z jejich autobiografických vzpomínek z psychiatrických ústavů. Na tomto brilantně zdařilém filmu, mimo jiné spolupracovali expresionistickým stylem i moderní malíři a výtvarníci poválečného Německa. Pozadí kulis přímo na ploše bylo pomalováno hodně potemněle, pouliční lucerny ponuře stavěné ve stínu chmurně podivných fasád dokreslovali atmosféru. Pro představu charakteru zvláštního děsu je César i dr. Caligari přesvědčivě fascinující, strnule němá a šílená gesta přidávají filmu na dramatičnosti v jemných nuancích filmové hrůzy. Postava náměsíčníka Cesare, kterou ztvárnil famózní Conrad Veidt a jeho křídová tvář je 100% dokonalá. Film je originální na dobu, kdy byl natočen. Sice němý, ale děsí, ale byl to zážitek, na který se nezapomíná. (24.11.2007)

Du musst Caligari werden. Německý bazar bizarností, jehož iluzorní cejch šílenství dal světu zásadní přelom v dějinách kinematografie. V kontrastu s historickým významem tohoto mezníku snad nikoho nepřekvapuje, že mamutí vliv "postcaligariovské" tendence pociťujeme do dnešních dnů, speciálně v osobě líbivě morbidního Tima Burtona. Zvrácený, ambiciózní, stísňující, nastavující nelichotivé zrcadlo realitě - tj. Kabinet doktora Caligariho. (12.09.2008)

Jeden z mála oficiálně respektovaných filmů, který si svou pozici zasloužil. Pokud bych měla jmenovat jediný film, který je synonymem pro to všechno dokonalé, co v člověku může film vzbudit, všechny ty odpovědi na otázky, proč se filmem nadále zabývat a inspirovat se jím, pak je to Caligari. A vnímavý divák se pak samozřejmě Caligarim musí stát na vlastní kůži. _ V našich kinech uváděno s podtitulem Sen chorého mozku. (16.03.2012)