Děti železnice

Přesně ten typ filmu, jaký jsem potřebovala. Pohladil po duši, a dal naději, že naděje umírá poslední. Tam, kde "pánbíček" (či kdokoliv - cokoliv) přivřel dveře, pootevřel okénko (někdy doslova). Zdánlivě malé, nenápadné náhody vyústily ve velké věci. Dobrý člověk ještě žije, a tady jich bylo hned několik. Musím přiznat, že mi občas zvlhlo očko, na konci filmu i obě (a pořádně). Jak tak píšu tento komentář, a ve vzpomínkách vplouvám zpět ke trati, musím přeci jen přidat tu pátou hvězdičku (ačkoliv po prvotním váhání mezi 4 a 5 byly původně uděleny "jen" 4). Jako bych slyšela z dálky syčet parní mašinku... A toužím po péči dr. Forresta. :-) Ani bych u ní nemusela být nutně nemocná. :-D  /"Virtuální retro kino" Willyho Kufalta/ (08.10.2023)

Už od úvodu s poletující holubičkou poetická podívaná pro děti a mládež o přestěhovaní matky se třemi dětmi z bohatého mětského domu se všemi vymoženostmi (mimochodem, hezké zvonky pro služebnictvo.:D)  na venkov, kde jsou ale samí hodní lidé, kteří se k ním chovají hezky. Děti každému vždycky uvědoměle pomůžou, doktor se pokaždé postará a ještě rozdělí dětem role, běžec se po úraze omlouvá, pokud by omdlel,  služka nezapomene před odchodem domů schovat jídlo v kredenci. Tenhle film je maximálně idylický, ale ten pohled na barevný venkov, lidskou dobrotu, staré časy a distingované anglikánství má svoje kouzlo a dostane diváka do hezkého světa. Nejvíce jsem si oblíbil železničáře Perkse, který je přesně takovou elegantní roztomilou distingovanou komediální dobrosrdečnou postavičkou a během filmu jsem ho taky začal mít rád jako vlastního strýce (:D). (12.10.2023)

Chvíli mi to trvalo, než jsem se dokázala naladit, kdyby ty děti byly menší (ve smyslu mladší), určitě by to na mě fungovalo víc... Nicméně příběh sourozenců, kteří se na chvíli ocitnou bez otce a zůstanou pouze s matkou, mě postupně vtáhnul a nepustil, k tomu tedy ta hlavní myšlenka - pomáhat, být laskavý, zachraňovat - je moc hezká a určitě i nadčasová, zejména v dětském světě má své důležité místo.. (07.10.2023)

No, nechybělo málo a čtvrtá hvězdička by nebyla. Je to sice rodinný film, já to beru, ale na mě těch příjemných lidiček, naprosto bezchybných dětí, které vždycky každému okamžitě pomůžou a přehnané idylky bylo až moc. Nic bych proti tomu neměl, kdyby tu takové nebyly všechny postavy a kdyby tu i ta dějová linie se zatčením měla výraznější řešení. A ne, jeden chlap na schodech, který se tam pak už neobjeví a výpravčí Perks mi nestačí. Já ale měl podobný problém i u (druhé půlky) Vodních dětí, která taky byla přehnaně idylická, ačkoli tam mi spíš vadilo, že je příliš infantilní. Tak jako tak se to ale vyrovná, protože zatímco u Vodních dětí mi dojmy zachránila první půlka, tady to byl fakt, že mě to celou dobu bavilo sledovat, nebylo zde scény, která by mi vadila (jen detaily v nich ano) a příjemný pocit jsem z toho nakonec měl, takže... proč ne, účel to splnilo, takže ty čtyři hvězdy nakonec rád dám. A taky na tom má podíl fakt, že mám rád prostředí anglických vesniček. Slabé 4* (06.10.2023)

Citové vydieranie + a k tomu snáď i sentimentálny gýč = Britská, limonádová, classická rozprávočka: Železničné deti, no i napriek tomuto malému "handicapu", som sa vskutku tentoraz nechal celkom rád i »obmäkčiť« [aspoň som na chvíľu zabudol i na svoje starosti], nakoľko britský režisér Lionel Jeffries, veľmi správne odhadol, kde všade mal vlastne [nielen] u mňa hľadať slabé miesta... •  V prvom rade ma naprosto uhraničila predstaviteľka Roberty "Bobbie" Waterburyovej v podaní britskej herečky: Jennifer Ann „Jenny“ Agutterovej, a až vari následne potom konečne prichádzalo na rad i všetko ostatné, čo k tomu automaticky prislúchalo; skrátka, jej obsadenie bolo alfou a omegou, zároveň! • Titul by sa dal možno dokonca zhrnúť i v jednej [rozvinutejšej] vete: „Zmena prostredia z mesta na vidiek, súrodencom [Bobbie, Phyl a Petrovi], kompletne zmení ich doterajší charakter života, keď postupne začnú vykonávať veľmi dobré skutky”, čo bolo v podstate i ústredným motívom tohto sympatického titulu. • Scenár síce častejšie vyzeral až príliš zjednodušene ["predvídateľne"], za to ale priam vynikala vizuálna stránka, ako miestami vystrihnutá z Čarodejníka z krajiny Oz, alebo mám reálneho zdania, že i pomerne dosť magická hudba, diktovala samotný rytmus? Počin na mňa občasne pôsobil i priveľmi „snovým dojmom”, čo ešte povedzme podtrhovali i samy od seba hýbajúce sa stromy, kedy som sa zase pre zmenu cítil, ako vo fantazijnom svete, čo je v spoločnej kombinácii niečo zrovna na tento spôsob = dobrej voľby pre potenciálneho diváka. • Ak vám dajme tomu neprekážajú „úvodné varovania”, tak snímka je pre vás ako stvorenou; proste [aspoňže] jedna projekcia podľa mňa vôbec nikomu zásadne neublíži, pretože práve vtedy divák jednoznačne príde na úplne iné myšlienky, to vám rozhodne zaručujem! Palec nahor! (07.10.2023)