Pojistka smrti

Noirová kvalita s výborným a výborně zahraným hlavním (anti)hrdinou, napínavá od samého začátku do samého konce a navíc s perfektní Rózsovou hudbou. Ještě více než společné scény Freda MacMurraye a nekompromisní femme fatale Barbary Stanwyck se mi líbily konfrontace s vyšetřovatelským buldokem Keyesem. Zajímala by mě nechandlerovská knižní předloha, kterou bych s velmi chandlerovským filmem rád porovnal. (02.12.2014)

Nebýt noirové stylizace, film díky znamenitě napsaným vedlejším figurkám krásně funguje jako černá komedie. Místy mi vlastně bylo líto, že jí není. Ústřední zločin působí po letech jako parodie „dokonalé vraždy“. Jen pár zločinných nápadů v historii filmových mordů bylo méně prozíravých, než představit tvář vraha celému vlakovému vagonu. Akt vraždy ke štěstí scénáře slouží pouze jako spouštěč pochyb a výčitek, které protagonistu zaženou do kouta. Z postu zručně zrežírovaného noiru bez jediné přebytečné scény povyšuje v mých očích Pojistku smrti do noirové síně slávy především sebevědomě přímočará Barbara Stanwyck. Její femme fatale ztělesňuje snad všechna nebezpečí svůdných stvoření ženského pohlaví. Ona do děje vnáší prvek zločinu a celá vražda se pak „odehraje" v její tváři. Je sice krásná, ale nepraktická (v domácnosti závislá na služebné), nebezpečně samostatná a mazanější než muži, jež jsou pouze jejími nástroji a které svádí se stejnou samozřejmostí, s jakou si zapaluje cigaretu. Nehodí se do rolí, které ženám ve společnosti přísluší, za což musí být potrestána. Zatímco osamocený McMurray chce jen ženskou, ona se chce vymanit z manželství, něco na tom trhnout a dál si jít cestou, kterou si sama zvolí. Muž se domnívá, že si plní svůj sen, zatímco ve skutečnosti pomáhá s realizací snu své partnerky. Možná cynické, snad trochu výstižné, jistě poněkud paranoidní. Finále filmu je definitivním popřením smysluplnosti (a právoplatnosti) ženské emancipaci. Je to začátek a zároveň konec jednoho krásného přátelství. Dojemné vyjádření respektu a soucitu muže muži, který odolal ženě. Jakoby v dané chvíli nemělo nic na světe větší váhu. 90% (22.06.2010)

Ten plán byl „příliš dokonalej“, než aby mohl skutečně vyjít. Příběh nejen o tom, že s pojišťováky, zvlášť když jedním z nich je protřelý Edward G.Robinson, je neradno si zahrávat (čti ojebávat je) a to ani v případě, že jste jedním z nich. Stejně jako faktu, za vším hledej (osudovou) ženu. V neposlední řadě je Double indemnity příběhem o tom, jak jsme my chlapi, vámi ženami, (pomocí „primitivních donucovacích prostředků“) lehce (z)manipulovatelní :-) Pokud máte rádi žánr krimi-noir, nemůžete (přestože vrchol žánru je (pro mě) jinde) šlápnout touto volbou rozhodně vedle. A Byť je vám vám od samotného počátku zcela jasné, jak to vše (nevyhnutě) dopadne, nic to neubírá na (vašem) zážitku, protože zde nejde o to, JAK to dopadne, ale JAKÝM způsobem se k tomu snímek (B. Wilder) dobere. P.s. co se týče samotného konce, myslím, netřeba jakéhokoliv komentáře. B. Wilder, nám chlapům, jednoduše moc dobře rozumí a vidí (téměř) až do duše. 90% Zajímavý (trefný) komentář (pro mě): uživ. Gilmour93 (25.06.2012)

Podľahnúť ilúzii dokonalého zločinu je síce pre niektorých lákavé, ale lož máva krátke nohy, nieto zločin. Precízne postavený poistný podvod sa odrazu rúca pod ťarchou nových okolností. V klasickom noir môžete takisto podľahnúť ilúzii dokonalého filmu. V tomto prípade sa ilúzia mení na fakt a vydrží až do konca. Ale to som si už u Billyho Wildera zvykol, že jeho filmy nemajú chybu. (12.06.2009)

Wilder uměl. Sice Double Indemnity není tak výjimečný a nadčasový film jako třeba Sunset Blv., ale rozhodně stojí za vidění. Dnes ten kriminální příběh nezaujme na 100%, asi proto, že průměrný díl Columba obsahuje stejně chytrou zápletku. Ale kvality filmu jsou stále funkční. Je to napínavé a nejsme si jistí, co bude dál. A to je u kriminálky důležité. (27.06.2010)