Ztracený víkend

Skvělé drama, které by se bezpochyby mohlo stejně dobře stát divadelní hrou. Příběh neúspěšného spisovatele, který propadl alkoholu a snaží se vymanit ze začarovaného kruhu, je podán až na pár drobných výkyvů velmi realisticky a bez zbytečného sentimentu a přikrášlování, ke kterému moralizování nad osudem nešťastníka bezpochyby láká. Co se týče zjednodušování a zidealizování, tak je nutné přihlédnout k roku výroby. Wilder tehdy nebyl ještě v takové pozici, aby si mohl dovolit sestoupit až na samou dřeň a rovněž dost pochybuji, že ho něco takového vůbec napadlo, či o to měl sebemenší zájem. I tak stlačil tyto dvě věci prakticky na minimum. Opakuji se, ale v rámci přihlédnutí k dobovým konvencím a náladě konzervativní americké společnosti, notabene poválečné protože film měl premiéru 16. září 1945, je vše prakticky na jedničku. Herci mají výborné vedení a podávají skvělé výkony, časová neutralita a anonymita velkoměsta snímek dokonale konzervuje i pro příští generace a Billy nám servíruje výtečně zrežírovaný scénář. Snad jen toho netopýra, který evokuje vzpomínky na Netvora z Černé laguny (svou technickou kvalitou a jeho markantním nástupem na scénu), si mohl v deliriu odpustit. (15.01.2005)

Tak toto bolo až hrôzostrašné zobrazenie človeka ovládaného alkoholom. V niektorých momentoch (nočná scéna v liečebni) mi prišlo špatne. Nejeden krát sa mi hrdinovo skľučujúce trápenie dostávalo pod kožu. Vďaka tomuto realistickému a ponurnému pohľadu na tento sociálny neduh i hereckému výkonu Raya Milland musím hodnotiť Stratený víkend ako jeden z najlepších Wilderových filmov. (16.11.2012)

Tenhle alkoholní dýchánek posbíral hned několik prestižních ocenění, k oscarovému zlatu se propil i hlavní mužský představitel Ray Milland, který lokal pořád a pořádně. Obecně opilci zřejmě díky svému tragickému kouzlu oslovovali akademiky opakovaně (Lee Marvin – Dívka ze Západu, Nicolas Cage – Leaving Las Vegas, Jeff Bridges – Crazy Heart nebo Albert Finney – Ve stínu vulkánu). Nejskrytější zákoutí nemocné alkoholikovy duše zkoumá v tomhle psychologickém dramatu Billy Wilder, dokonce tehdy nadzvedl ze židle lihovarnický průmysl, kterému se nelíbilo, jak otevřeně se k tématu alkoholismu staví. Výsledek je dalším kousavým příspěvkem do Wilderovy bohaté filmografie. Ukazuje obraz světa tak, jak se mu jeví, přináší precizní řemeslo, neztrácí se v souvislostech a i po těch dekádách odstupu působí pořád docela svěže. (04.05.2016)

Sem si přečetl komentář uživatele DaViD82 a něco na něm je. Jelikož téma alkoholismu bude aktuální co bude existovat tahle planeta, čili věčně to nebude, tak určitě tenhle biják bude vyvolávat emoce. Faktem zůstává, že tohle je opravdu čirá pohádka, viděl sem tři lidi co s nima udělal chlast, byli to tři různý lidi, rozdílnýho věku v naprosto odlišné sociální situaci a všichni skončili plus minus stejně a v tomhle filmu jsem skutečně nenašel ani jednoho z nich, možná trochu náznak ztráty důstojnosti, ale tohle prostě bylo tak strašně filmový (dialogy, chování hlavního hrdiny, prostředí ) až to pěkný není. Na druhou stranu přijmu-li toto jen jako klasické filmové drama, tak na ty tři hvězdy to dosáhne, byť teda těch posledních 10 minut bych radši vystřihnul a materál navždy spálil. (14.05.2013)

Billy Wilder znovu potvrdil, že se neminul filmovým řemeslem a opravdu umí. Během 101 minut seznámil dokonale diváky se všemi fázemi alkoholismu, a to v době, kdy se o něm zřejmě ještě úplně nemluvilo jako o nemoci. Jediný problém jsem měl snad s hereckým projevem hlavního hrdiny, který mi opravdu nepřišel příliš dobrý a absolutně nechápu, jakým nedopatřením mohl dostat sošku za hlavní herecký výkon. Jasně, pár klíčových momentech si střihl skvěle, ale při běžných situacích působil poněkud křečovitě a groteskně. Tenhle zásadní nedostatek logicky srážel můj divácký dojem. Příběh mě nebavil po celou stopáž, ale nabízí spoustu opravdu zajímavých, inteligentních a silných momentů. A souhlasím se spolukomentátory, závěr mě také teda nedostal. (07.12.2019)