Sunset Boulevard

V sobotu dopoledne jsem dorazil nějakou práci a chtěl si dát oddych předtím, než se budu učit na zkoušku z japonštiny. Chyba. K žádnému odreagování nedošlo. Formálně hodně propracovaný film, většinu času dovede mluvit upřímně, a přesto nepotřebuje vše vyslovit, pracuje hlavně s nápovědou... Skvěle postavená situace lidí, kteří vlastně ani nemohou jednat jinak, než úplně všichni se navzájem využívat... protože jsou v Hollywoodu. Viděl jsem filmů na toto téma více (např. Křídla slávy jsou pozoruhodná), nicméně zde je zpracováno hned několik iluzí, které si lidé raději nepřipouštějí, najednou. P. S. styl vyprávění -- kdy víme, jak vše dopadne, tedy se soustředíme na vyprávění samotné -- je zde perfektní. Zdá se mi, že všichni tu velebí hlavně herce (a nic proti), ale za mě patří absolutní maximum Billy Wilderovi -- je vidět jeho pevnou ruku a jasnou vizi. (24.11.2012)

Dozvuky konce němé éry filmu v americkém Hollywoodu na počátku padesátých let stále ještě doznívaly a spousta dřívějších velkých hvězd se  potýkala s náhlou a rychlou změnou filmového umění a požadavků na herce kladených. Zvuk mnohým z nich doslova zlomil vaz.  Na Sunset Boulevard pak existuje ostrůvek dávno zapomenuté minulosti a Billy Wilder vás zve na jeho prohlídku...  Takhle nějak si představuju Film.  Klenot vybroušený do nejmenších detailů, přesto nepůsobí chladně, odtažitě, akademicky. Potemnělý noirový háv pokrývá díky vypravěči (a v mém případě i  výbornému českému dabingu, ano) chytlavý příběh mladého floutka a zestárlé bývalé hvězdy stříbrného plátna, jejichž osudy se protnou díky náhodnému setkání. Nemám nakoukaný noir  a z němé éry znám lépe jen průkopníky, jakými byl kouzelník Méliès či krále grotesek Chaplina a spol., přesto jsem se dokázal naladit na vlnu a teatrální projev Glorie Swanson mne doslova vzal na výlet do všech těch černobílých božských chrámů  s davovými scénami, o jakých se dnešním filmařům může jen zdát.  Zapomenutá, šílená, ale vlastně nezlomená a pořád krásná a setsakra přitažlivá žena, která naváže nerovný a ke zkáze a tragédii předurčený vztah, ostře kontrastující s  normálními romantickými "techtlemi" mezi hlavním hrdinou a mladičkou scenáristkou Betty.  Kruté melodrama v nejčistší podobě a nádherná pocta dávno zašlé slávě němého filmu, která eskaluje v poslední scéně či chcete-li poslední roli slavné divy... Dokonalý obrázek pak doplňuje  rovněž vynikajicí věrný sluha v podání Ericha von Stroheima, Cecil B. DeMille v roli sebe sama či ne zrovna radostný pohled na zlomenou "voskovou figurinu" Bustera Keatona. Pět hvězd na chodníku slávy, nelze jinak. (28.06.2021)

„Sláva je jako plamen ohně. Rychle se rozhoří a nějakou chvíli krásně hřeje a jasně září. Ale jednoho dne začne slábnout, až pohasne úplně a zůstane jen mrazivý chlad...“ Moudrá to slova, co říkáte? Pokud se ptáte, kdo za nimi stojí, jsem to já. Stejně bezvýznamný pisálek, snílek a zkrachovalec jako je Joe Gillis.. Z Wilderova Krasavce a pomateného zvířete vytéká jizlivost a i když už uběhlo více než 60 let, ten únik nejde zastavit.. (13.02.2017)

|| Scenár: Billy Wilder, Charles Brackett, D. M. Marshman Jr. | Hudba: Franz Waxman | Produkcia: Charles Brackett | Distribúcia: Paramount | Štúdio: Paramount | Rozpočet: 1,75 miliónov $ | Tržby: 5 miliónov $ || Remeslo na najvyššej úrovni, s vynikajúcim scenárom. Holden je naviac poker face ako sa patrý. Swansonová zas vyvoláva tak temné emócie, že nemôžem hodnotiť naplno - moje pocity ku koncu filmu sa už totiž vôbec nedali nazvať príjemnými. No i to je súčasť demonštrácie sily vplyvu filmu na človeka. Ps: Zháňam divadelný záznam rovnomenného muzikálu od Andrew Lloyd Webbra - odmena istá :) 85% | HD, THX, EN DTS | (04.10.2013)

Tím, že proti sobě staví pragmatický poválečný svět bez ideálů a romantické snění o návratu časů, kdy herečky opravdu zářily a režiséři ve studiích skutečně tvořili nové světy, vytváří Wilder ambivalentní portrét Hollywoodu jako místa, které lze snad jedině láskyplně nenávidět. Příběh bohatý na nezapomenutelné hlášky a dialogy vyniká strukturou jako podle učebnice pro scenáristy. Několik aktů, nenásilné rozvíjení motivů, pomalé utahování smyčky, důkladné provázání pracovní a milostné linie. Díky posunu důrazu oproti žánrům, z nichž tvůrci čerpají, vytváření napětí na několika úrovních (film lze vnímat jako film-noir, gotický horor nebo mediální satiru) a vhodně použitému vnitřnímu hlasu má Sunset Blvd. stále velmi svižné tempo. Když si k němu přidáte působivě expresionistickou kameru, četné odkazy ke klasickému Hollywoodu a dokonalé, deziluzivně iluzivní finále, nejspíš vám dojde, že lepší hraný film o filmu a lidech žijících filmem od roku 1950 nevzniknul. 90% Zajímavé komentáře: Radyo, Oskar, Eddard, Kirké, numi (10.06.2005)