Strašení

Vystrašit diváka snad chtěli už hned první filmem i bratři Lumiérové. Od té doby se to s filmem táhne a každou filmovou dekádu určuje, kam až byl film se strašením schopný zajít. U filmu Strašení jsem na ono strašení byl opravdu hodně zvědavý. Námět byl více než dobrý. Je ale vidět, že už jsme v naprosto jiné době, protože to, co se tady odehrává mělo se strašením pramálo společného, leč atmosféra nebyla vůbec špatná. Jen škoda, že hlavní postava byla strašně afektovaná a profesor barákem korzoval, jak kdyby mu byly všichni duchové domu u prdele. (08.04.2016)

„Ten dom stojí na kopci desiatky rokov a pokojne ďalšie desiatky stáť môže.“ Úchvatná hororová atmosféra s troška slabším (teoreticky) scenárom, ktorú na jedno z najukážkovejších diel hororového pod-žánru ghost house vyťahuje krásny fakt, aké je to celé vážne. Seriózne, „psychologické“ herecké výkony, chuť naozaj strašiť (a nie strápňovať sa tupými lakačkami, kedy zrazu zvrieskne hudba), temný záver a špičková detailná „technická“ práca (nádherne zariadený, obrovský dom, ktorý je de facto titulnou postavou). Tento film je veľmi nepríjemný (v dobrom) a jeho čierno-biela krása dodnes berie dych. Už v desivom prológu je naakumulovanej toľko hororovej atmosféry, že väčšina žánrových konkurentov bledne závisťou. (04.12.2006)

Jeden nadšenec do paranormálnych javov nabuliká pár ďalších a potom idú spolu objavovať bránu do druhého sveta. Síce som nepochopil to ich vedecké bádanie, ani aké metódy používali, ale dobre, zabavil som sa celkom slušne. V prvom rade som si uvedomil jednu vec. Na strašenie nie sú treba nejak zvlášť vyčačkané technické vymoženosti a bubáci, základ rozhodne tvorí strašidelný interiér/exteriér a s ním spojené strašidelné zvuky. A pravdou je, že viktoriánske sídlo, kde postavy žili a bádali, strašilo aj samo. Tak nejak som si vždy predstavoval strašidelný dom, do puntíku a do posledného tieňa prepracované, a k tomu netreba zabudnúť ani na perfektnú kameru. Scéna s dverami ma v tomto smere nadchla. Škoda len toho naivného herectva, hlavne u hlavnej hrdinky, jej postava mi liezla riadne na nervy. Celkom spokojnosť. Silný priemer. 67/100 (07.11.2014)

Byť se film honosí přízviskem klasika, notně nám zestárnul. Výborná je dynamická kamera, strašidelný dům s labyrinty chodeb, černobílé expresivní obrazy s často děsuplným nasvícením postav, předmětů, interiérů. Rovněž samotné strašení, spočívající ponejvíc v úděsných zvucích, je vydařené. Jedna z nejlepších scén - dvě ženy sedí na posteli a venku je něco, co se chce dostat dovnitř. Během významných záběrů na hlavy rozličných soch a andělů jsem čekal, kdy se tyto pohnou, otočí... Napětí filmu však sráží rozvleklé dialogy, jakési tlachání o ničem. Konec je vcelku očekávaný, jiný snad ani být nemohl. O rok starší Karneval duší je mnohem strašidelnější... (13.02.2012)

Chápu nadšení mnohých hororových fandů z tohodle kultovního díla. Zběsilé nájezdy kamery, netypické úhly, detailní nasvícení každé scény - tady jde vidět, kde bral Raimi inspiraci. Za málo peněz spousta muziky. Působivé je ještě rozlehlé viktoriánské sídlo, kde se lehce ztratíte, a stejně lehce přijdete o svůj rozum. Pár znepokojivých zvuků je totiž mnohdy děsivější, než horda digitálních bubáků. A k nejsilnějším scénám patří ta s dveřmi. Jenže na můj vkus je celý snímek trochu rozvleklý a příliš ukecaný. Postavy pořád tlachají, doktor Markway nic nezkoumá. Nejlepší z postav tak byla bláznivá paní Dudleyová a krásná lesbička Theo. Příjemný pokoukáníčko, ale na o dva roky starší NEVIŇÁTKA to podle mě nemá. (07.01.2011)