Pluj tiše, pluj hluboko

Na svou dobu to mohl být nejspíš působivý snímek.Já to viděl včera poprvé, rád jsem se kouknul na oba hlavní hrdiny.Jejich debaty, místy v principiální rovině, s etickými prvky, a to celé namočené v subordinační, rozuměj vojenské omáčce.Nijak mne to nenadchlo, ale taky příliš nezklamalo.Ponorka v 2.válce byla jen hladinová loď, které měla schopnost se nakrátko ponořit pod hladinu.A některé scény mi přišly přitažené za vlasy.Jakmile se objevila nepřátelská letadla, každá ponorka mizela pod vodu, jak to nejrychleji šlo.Tady se dělo něco jiného-pokračovalo srdnaté pronásledování japonského konvoje.Nevím, nevím. (18.05.2010)

Robert kurva Wise! A zas výborně! Můj nejoblíbenější klasický hollywoodský režisér chameleon. Bez debaty s největším žánrovým rozptylem. A taky nejvíce nedoceněný, řek bych že i většina filmových fanoušků, co mají rádi starší filmy se při zmínce při tomto jméně nebude moc chytat. Přestože budou znát některé zásadní filmy, co natočil. Proč? Protože neměl svůj vlastní rukopis, svůj vlastní styl. No a? Není nerozpoznatelné, ale kvalitní točení ve všech možných žánrech (horory, noiry, westerny, válečné, sci-fi, muzikály, boxerská dramata) stejně velké, možná ještě větší umění? (14.01.2008)

Vezme kapitán Achab při honbě za torpédoborcovou velrybou všechny sebou, nebo se americká ponorka USS Nerka přemění v Bounty? Vypadalo to na duel čestného a loajálního důstojníka Lancastera s kapitánem Gablem, který se chvílemi třese touhou po vendetě, ale když se identifikují neznámé faktory a nachystají léčky, odplouvá Crimson Tide motiv souboje silných eg k vycházejícímu slunci. Klasika ponorkového žánru, která se na palubě drží technické akurátnosti a použitím miniatur ve scénách pod hladinou nechává diváka čekat, jestli se náhodou neobjeví Baron Prášil na podmořském koníkovi.. (18.03.2024)

Robert Wise už dělal Strážní loď Sand Pebbles a vzducholoď Hindenburg a dokonce nakoukl i na vesmírnou flotilu ve Star Trek: Film. Takže ponorka pro něj musela být vlastně docela nudnou záležitostí, ačkoli před všemi jmenovanými. Scénárista John Gay má na kontě zase Vzpoura na Bounty, na tu si ale musel 4 roky počkat. Takže je logické, že když to dali tito dva dohromady, přizvali si Hollywoodské herce a zvolili mistrovské napětí, perfektní exteriéry i interiéry, nemohlo to špatně dopadnout. Padesátá léta byla věnována historickým velkofilmům a pak tě válečným. Těch, kde vítězili hlavně Američané bylo pochopitelně více. Ale je zajímavé, že i v tomto se málem posádka vzbouřila a připravila kapitána o funkci. Ten si nakonec respekt a uznání zasloužil. Nedávno jsem viděl jiný válečný film, kde kapitán nakonec od kormidla odstaven byl. Zřejmě byla častá nespokojenost amerických námořníků běžná. (31.10.2022)

Skvělý film z námořní americko japonské části druhé světové války. C. Gable a B. Lancaster předvádějí ukázkově, co Američané nepřekonatelně dovedou: vztah dvou autorit stojícíh na protilehlých pólech, ale uznávajících a respektujících jedna druhou. Příběh je vedený obdivuhodně vynalézavě, aniž ve kterémkoliv okamžiku postrádá logiku. Ani po létech nenacházím nic, co bych mohl prohlásit za slabší moment. (28.11.2010)