Pluj tiše, pluj hluboko

Vezme kapitán Achab při honbě za torpédoborcovou velrybou všechny sebou, nebo se americká ponorka USS Nerka přemění v Bounty? Vypadalo to na duel čestného a loajálního důstojníka Lancastera s kapitánem Gablem, který se chvílemi třese touhou po vendetě, ale když se identifikují neznámé faktory a nachystají léčky, odplouvá Crimson Tide motiv souboje silných eg k vycházejícímu slunci. Klasika ponorkového žánru, která se na palubě drží technické akurátnosti a použitím miniatur ve scénách pod hladinou nechává diváka čekat, jestli se náhodou neobjeví Baron Prášil na podmořském koníkovi.. (18.03.2024)

"Máte velkou kuráž - s životama jinejch!" Poručík Bledsoe se zkrátka neztotožňuje s některými rozkazy kapitána Richardsona, ale ve válce je loajální. Takže posádka ponorky do zblbnutí trénuje ponoření a vynoření, pravidelně snižuje účetní hodnotu japonské flotily a mně na tom celém mrzí hlavně to, že ve mně nebyla probuzena touha sbalit si lodní kufr a strávit zbytek života namačkaný se zpocenými chlápky v hromadě plechu pod mořskou hladinou. (07.04.2016)

Žasnu, jak tak starý film může být i po těch letech tak poutavý. Jasně, jsme zvyklí na jiné triky (obzvlášť jeden opakující se záběr, kdy je ponorka nad vodou, je hodně úsměvný), ale ten zbytek, to je paráda - žádný patos, žádná nuda, ale poctivé řemeslo. Samozřejmě trochu po americku - já to prostě nemám ráda, když jde po hlavním hrdinovi (zde po ponorce) plno nepřátel (tu japonská letadla), střílí všude kolem (bombardují), ale všechy střely (bomby) vždy neochvějně vedle...no dobře, no. Nehledejme mouchy. Líbilo se mi to, i když rozhodně nejsem příznivec válečných/historických filmů - možná tím, že je tu věnováno hodně prostoru i atmosféře v ponorce (hluboký obdiv všem, kteří do ní kdy vlezli), vzájemným vztahům (ale opět, nijak přehnaně a nepřirozeně, drženo s vojenskou a chlapskou dikcí) a přiblížení toho, jak různě se dá vnímat válečný konflikt co by přímý aktér. (18.05.2010)

Jak píše Rob Roy, Robert Wise byl režisérský chameleon a génius, který zvládal nespočet žánrů. Mé srdce sci-fisty si získal prvním filmovým zpracováním Star Treku a Kmenem Andromeda a z jiného soudku také překrásným muzikálem West Side Story. Ale zvládal i historické filmy, horory, dramata a také válečné. Pluj tiše pluj hluboko je mladší bratříček Nepřítele pod hladinou a čistý válečný film. Máme tu nepotopitelnou loď, která zničila 4 ponorky, posedlého kapitána který ji chce dostat, prvního důstojníka myslícího hlavně na posádku a mírný konflikt. Dva skvělí herci (Lancaster, který nikdy nezklamal a Gable, kterého jsem zas v tolika filmech neviděl). Spousta taktických manévrů, hlubinných pum, zaměřování torpéd, trošku nervů při ponorkovém souboji a happyend. Trošku nepochopitelně je film opět černobílý (5 ze 6 válečných filmů roku 1958 jsou černobílé proč proboha?) a kaňka na konci je SPOILER smrt kapitána kvůli nemoci. KONEC SPOILERU. Jinak perfektní film a válečný film roku 1958. (04.12.2020)

Stará klasika bola určite vzorom všetkých filmov, ktoré mali aspoň niečo spoločné s ponorkami. V podstate vo filme nie je nič , čo by ste už nevideli v podobných novších filmoch, ale mňa napriek tomu zaujal. Samozrejme v trikových oblastiach sa novším snímkom nemôže rovnať, ale vo všetkom ostatnom im môže skvelo konkurovať. Zaujala a aj pobavila ma scéna nácviku, kde pri ponáraní zabudli na vojaka, ktorý išiel vysypať odpadky a dobré bolo oklamanie Japoncov, keď na hladinu vypustili už mŕtvych členov posádky. Zamieriť...torpédo 2 , páľ! 80%. (24.05.2010)