Vojna a mír III: Borodino
Vojna i mir III: 1812 god
War and Peace: Part III
Vojna a mier: 1812
Obsahy(1)
Holandsko, Rakousko, Itálie, Polsko, Španělsko i Německo byly pokořeny Napoleonem. 12. června 1812 překročila armáda velkého dobyvatele ruské hranice a začala vlastenecká válka. Vlast je v nebezpečí a mladý Péťa Rostov oznamuje rodičům svůj úmysl nastoupit vojenskou službu. Za těžkých bojů ruská vojska ustupují, hoří Vitebsk, Smolensk ... Před rozhodující borodinskou bitvou se vojáci, důstojníci, domobrana i polní maršál Kutuzov modlí k iverské ikoně Matky Boží. Ve svém sídle umírá starý kníže Bolkonskij. Mezi Natašou Rostovovou a Pierrem Bezuchovem vzniká důvěrný vztah.
Toto gigantické, výpravné filmové dílo, natočené na motivy stejnojmenného románu velkého ruského spisovatele Lva Nikolajeviče Tolstého, vzbudilo nadšené ovace filmových kritiků po celém světě. K natáčení scén z bitev, jako například Bitvy u Borodina nebo požáru Moskvy v roce 1812 byla povolána pravidelná armáda a také jízdní pluk, vytvořený speciálně pro tento účel. Exteriérových natáčení se v davových scénách účastnilo více než 120 000 vojáků. Pro potřeby produkce bylo vytvořeno více než 35 000 kostýmů. Detaily z všedního, každodenního života v Rusku devatenáctého století, dobové kostýmy, společnost a její zvyky, psychologické portréty a hrdinství národa, sláva ruských zbraní – to vše přitahuje diváka stejnou měrou jako milostný příběh úchvatné Nataši Rostovové a knížete Andreje Bolkonského. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (47)
Velkolepá a výpravná oslava bitvy u Borodina, vyjádření úcty k hrdinství a obětem těch, kteří bránili svou zem - a zároveň odsouzení války a jejích hrůz. Dva pohledy, které si protiřečí jen zdánlivě, protože za určitých podmínek bývá boj nevyhnutelný. ()
V třetím díle, o celkem skromné stopáži, se moc dějově dopředu neposuneme, jelikož je to vlastně pouze příprava a samotná bitva u Borodina, která skončila nerozhodně, ale obě strany ji prohlašovaly za své vítězství. A zde se naplno projevuje Bondarčukovo megalomanství, kdy nám opět servíruje monumentální záběry ve kterých najednou uvidíme ne tisíce, ale desetitisíce vojáku. A s vědomím, že i ta malá pohybující se tečka někde v dáli je opravdový člověk a ne trik a všude něco vybuchuje, vám spadne čelist údivem, čeho všeho byl Sovětský svaz schopen. Na tento paradoxně nejkratší díl padla patrně největší část rozpočtu. Uvidíme co finální čtvrtý díl. ()
No a tady to najednou jde hodně z kopce. Ke slovu přicházejí ony příslovečné statisícové komparzy, bitevní scény, vlastenecké vášně, generálové, kteří s otcovskou něhou posílají své oblíbence na smrt, zfanatizovaní čtrnáctiletí kluci. Pro mě nejslabší část celé tetralogie, nejen tím, že je samá vojna a skoro žádný mír, ale taky tím, že jak ubývá zajímavého obsahu, ubývá i zajímavých vyjadřovacích prostředků a zbývá hlavně efektní podívaná. ()
Nejlépe natočená bitva, jakou jsem kdy viděl. lepší je waterloo. ()
Tak to je opravdu velkolepá podívaná! Takto se točí bitva.... ()
No, jako ukázka ruské pompéznosti dobrý. V té době to musela být pecka, ale protože film kromě té rozmáchlosti nic víc nenabízí, tak se po půl století dají spíš už jen hledat chyby. Nebudu je tu vypisovat. Místo toho stačí, že mě nebavily záběry kmitajících nohou lidí nebo koní, které měly vyjádřit pocity zúčastněných vojáků. Možná s lepší hudbu, která by fungovala i samostatně. ()
Třetí díl je zadaptovaný skvěle, ve všech ohledech začíná konečně fungovat jako film. Audio-vizuálnímu velko-hodokvasu realistické kuchyně zde tentokrát nechybí ani úměrně vpasované autorovy kritické myšlenky. Ty velikášsky oduševnělý nacionalistický kecy na závěr sice hezky odrážejí tehdejší stav věcí, ale jen jednostranně. ()
Na začiatku je to ešte krátka dilema, či je veľkolepejšia armáda na bojisku alebo honosný bál. Dilema sa ale rychlo rozlúskne, keď bály skončia napadnutím Ruska, čomu niektorí ani nechcú uveriť. V druhej časti ide už o akčný vojnový film megalomanského charakteru. Štyridsaťminútová akčná scéna plná výbuchov, mŕtvych ľudí a koní sa hocikde nevidí. –––– Já se teď nemohu učit, když... Když je ohrožena vlast. –––– Nikdo se nebude šetřit. Věříte, že vojáci v mém praporu dnes vůbec nepijí vodku? Až jindy, říkají. ()
Tentokrát se děj nijak výrazně neposune, protože vše je o jedné bitvě. Je tam několik hezkých záběrů a nenudí to. ()
Ruskej duše to má kopu, komparzu ešte viac a tým pádom je to jednoducho najväčšia a najepickejšia bitka, ktorú môžete na striebornom plátne vidieť, len to ľutujem, že som to nevidel v kine. Zabudnite na Pánov prsteňov, Posledných samurajov, Statočné srdcia a podobne, toto je režba ako sa patrí, nesmierne autentická a pritom nie zbytočne brutálna. Dokonalosť! ()
Ve třetím díle lze spatřit možná „největší „ bitvu na plátně filmu. Tedy alespoň tu opravdovou, kde nenarazíte na jediný pixel. Navíc je natočena naprosto úchvatně. Nejvíce mě zaujaly záběry na samotnou bitvu, kdy kamera přejíždí bitevní pole dlouhými záběry bez jediného střihu. Nerad používám přehnaně superlativy, stejně by to popsat nedokázaly, pravdou ale je, že tyhle záběry vyráží dech a je velmi pravděpodobné, že už tak velkolepou a reálnou bitvu nikdo nikdy nenatočí. S tímto vědomím zvedám třetímu dílu nakonec hodnocení na maximum. ()
Zde zase je celý film o bitvě u Borodina (taky že je nejkratší). Scény jsou vyvedeny do nejmenších detailů a s takovou kvalitou, že kdyby se to mělo dnes natočit, Hollywood by se zruinoval. ()
[3,5*] "Для этого нужно терпение и время." Tretia časť veľkolepej historickej epopeje je pre zmenu hlavne o vojne. Iba okrajovo sú tu načrtnuté ďalšie osudy hlavnej hrdinky predchádzajúcej časti Nataše (tak ako bola predtým prehnane emotívna, tak tu je zase ako sfinga, zlomená z nešťastných lások) a dej sa takmer výhradne venuje vojne Napoleona s Ruskom. V centre diania je pritom mohutná bitka pri Borodine, ktorá mala mimoriadny význam pre ďalší vývoj vojny. Hoci sa skončila neurčito (vraví sa. že morálnymi víťazmi boli Rusi), Napoleon tu po prvý raz narazil na mimoriadne húževnatého protivníka a bitka tak v podstate znamenala začiatok jeho konca. Bojové scény sú opäť pojaté veľkolepo, tie masy vojakov sú ohromujúce a ešte keď k tomu začne ruská armáda hromadne spievať, až z toho behá mráz po chrbte. Zaujímavo pôsobí to motkanie sa Pierra uprostred krvavých bojov, ktorý tak plní úlohu akéhosi sprostredkovateľa všetkých tých vojnových hrôz. Výsledok bitky pri Borodine je doslova devastujúci a záverečné zábery sú ako z nejakej apokalypsy. ()
Tak jsem zdolal Bondarčukovu Vojnu a mír, jak by zvolali ruští vojáci: hurááá! :-) No je to epické, to je pravda. Velkolepé. Monstrózní. Neuvěřitelné, co s tehdejší technikou dokázali. Ale ta velkolepost je až přehnaná, teatrální. Asi to k tomu patří, no. Vizuálně to vypadá skvěle (tím zrovna nemysím, že by to běželo v HD), v průběhu jsem si uvědomil, že kdybych film zastavil snad ve kterýkoliv okamžik, vznikne z toho parádní obraz. Film stojí na oné velkoleposti, doprovází ho mocná hudba orchestru a sborový zpěv, často si zpívají vojáci samotní, jako žrát třeba knížku samotnou, tak mě to možná pohltí, ale Vojnu a mír jsem nečetl a ani se nechystám, takže pro mě to symbol není. Takže teď ale - znamená to všechno, že mě to bavilo? To ani snad ne. První díl - zpočátku jsem si říkal, že je to padesát let staré, takže přimhouříme nad přehráváním postav oči a užijme si děj. Vojáci zpívali, bitva byla veliká, jo jo, to půjde. I když já se začal spíše utápět v postavách (a to jich tam zbyde po pár úmrtích vlastně pět a půl, a že jsem na DVD sehnal jenom ruskou verzi s anglickými titulky, důvod není), konečné filozofování mě pak nudilo. Číst ho v knížce, zamyslím se nad každou "hláškou", ale u filmu to rychle plyne dál a zůstává jenom pocit zmatení. Druhý díl - něco zcela jiného. Tentokrát tu máme romantický příběh, nešťastné lásky, Ljudmilu Saveljevovou, plesy, tance, ach... S ohledem na původ a datum vzniku, dobré. Třetí díl - díl bitevní. A to pořádně - bitva u Borodina. Vojáci se mažou sem a tam, mezitím pobíhá v plamenech Sergej, soustředíme se spíše na utrápené výrazy jednotlivých vojáků než na situaci na bitevním poli. A já mám šťastný pocit, že už po druhém díle tady konečně vím, kdo je kdo a že se chystá závěrečný masakrózní vrcholící díl, který mě odrovná (neodrovnal). Druhý díl pro ženy, třetí díl pro muže. Takže pak čtvrtý díl - závěrečné zatočení s proradnými Francouzi, vypálení Moskvy. Traumaticky pojaté scény, utrpení, drsná hudba, výkřiky, tenhle je hodně deprimující. A v závěru opět filozofování, zamýšlení jednotlivých postav, dlouhé... Nutno říct, že onen Napoleonův závěrečný prů*er z toho opravdu beznadějí čiší. No ale kdyby mi někdo navrhl, podívejme se na to znovu, tak asi skočím k oknu, jak ruští vojáci na vodka párty v prvním díle. Čili pro mě prostřední dva díly výrazně lepší než dva krajní, celkově některé mocné scény nestačí převážit nános letité teatrálnosti. Tohle není akční válečný film, kdybyste snad mysleli, tohle je spíše drama jednotlivých hlavní postav na pozadí válečných událostí. ()
Film se promítal v českých kinech pod oficiálním distribučním názvem Vojna a mír - Borodino. ()
Waterloo tedy bylo jednou tak lepší (možná absencí ruských herců, možná tím, že Bondarčuk nemusel jako tady tlačit na vlasteneckou notu). Zbyly z toho jen velkolepé bitky bez srdce. ()
Tretí a najkratší diel Bondarčukovej Vojny a mieru sa dejovo posunie iba o trochu (začiatok), zobrazuje vojenské manévre, v skratke priblíži myšlienky trojice hlavných postáv, aby nakoniec vyvrcholil bitkou pri Borodine, ktorá sa považuje za najväčšiu bitku, aká bola kedy natočená - a oprávnene. Desaťtisíce vojakov, tisíce jazdcov, desaťtisíce uniforiem, tisíce zbraní, desiatky diel, explózie, výstrely, dym, prach, boj na blízko, horiace chatrče, zákopy, neprehľadnosť, chaos... takto mohla naozaj vyzerať táto bitka aj v skutočnosti. Navyše je to doplnené úvahami postáv aj autora (rozprávača), čím bitku posúva z gigantického kolosu a mašinérie na myšlienkovú a protivojnovú úroveň, pričom tento posun nie je vôbec patetický alebo prehnane naivný. Záverečná patriotická reč síce môže nadväzovať dojem propagandy, ale ja osobne ju beriem ako symbol začiatku Veľkej vlasteneckej vojny a úlohy, ktorú zohrali Rusi v porážke Napoleona, ktorá je nespochybniteľná (hoci aj často zneužívaná...). Takýto film už ale dnes so všetkými tými efektami a bezduchými tuposťami nikto nenatočí a spolu s gigantickou bitkou aj jej posolstvom možno tento film považovať za jeden z najväčších aj najduchaplnejších zároveň. ()
Úžasné,nečekala jsem tak perfektně natočenou bitvu ,která hodně převyšuje americkou verzy z roku 1956.Velký zážitek!!!! ()
Nezmôžem inak komentovať než tak, že tvorcovia tejto tretej veľkolepej a hlavne gigantickej časti si dali záležať na tvorbe a celovému tvorbu čo mi dáva nekonečný obdiv aj zážitok z tohto filmu,skratka(*****). ()
I třetí díl hodnotím odpadem, jelikož mě nechal chladným a nezaujatým i přes partikulární kvality, což je částečně důsledek toho, že Bondarčuk nemá na čem stavět: Příběhy postav (Andrej a Pierre) v prvních dvou dílech jsou příšerně odvyprávěné (nejen to) a jejich tragická účas v tomto velkém celku, kterým je bitva u Borodina, nevzbuzuje emoce a protože pokračuje ve svém zmatečném vrstvení děje a scén, z nichž nelze vyextrahovat nějaké funkční drama. Jasně, film nabízí velké davové a bitevní scény, občas nějaký působivý kamerový přelet nebo kvalitní kostýmy, ale já kinematografii považuju za jednu z nejsilnějších uměleckých platforem právě proto, jak synergická dokáží být její díla. Reálně je mi teda úplně jedno, že tam je záběr na sto tisíc vojáků kopající zákopy nebo na bitevní pole, plné kouře, vybuchujících petard, naprázdno pálících děl a padajících koňů. Mnohý to zde vychvalují, jakoby to samo o sobě stačilo k extatickému zážitku, ale tyhle výjevy lze vidět i v malířských dílech, přičemž tam toliko nevyzní ty limity; Tvůrci prostě nemohou pálit z děl do komparzistů, ale ani se neobtěžovali najmout maskéry a ukázat nějakou destrukci těl (vyjma tedy jedné odstřelené nohy). Dále je vidno, že když se v celku bijí dvě armády na bitevním poli, tak se ve skutečnosti nikdo zranit nechce a jakmile se divák zaměří na část obrazu, tak vidí jak komparzista uměle a z ničeho nic padá nebo kolem sebe mlátí puškou či mečem jen jakoby. Bitva, jejíž průběh zabírá druhou půlku filmu, je narativně nepřehledná: Naprosto nelze rozluštit, jak bitva probíhá, jaká strana má kde jaké úspěchy a neúspěchy. Jedná se jen o směť různých výjevů, které sice nejsou digitální, ale furt jsou umělé. Když vyráží jezdectvo, vidíme v záběru běžet koní, z nichž někteří na naučený povel spadnou a pak zase vstanou, ale už nevidíme, do jakých sil nepřítele najely, jaké ztráty způsobily, jestli se rozkaz vyplatil, jestli a jak se tím situace na bojišti změnila... Nic. Prostě jenom chaos, kouř a hodně lidí po 35 minut. Důsledkem toho jest, že bitva není sama o sobě příběhem, ačkoliv každá bitva má svůj příběh. Bondarčukovo Waterloo z roku 1970 je v tomto ohledu mnohonásobně lepší, ale stále ne dokonalé. Závěr bitvy a i celého filmu uzavírá vypravěč s nějakými propagandistickými kecy o tom, že Napoleon neviděl pravdu a krásu (-nechápu, nevim) a že za všechno to zlo může on (-dá se říci, protože to byl přeci jen on, kdo si nemohl pomoci a vtrhl do Ruska) a že vítězství Rusů v bitvě u Borodino přímo vedlo k vyhnání Napoleona z Moskvy (-lež). <--- "Bitva skončila podle vojenských historiků nerozhodně. Napoleon ovšem o svém vítězství nepochyboval a uchýlil se i se svým vojskem do města Moskvy, kde chtěl uzavřít mírovou smlouvu s ruským carem. K jednání však nedošlo. Tehdy převážně dřevěná Moskva byla předem záměrně vyklizena a poté podpálena ruskými dobrovolníky. Napoleonovo vojsko nechal Kutuzov vyhladovět a Napoleon se musel vrátit zpět do Francie." _______Nejvíc mě asi bavilo, jak se po bitevním poli potlouká nafintěný civil Pierre s bílým cilindrem a ruští vojáci se mu vysmívají, že ten je tu od toho, aby děsil francouze. V kontextu celého filmu to jsou ale jen takové drobky potěšení. ________Rád bych ještě utrousit pár slov k první půlce filmu, kde se prakticky nic neděje. Postavy se dozví, že Francouzi vstoupili do Ruska. Andrejův otec, známý z předchozích dvou dílů, je s tím obeznámen u stolu, ale vůbec to nebere v potaz. Večer sledujeme, jak asi 40 vteřin ulehá do postele a když konečně lehne, tak vstane s tím, že tu bylo něco důležitého, na co zapomněl, ač si slíbil, že se nad tím zamyslí až pujde spát, kdy bude mít víc klidu a času, načež si vzpomene, že Napoleon vtrhl do Moskvy a toto zjištění ho prakticky sundá. Krátce na to otec umírá. Je to tak debilní scéna, že jsem se u ní docela pobavil, ale odpovídá spíše nějakému cartoonu. Dále sledujeme scény kráčejících (a koupajících se) armád, na Pierra procházejícího se po bojiši, na generála Kutuzova promlouvajícímu k Andrejovi s tím, že si ho pamatuje z bitvy u Slavkova (první díl) a že mu je otcem, ačkoliv Bondarčuk mezi těmito postavami (stejně jako jakýmikoliv jinými) dosud nic pořadného a autentického nevytvořil. Noc před bitvou pak ještě Pierre promlouvá ke svému příteli Andreji (přičemž nejde znát, že by se tyhle postavy dříve poznali) a pokorně sděluje svůj názor na nedostatky v rozestavění pozic. Důstojník Andrej oponuje, že bitvu nevyhrávají pozice, ale vůle vojáků bojovat a že nyní bojovat budou (narozdíl od Slavkova), protože jde o svatou Rus!!! ______Závěrem soudím, že tento film nefunguje sám o sobě, protože autorovi si nepředsevzal témata, kterým by se skrze postavy rád věnoval v tomto díle. Lze říci, že jsou tu prvky hrdinství v bitvě a odsouzení války s jejími hrůzami a zmarem. Pokud by třeba intelektuál Pierre dával v první půlce více nadšení ohledně toho, že uvidí kus historie a pak, když by ten kus historie bezprostředně prožíval, tak by jím byl naprosto zděšen, tak bych ono téma bylo více vykrystalizovaný. Ono to v tom filmu je, ale potenciál naplněn nebyl, protože Bondarčuk zjevně neumí psát pořádný scénáře. Andrej naopak neprožije zhola nic, zdá se mi. Mám pocit, že po celou bitvu jen drží pozici na nějakym kopečku a pak schytá šrapnel a v ošetřovacím stanu se střetne jeho pohled s pohledem Kuragina, který se stal milencem Nasti, (-jeho milé z druhého dílu, do níž se bezhlavě zamiluje po jednom tanci, zaslíbí se jí, ujedná s ní svatbu za rok a pak s ní už nemá žádný společný screen-time, načež v závěru filmu ukončuje plány na vdavky, protože si začala s timhle Kugarinem), a kterému dle shrnutí na wikipedii v tento moment odpouští stejně jako Nastě, čehož na konci dvojky nebyl schopen. Tím se dostávám k tomu, že tento třetí díl nefunguje ani v rámci předešlých dílů, protože -znova to opakuji- Bondarčuk neumí psát a momenty, které by měly "citově spínat", nechávají ve skutečnosti chladným, protože mezi postavami nic není, ačkoliv se nás tvůrce snaží skrze jejich patetické a uvzdychané projevy citu (-jenž většinou následují krátce poté, co se postavy střetly), přesvědčit že ano. () (méně) (více)